V době koronaviru jsou procházky jednou z mála věcí, která nám přináší pohodu, klid a energii. Tuto neděli jsem naplánoval výlet kolem Tanvaldu po cestách, kde jsme před tím ještě nikdy nešli.

Východiskem je nádraží na Dolní Smržovce. Přestože v Jablonci svítí sluníčko, tady je mlha a vlezlo. No nic, nahoře snad bude lépe, říkáme si s Lenkou a svižně stoupáme po žluté značce kolmo na vrstevnici směrem k Muchovu. Nahoře mlha ještě víc houstne a k tomu ještě fouká vítr. Očekávané výhledy se nekonají. Osvěžujeme se lokem čaje z termosky a sušenkou a padáme dolů do Velkých Hamrů. Překročíme Kamenici a stále po žluté stoupáme krpálem k Šulíkově Skále. Tam už je to na čepici a o výhledech si zase necháváme zdát.

Fouká a tak se dlouho nezdržujeme a pokračujeme dále na Jírův kopec a ke kapličce sv. Gotharda. Z místa dýchá zváštní energie a cítíme zde jakési tajemno.


Z politického marasmu, rozbitých silnic a ucpaných dálnic jsme také my, jako rodina, vyrazili letos opět po dvou letech a loňském válení se u moře, do slovenských hor a termálních koupališť.

Před dvěma lety jsme prochodili Slovenský ráj, udělali jsme pár túr v Tatrách a vystoupili na Kriváň.

Letos jsme chtěli něco podobného a tak v době kdy Jarda s Lenkou brázdili Nízké Tatry, toulali jsme se po Malé Fatře, kde jsme jeden den přešli část hlavního hřebene z Velkého Kriváně přes Chleb, Steny, Poludňový Grúň a Grúň do Vrátné. Další den jsme šli přes Janošíkové Diery na Malý Rozsutec.

Následoval přesun do Vysokých Tater, kde jsme mimo jiné vyšlapali nad vodopád Skok a zdolali Koprovský štít. Po odpočinku v popradských termálech následoval přesun do Kremnice na ferraty Skalka. Bohužel v Kremnici zrušili kemp a tak z časových důvodů a blížící se bouřky zdoláváme pouze jednu ferratu.


Pro skvělé výhledy a silné zážitky nemusíme jezdit příliš daleko. Nízké Tatry jsou tak trošku ve stínu svých vysokých soukmenovců. Nejsou zde skalnaté štíty ani vysoké vrcholy. Celý hřeben však měří 100 km a má 5500m převýšení. Pro milovníky horských přechodů a pro ty co potřebují občas utéct od civilizace je lákavým cílem.

19.7. vyrážíme s koly na střeše na Pálavu, kde trávíme čtyři dny cyklistickými výlety s našimi kamarády.

Ubytování v Perné ve Vinařském domku se sklípkem a posezení s grilem nám skýtá vše potřebné k relaxaci po návratu z cyklotúry. Takže každodenní parna jsou snesitelnější. Poznáváme Mikulov, jeskyně Na Turoldu a spoustu malebných vesniček a zákoutí a prakticky celé okolí nádrží Nové Mlýny. Čtyři dny utekly jako voda a musíme se rozloučit. Míříme na Slovensko.

Navečer přijíždíme do Telgártu, cílového místa našeho přechodu Nízkých Tater.


Rok se sešel s rokem, pak ještě s jedním a 28.10. 2016  jsem zase byla na cestě do Nepálu. Zase jsem se od Radky Tkáčikové dala přesvědčit, že „tohle přece zvládneš“, no, už jsem taky trochu věděla, do čeho jdu, ale nervozita přece jen byla (možná právě proto, že už mě nechránila blažená nevědomost).

Už na letišti se schází sympaticky vyhlížející osmičlenná skupinka a další dny jen  znovu a znovu potvrzují, že tady první dojem nelhal. Do Káthmandú přilétáme brzo ráno. Přivítáme se s Radkou, po ubytování  se trochu vzpamatováváme a Radka nás a skupinku co už je po treku vede na Svayabunát, což je velká budhistická stupa se spoustou hinduistických.svatyněk kolem nad městem. To vše zcela bez rozdílu náboženství stále obhospodařují drzé městské opice. Jedna si zcela nekompromisně vyžádá od jednoho z dětí zmrzlinový kornout.


Na severu Korsiky se nachází nejkrásnější sedla i nejvyšší vrcholy a skalnatou krajinou se vine červenobílá stopa snad nejznámějšího treku Evropy - slavné GR 20.

Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Na severu Korsiky se nachází nejkrásnější sedla i nejvyšší vrcholy a skalnatou krajinou se vine červenobílá stopa snad nejznámějšího treku Evropy - slavné GR 20.

Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Na severu Korsiky se nachází nejkrásnější sedla i nejvyšší vrcholy a skalnatou krajinou se vine červenobílá stopa snad nejznámějšího treku Evropy - slavné GR 20.

Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Na severu Korsiky se nachází nejkrásnější sedla i nejvyšší vrcholy a skalnatou krajinou se vine červenobílá stopa snad nejznámějšího treku Evropy - slavné GR 20.

Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Na severu Korsiky se nachází nejkrásnější sedla i nejvyšší vrcholy a skalnatou krajinou se vine červenobílá stopa snad nejznámějšího treku Evropy - slavné GR 20.

Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka

Na severu Korsiky se nacházejí nejkrásnější sedla a nejvyšší vrcholy. Skalnatou krajinou se vine červenobílá stopa nejznámějšího treku Evropy - slavné GR20 (Grande Randonnée). Celá měří 180 km a je považována za nejkrásnější a nejnáročnější značenou turistickou cestu v Evropě. Naším cílem bylo projít její severní část a vystoupit na nejvyšší a nejkrásnější vrcholy.

8.7. po 18 hodinách v autobuse a 4 hodinách na trajektu konečně stavíme stany na tábořišti v horském městečku Tattone. Brzo ráno, kdy ostatní skupiny zájezdu ještě spí, balíme stany a po vydatné snídani zahajujeme náš přechod severní části GR20. Petr Michenka, náš průvodce po korsických horách z CK Alpina, nasazuje již od začátku svižné tempo. Stoupáme zalesněným údolím Manganello, překonáváme 800m převýšení a po 3 a půl hodinách již stavíme stany na tábořišti u chaty Ondo.


    K všeobecnému překvapení jsem na přelomu října a listopadu nejen přežila, ale i vcelku zdárně absolvovala nepálský trek přes tři pětitisícová sedla s výhledem na Everest.

   Průvodkyní byla kamarádka, kterou někteří znáte, zkušený horský mazák Radka Tkáčiková. Vytáhla mě na kolo a u piva u fojtecké přehrady mi vysvětlila, že je to v pohodě, že ví, čeho jsem tak asi schopná, že půjde i nepálský průvodce a v případě problémů bude možné vyhnout se sedlům a obejít to přes nižší úseky...no, vypadalo to jako samá pozitiva, tak jsem kývla.

   Od té doby se naše konverzace až do odjezdu odehrávala převážně v duchu „trénuj!!!“, a na moje „šla jsem s báglem na Ještěd“ následovalo „tak 3x po sobě, jinak to nemá cenu!!“.


Krásný podzim a daleké výhledy nás opět lákají, jak jinak než do Krkonoš. Na ty správné a syté barvy jsme měli vyrazit již před týdnem, ale i tak si užíváme nádherné scenérie polských svahů pod Sněžkou naplno.

Na cestě kolem Maleho Stawu je stále co objevovat. Hladina jezera je rozfoukána silným nárazovým věrem a srázy nad ním s cáry mraků dostávají pohádkový nádech.


Úmorná vedra, která nás sužují letošní léto, mě přivedla na myšlenku nočního přechodu Krkonoš. To co přes den na parném slunci bude hotový očistec, to bude v noci příjemnou procházkou ve vlahém vzduchu pod nebem plným hvězd. Kvapně si balím malý batůžek, 3 litry vody, vařič, polévku, kávičku a bundu proti dešti. Předpověď slibuje nad ránem přechod bouřkové fronty, takže plánovaný východ slunce na Sněžce je tak trochu nejistý.

S vírou, že fronta přijde až po východu, kdy už budu na sestupu, nastupuji do odpoledního vláčku do Harrachova.


Čas letí a zima se kvapem blíží. Díky nádhernému počasí o minulých víkendech jsme s Lenkou měli možnost poznat nám dosud méně známou oblast polských Krkonoš a to navíc v nádherných podzimních barvách. Auto necháváme ve Szklarske Porębe a kolem vodopádu Kamieńczyk stoupáme na chatu Hala Szrenicka a dále na chatu Szrenica. Odtud pokračujeme kolem skal na Tvarožníku směrem na Sněžné jámy.


Přátelé, jak to tak vypadá, letošní výškový rekord našeho oddílu je na světě.  Ve dnech 12. - 19. října 2011 navštívil jeden z našich předních lezců Jan "Bróďa" Brodský  Afriku, konkrétně Maroko a společně s dalšími dvěma kamarády, z Jablonce a z Náchoda, vylezl v pohoří Atlas na druhou nejvyšší horu severní Afriky, 4.167 m vysoký Jebel Toubkal.


Tchaj-wan

Jak už jste asi zaslechli, vypravil jsem se v říjnu navštívit známé na Tchaj-wanu a při té příležitosti si ho trošku prohlédnout. Jel jsem tam jen na 18 dní a naplánován byl desetidenní přechod hor.

Leč jak známo, lidé míní a příroda mění. Už  po příletu nám hlásili, že máme trochu smůlu, že přišel tajfun, ale že to bude za dva dny dobrý. Nebylo.


Expedice Říp

Dne 12.10.2010, zdolala malá skupina lezců našeho oddílu, jednu z nejvýznamnějších hor ČR, majestátní Říp. Cílem expedice bylo utužit si zdraví pobytem na čerstvém vzduchu, užít si trochu legrace a zjistit co je strdí.

Původně měl být výstup uskutečněn tzv. alpským stylem, tedy bez budování postupových výškových táborů. Bohužel, pro potíže s dechem a z důvodu dehydratace organismu u naprosté většiny členů výpravy, byl nakonec vybudován jeden výškový tábor těsně pod vrcholem, ve zdejším bufetu.


Předvánoční výstup na Smrk, nejvyšší horu Jizerek, s noclehem na vrcholu ve vypůjčené lesácké chatě, zorganizoval v sobotu 15.12.07 dlouhodobě hostující člen našeho oddílu Marcel Volf.


V půlce července, kdy v Česku nastupovala vlna veder, jsme se vydali s Lenkou a dcerou Léňou do Slovinska s cílem navštívit Julské Alpy a společně obdivovat jejich krásu a majestát.

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign