Velkopopovický - Kozelský vrch

S vidinou lepšího počasí plánujeme na neděli opět skialpy. V sestavě Tafi, Ferry, Jana, Lenka a moje maličkost brodíme v Rokytnici na parkovišti kaluže k nejbližšímu sněhu, kde nasazujeme lyže a šlapeme cestičkou mezi domky směrem pod Huťskou boudu.

Kupodivu se trefujeme a po chvíli už stoupáme svahem nad Huťským potokem vzhůru. Je teplo, mokrý sníh se nám boří pod lyžemi a ten co taje ve větvích smrků nás vydatně sprchuje.

Pásy ve strmém svahu kupodivu docela drží a tak se poměrně rychle dostáváme na Jabloneckou cestu vedoucí na Dvoračky. Aby však cíle nebylo dosaženo příliš snadno (Běda mužům, kterým žena vládne!) přecházíme cestu bez povšimnutí a mizíme v mlze mezi sněhem obtěžkanými smrky. Chvíli kličkujeme, ale pak nabíráme směr podle pravidla "Hlavně neztrácet výšku" na Kozelský hřeben. Poslední metry jsou již hodně do kopce a najednou se ocitáme na nejvyšším bodě. Na otázku v našich očích "jak dolů" Tafi utrousí jen "no sjedeme to" a začíná sundávat pásy. Zatímco je sundáváme taky, hupne do vysněženého kotlíku a mizí nám v mlze mezi hustým smrkovým porostem. Vybíráme si trochu mírnější kotlík a metodou "cik cak" ho následujeme. Hlavně to nenapálit do stromu, říkáme si. Konečně ho už v mírnějším terénu dojíždíme a trochu s křížkem po funuse následuje ukázka sjíždění strmých svahů v těžkém hlubokém sněhu. Pak už se vydáváme směrem, kde tušíme Kozelský potok a rozcestí na Dvoračky.

Kupodivu nikdo neprotestuje a tak zanedlouho vstupujeme již do příjemně vytopeného lokálu nové chaty na Dvoračkách. Jako obvykle následuje dršťková, kyselo, pivo a kávička. Zábava se příjemně rozebíhá a tak pivečka přibývají a trochu netradičně dochází i na panáčky. Čas rychle utíká a venku se začíná smrákat. Dáváme poslední rundu, fotíme se s historickými lyžemi a abychom si ten sjezd zasloužili, stoupáme ještě na Lysou. Mezitím se již setmělo a tak tuším, že sjezd nebude tak úplně zadarmo a už vůbec ne pověstnou třešničkou na dortu. Pokud jedu, je to dobrý, ale jak zastavím, mám problém s rovnováhou. Naštěstí mi Tafi několikrát podává pomocnou ruku a pomáhá vstát a tak se všichni ve zdraví setkáváme v Rokytnici na parkovišti. Ale jak se říká "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" a tak doufám, že příští týden v Tatrách už to bude jen a jen pohoda. (Jarda)

 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign