Jarní prázdniny, zima, jsme na lyžích v Rakousku a při jednom z obvyklých večírků, zrovna když Jardovi rupla ruka, se Marcel poprvé zmínil o Kavkazu.

Mne ani Jardu by ve snu nenapadlo, že bychom tyhle hory dali. A v této chvíli už je po nich. Ale hezky popořádku.

Zhruba od jara se začalo řešit slavné vízum do země Ruska a další příslušné papíry (zvací dopis, ovir, pojištění, letenky…) Vše se musí pečlivě plánovat a řešit, protože jak říkám, je to země kde včera znamená už vloni. Nyní se už smějeme, ale ve chvíli, kdy jsme stanuli oběma nohama na letišti, bylo všem jasno. Cuknout už nejde.

A tak pětičlenná expedice Kavkaz ve složení Marcel, Dita, Pavel, Jarda a já máme v plánu 5 denní aklimatizační trek po kavkazských sedlech s výstupem na Elbrus 5642m a pak přejezd do krásné Gruzie s výstupem na třetí nejvyšší horu Kazbeg 5047m.


Opět po letech se podařilo zorganizovat a uskutečnit zájezd do Vysokých Tater.

Hrstka statečných strávila příjemný týden na Popradském plese. Podmínky byly celkem dobré, tak se podařilo vystoupat na vrchol Rysů, Vysoké a Koprovského štítu. Ti zdatnější sjeli z těchto vrcholků i na lyžích. Jídlo i ubytování bylo super, po tůře na odreagování kulečník a stolní tenis. Při večerním posezení v restauraci došlo i na kytaru.

Nebýt vykloubeného ramene Ferryho a ne zrovna nejlepšího piva Staropramen, tak celý zájezd neměl chybu. Pár fotek v galerii pro připomenutí prožitých okamžiků a pro ty co tam nebyli, možná inspirací. Vysoké Tatry pro nás mají stále svoje kouzlo a tak pevně věřím, že se pochlapíme a zájezd příští rok opět zopakujeme.


Julské Alpy, krajina plná zelených strání, hor, rozkvetlých azalek a nádherných výhledů. Téma pro letošní dovolenou bylo jasné, a tak jsme v pondělí  4.8. ráno s našimi kamarády z Liberce Evkou a Luďkem, vyrazili na pouť směr Julky.

V plánu byla i relaxace u moře na Istrii. Pravda, počasí letos bylo  jak na vahách. Chvíli slunečno, pak deštivo, takže naše plány se hlavně odvíjely od stavu srážek. Do poslední chvíle jsme je sledovali s napětím a pak už bylo rozhodnuto.

Do kempu v Kamne, ve vesničce Dovje, jsme dorazili večer kolem půl osmé, v blízkosti doliny Vrata a hlavně Triglavu.


Kilian Jornet, absolutní jednička v horských sky bězích vytvořil nový rekord na trase Cervinia - Matterhorn - Cervinia neuvěřitelným časem 2:52:02!

Vyběhl v 15 hodin od kostela v Cervinii a za 1:56 dosáhl vrcholu Matterhornu Lvím hřebenem. Za neuvěřitelných 56 minul seběhl cestu zpátky do Cervinie. Úžasný výkon, kterým překonal dosavadní rekord Bruna Brunoda o 22 minut a 42 sekund, zasluhuje neskonalý obdiv. Gratulujeme!!!


Tentokrát všechno začalo mou středeční  SMSkou ,,že se mi kolega vrátil z dovolené a že můžu někam vyrazit. “Prima, že jsi se ozval“ volá Petras  ještě než jsem stačil položit mobil “V pátek jedeme do Španělska do Picos de Europa, potřebujeme šestého“.

Usoudil jsem, že podobné nabídky se neodmítají a tak už v sobotu v největší  polední výhni  hledáme  mezi poli v okolí francouzského městečka Pointier  velevýznamnou oblast o třiceti cestách, abychom v tom autě nezakrněli.


Tak jsem konečně sestřihal video z výstupu na Matterhorn. Třeba bude pro někoho z vás inspirací.


V srpnu letošního roku se vydal Karel Jakoubě s partou kamarádů klasickou cestou přes Dome du Gouter na nejvyšší vrchol Alp Mont Blanc. Počasí jim vyšlo na jedničku a tak se s námi může podělit o krásné záběry. Že to není procházka růžovým sadem ví každý, kdo se v této oblasti pohyboval a tak si Karel zaslouží náš obdiv. Takže Karle ještě jednou gratulujeme a přejeme hodně štěstí při zdolávání dalších vrcholů.


Chamonix 2010

Všechno začalo jako vždycky nevinným telefonátem tentokrát od Petra Šrůta z HO Ještěd. Prý jestli bych s ním a s Irčou nejel na lehký  přechod nějakého hřebene do Švýcarska. Irča kvůli nedoléčenému zranění vzdala a tak jsme nakonec s Petrasem vyrazili sami do Šamonic, jak familierně nazývá francouzké středisko Chamomix.


Matterhorn

Je nádherný a jedinečný ze švýcarské strany, nevýrazný a nezajímavý při pohledu z Itálie. Pro někoho hrdý a bizardní, pro druhého nezáživný a fádní. Majestátní, hrdý a nevypočitatelný.

Takový je symbol horolezectví, takový je Matterhorn. Vrchol mnoha tváří, vyzývavý a lákavý, takový je Monte Cervino. Člověk musí být tímto kopcem svým způsobem posedlý, jinak by se nikdy nemohl na tuto hromadu suti a kamení vydat.


Dovolená po Tatransku

Je pátek 6.3. 18.05. Vlak s deseti Tatranci a dvěma Tatrankami, dvanácti batohy a sedmi páry lyží se dává do pohybu. Vypínáme starosti, vytahujem plechovkový a osvěžujem paměť historkami z minulosti.

Nádraží v Popradu nás vítá ranním chladem a zavřeným bufetem a tak první električkou frčíme do Smokáče.


Ahoj kamarádi, rád bych se s vámi podělil o zážitky při výstupu na Grossglockner (3798 m.n.m).

Po loňském výstupu na Dachstein padl tentokrát výběr na nejvyšší rakouskou horu. S partou kamarádů (Radek Marek, Honza Ďoubalík, Jirka Šmíd a Luboš) jsme v pátek večer vyrazili směr Rozvadov, Mnichov, Kufstein až do cílového místa Kals am Grossglockner.


Týden po tom, co se vrátili staří kozáci z Mořského oka, vyrazili mlaďoši na Brnčalovu chatu. Počasí jim docela přálo, podmínky na lezení byly slušné a tak si ve složení Michal Sivčák, Šárka Zemanová, Honza Koťátko a pár dalších, vylezli několik hezkých cest.


Na rozdíl od minulých let, vyrazili jsme letos objevit polskou část Vysokých Tater do doliny Rybího potoka k jednomu z největších Tatranských ples Mořskému oku.

 
Copyright © 2007 - 2019 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign