Ve dnech 1-3.4 jsem se tradičně zúčastnil s Jirkou Janovským z Mladé Boleslavi  etapového závodu v Západních Tatrách. Letošní zima skialpinismu příliš  nepřála. Nejlepší podmínky byly zřejmě u nás v Krkonoších a proto sem bylo přesunuto finále Českého poháru. Pavel Jirsa připravil v rámci možností velice kvalitní trať na Medvědině.Trasa měřila 20 kilometrů s celkovým převýšením 1840 metrů.


V pátek 25.3. 2011 odpoledne vyráží sedm statečných členů našeho i spřátelených horooddílů plus jedna náplava z vodáckého oddílu Delfín na dlouho avizovaný lavinový kurz do Krkonoš, na Luční boudu. Vyjíždíme z Jablonce po 16 hodině jak jinak než oddílovým Jumperem do Špindlerova Mlýna. Parkujeme jako minule pod sjezdovkou Stohu a hned upalujeme Dlouhým dolem na Výrovku.


Zpočátku to vypadalo, že na skialpy v sobotu 5.3.2011 vyrazíme pouze ve třech. Postupně se přihlašují další účastníci zájezdu a nakonec se nás našlo osm. Marcel vyklidil a naleštil Jumpera a něco málo po sedmé jsme všichni na palubě, směr Špindl. Parkujeme pod sjezdovkou na Stohu. Jdeme pětset metrů po silnici a za posledními penziony nasazujeme ski.


To je hrůza, jak ten čas běží. Víkend před námi, počasí nic moc, a tak u Zeda padl nápad, co v sobotu? Že by skialpy nebo bazén? No, počkáme do rána, řekli kluci. V půl osmé Fanda otráveně volá, že jsou mračna a nevěští nic dobrého (ve Mšeně).

To úča už slyšela jinou předpověď, mraky v Pasekách se už dávno rozplynuly, a tak Jarda prohlásil, nevadí, pojedem sami. Dojídáme snídani, balím čaj do termosky, pár věcí, sluníčko už se hlásí, uvidíme.


Skialp s benjamínky

Po mrazivém prosincovém výletě přišel stejně mrazivý leden a skialpů chtiví lyžaři se opět na čtvrteční schůzi domluvili. Tentokrát se tým Fanda, Jarda, Marcel a Lenka (Jani pořád chybí????!!!) rozšířil o úplné nováčky, la Perlu a malého Raďase.

Je to sice Tomáš, ale pro všechny Jizeráky v Krkonoších „malej Raďas“. Výzbroj připravena, slunce sálá a tým 22.1. brzy ráno v Marcelově buse vyrazil do Rokytnice.


Jablonec - Ještěd

Tak tuhle otázku si sám kladu, a tak jsem se rozhodl, podívat se měsíc nazpět, na to, jak to bylo a jak to dopadlo. Jen málokomu se vyhnula tradiční podzimní chřipka a ani já jsem nebyl výjimkou. Není se taky co divit. Jeden víkend běháš po Krkonoších v tričku a druhý odhazuješ metr sněhu. Naštěstí se většina z nás ke konci roku dala do kupy, a tak po Vánočním obžerství jsme mohli vyrazit 30.12. na skialpový výlet Jablonec - Ještěd.


Přechod Krkonoš 2010

I přes to, že naši politici tvrdili opak, našla si celosvětová ekonomická krize cestu i do našeho oddílu. Jinak si totiž nelze vysvětlit enormní nezájem o pravidelný, oddílový zájezd do Tater.

Zájezd se zrušil a výhled na oddychově sportovní týden v nejmenších velehorách se rozplynul jako sníh v Praze. Společně s Marcelem jsem hledal nějaké náhradní řešení a nakonec jsme se rozhodli pro přechod Krkonoš na skialpech. Naplánovat trasu a předběžně zajistit noclehy, nebyl žádný problém. Problém byl, ukecat další lidi, aby do toho šli s námi.


Skialpove odpoledne

Únava a dva skialpoví začátečníci mě v sobotu večer přivedli na nápad vyrazit do Lužických hor, kde pro tento druh sportu bývají příznivé sněhové podmínky tak jednou za dvacet let. Vždyť do Krkonoš chodíme pořád.

Vybavení Zuzky a Radima zvládl  v neděli ráno Šípus a navíc přidal varování z mojí maličkosti, které oni vzali na lehkou váhu a tak byli lehce vyděšeni, když jsem v Petrovicích od zastávky vyrazil směrem na Jablonné a navíc po louce.


Noc tuleních pásů 2010

Po přesunutí termínu Dřevěného Krakonoše pro nedostatek sněhu se o tomto víkendu rozeběhl seriál Český pohár ve skialpinismu 2010. Místo konání Jánské lázně, čas startu 17.00. Z čehož je jasné, že se běží za tmy s čelovkami. Sněhu je opravdu dostatek.

Všude dobře přes půl metru prašanu a aby závod nebyl tak jednoduchý, začíná před startem hustě sněžit a foukat. Blanička ve funkci fotografa a povzbuzovače letos vyráží na trať s předstihem, ale díky zapomenuté hůlce u mně ve futrále na lyže se několikrát proběhne po Jánkách sem tam.


