V pátek 25.3. 2011 odpoledne vyráží sedm statečných členů našeho i spřátelených horooddílů plus jedna náplava z vodáckého oddílu Delfín na dlouho avizovaný lavinový kurz do Krkonoš, na Luční boudu. Vyjíždíme z Jablonce po 16 hodině jak jinak než oddílovým Jumperem do Špindlerova Mlýna. Parkujeme jako minule pod sjezdovkou Stohu a hned upalujeme Dlouhým dolem na Výrovku.
Počasí je tak akorát a protože máme natrénováno, zdoláváme cestu v rekordním čase a ještě za dobré viditelnosti. Pouze Marcel s "kolegou" zabloudili a dorazili po delší době za svitu čelových lamp. Na Výrovce nás čeká překvapení. Probíhají zde zabíjačkové hody a Jagermaister párty s Jágrem zdarma. Povinně si objednáváme všichni ovar a potom už začíná bujarý večírek s lehkou konzumací převážně nealkoholických nápojů. Dokonce jsme nuceni zůčastnit se kursu společenského tance pro starší a pokročilé. Hudba diskžokeje Raďase, který se nějakým nedopatřením dostal k hudební aparatuře, nás vrátila o mnoho a mnoho let zpátky, do dob legendárních Davidů, Hložků a Gottwaldů.
Ráno, po snídani, se rychle přesunujeme na Luční boudu a přicházíme právě včas, abychom se mohli zůčastnit Lavinového kurzu. Se zaujetím shlédneme ukázku činnosti záchraného družstva HS v lavinovém poli a poskytnutí první pomoci zasypanému nešťasníkovi. Figurant leží v díře obrácené směrem k nám. Když vidím jak sondovací tyče propichují sníh v blízkosti jeho obličeje, není příjemná představa být na jeho místě. Když je zasypaný v bezpečí jdeme se ubytovat a dát si lehký oběd.
Po obědě si jdeme vyslechnout instruktáž o lavinovém vyhledávání pomocí pípáků. Využíváme možnost vyzkoušet si několik starších modelů i úplně nové typy pípáků, sond a lopat. Nejvíce nás zaujal tříanténový pípák Ortovox 3+, který je schopen najít i více zasypaných osob s velkou přesností a rychlostí. Také jsme si vyzkoušeli svoje vlastní vybavení a zjistili jsme, že i naše přístroje fungují spolehlivě. Ale pozor ! Jedině Marcelův pípák je schopen najít zasypané horolezce ještě předtím, než lavina vůbec spadne.
Když jsme se dostatečně vyblbli v laviništi, šli jsme si ještě natrénovat lezení na ledu, na ledové homoli vedle chaty. Tady jsme měli zase možnost vyzkoušet si různé druhy maček a cepínů. Za zmínku stojí také sedák od Singing Rocku s novými přezkami, které umožňují jeho snadné nasazování. Bez ohýbání a přetahování přes boty a mačky, lze jej snadno nasadit i v horském terénu a nepřízni počasí. Nejvíce si lezení na ledu užívají naše děvčata, Dáša a Markéta. Být trochu lepší počasí, tak by lezli snad ještě dnes. Proto, že je celý den zataženo a docela to fouká, vracíme se celí promrzlí do chaty a jdeme na pivo.
Asi kolem páté hodiny, přijíždí na chatu parta našeho nejlepšího, prvního, vůbec kamaráda, Rudy Popra. Chlapci právě absolvují každoroční přejezd Krkonoš na běžkách a mají tady krátkou zastávku. Chvilku pohovoříme o životě. Hoši jen neradi opouštějí vyhřátou chatu a studený mok. Ještě je čeká daleká cesta a tak postupně mizí v mlze a začínající tmě. Náš večer probíhá v družné zábavě u piva a občas jde někdo na projekci a přednášku o lavinách a jiných horských zábavách.
Potom už je neděle ráno a jdeme na snídani. Balíme si věci a opouští nás Míra. Jede k domovu na skialpech, tak snad někam dorazí. Vyrážíme chvilku po něm. Slunce pálí jak ďas. U Výrovky nás opouští Kája. Jde se projít Dlouhým dolem do Špindlu. Pokračujeme dál a zastavujeme se u kiosku " Na Rozcestí" na občerstvení a kafe. Potom následuje sjezd do Špindlu a tady nás opouští Tafi. Nějak se nám to rozpadá. Ale zase jsme našli Káju. Tafi jede do Harrachova na ski a tam pro něj má přijet Blani. Nemá toho nikdy dost. Teda, myslím Tafi. My ostatní, toho máme dost a dost. No a to je všechno.
Myslím, že se celý veekend maximálně povedl a zanechal v zůčastněných nezapomenutelné zážitky. Věřím, že vědomosti získané během kurzu mohou účastníci kdykoli, bez bázně a hany, využít ku prospěchu svému i svých bližních. Mějte se krásně a já jdu do kostela. Ferry