Tak jsme se konečně dočkali

Vyjíždíme lanovkou na Lysou horu, abychom se vzápětí svezli po sjezdovce k odbočce na Zadní Plech. Nasazujeme pásy a ve známé sestavě Jana, Lenka, Ferry a já po krátkém stoupání sjíždíme na Krakonošovu snídani.

Nad námi modrá obloha a kolem nás krajina jak z pohádky. Počasí jako by nám chtělo vynahradit těch několik předchozích víkendů, kdy nám vítr zalézal až pod kůži a sotva jsme dohlédli od tyče k tyči.


Skialpový rozjezd

Tak tu máme nový rok, víkendy plynou v započatém rytmu, někteří závodí, jiní baští  zbytky cukroví a Fanda se rozhodl, že svolá starou dobrou partu, co vyráží za každého počasí do krkonošských vrcholků.

Ve středu večer mi volá Janička, co plánujeme na víkend, den po té Fanda už jistí počet lidiček do Peugeotu. A tak slovo dalo slovo a v neděli ráno v 8.00 odjíždíme směr Rokytnice.


Prosluněný Tatranský maraton

Zima nám tak nějak rychle ukončila svou vládu a zdá se, že léto nějak předběhlo jaro. Příroda si dělá co chce, ale my lidé máme některé věci dané.

Pro mne to znamená, že ač většina z nás obouvá sandále a navléká si kraťasy, já balím lyžáky, lyže, kombinézu, mačky, cepín a další předepsané věci nutné pro účast na skialpinistickém závodě maratón V.Tatry.Jelikož je to závod dvojic, jsem domluvený s Jirkou Janovským, s kterým jsem absolvoval Boky Západných Tater, že se to spolu pokusíme přežít.


Jak jsme konečně zdolali Sněžku

V den oslavy padesátin našeho milovaného předsedy tak trochu na jeho počest, vyráží skialpinistická sekce posílená o další členy, zdolat naší nejvyšší horu.

S mírným zpožděním přijíždíme do Špindlu. Léňa s vydatnou pomocí Pavlika rozlepuje pásy, půjčené od Tafiho a záhy zjišťuje, že jsou dané obráceně. Naštěstí je Tafi nemá přinýtované a tak po mírných peripetiích můžeme vyrazit. Hned za cedulí "Lavinové území" nasazujeme lyže a vydáváme se Dlouhým dolem vzhůru na Výrovku.


Nejsou boky jako Boky

Po nevydařených Tatrách ve mně žila jiskřička naděje, že snad špatné počasí skončilo a nastane příjemná předjarní až jarní pohoda.

Příjemné teploty lehce nad nulou, sedající sníh, který v nočních hodinách přimrzne, přes den zase povolí a převážně modrá obloha. To se 21.3. zdálo jako reálné. Ve Špindlu se konalo Mistrovství ČR ve skialpinismu a vše klaplo na jedničku. Prašan, modro, teplo.Vše jak napsal už Jarda ve svém článku.


Víkend tuleních pásů

Po několika skialpových akcích, na kterých jsme byli s Lenkou označeni za nositele špatného počasí, se rozhodujeme tentokrát odpoutat od silné skupiny a vyrážíme do Janských Lázní s cílem navštívit dceru Léňu a užít si konečně hezkého počasí.

Hned za hotelem Siréna nasazujeme lyže a míříme pod lesem nejkratší cestou ke sjezdovce pod Černou horou. Léňa s přítelem Míšou vyrážejí nahoru pěšky přes Krausovy boudy. Počasí nemá chybu tak rychle nabíráme výšku, fotíme a užíváme si tu nádheru kolem.


Jak jsme nezdolali Sněžku

V neděli 22.3.09. navzdory nepříznivé předpovědi počasí a i přes to, že si valná část našeho silného skiteamu našla jiný program, rozhodli jsme se s Marcelem, posíleni tentokrát o Raďase, vyrazit opět na skialpy.

 Cíl naší cesty byl jasný již od čtvrteční schůze a nebylo to nic menšího než zdolání naší nejvyšší hory. Trasa byla naplánována ze Špindlu přes Výrovku jedním tahem na Luční boudu. Tady bylo počítáno s malým občerstvením a následnou cestou k vrcholu  Sněžky.


Velkopopovický - Kozelský vrch

S vidinou lepšího počasí plánujeme na neděli opět skialpy. V sestavě Tafi, Ferry, Jana, Lenka a moje maličkost brodíme v Rokytnici na parkovišti kaluže k nejbližšímu sněhu, kde nasazujeme lyže a šlapeme cestičkou mezi domky směrem pod Huťskou boudu.

Kupodivu se trefujeme a po chvíli už stoupáme svahem nad Huťským potokem vzhůru. Je teplo, mokrý sníh se nám boří pod lyžemi a ten co taje ve větvích smrků nás vydatně sprchuje.


Noc tuleních pásů 2009

Tuto sobotu se uskutečnil další podnik Českého poháru ve skialpinismu Noc tuleních pásů v Jánských lázních v Krkonoších. Celý závod se odehrává v okol Černé hory a Pece p/Sněžkou.

Letos jsem zvolil trasu pro chlapy a přihlásil jsem se na dlouhou A trasu závodu. Délka je cca 23 km a převýšení 1800m. Trase vede z kolonády v Jánkách ke stanici lanovky s lyžemi na batohu. U lanovky se nasazuje a maže se na Černou horu, odtud přes Kolínskou pražskou do Pece. Odtud po sjezdovce na vrchol Bramberku.

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign