Skialpový rozjezd

Tak tu máme nový rok, víkendy plynou v započatém rytmu, někteří závodí, jiní baští  zbytky cukroví a Fanda se rozhodl, že svolá starou dobrou partu, co vyráží za každého počasí do krkonošských vrcholků.

Ve středu večer mi volá Janička, co plánujeme na víkend, den po té Fanda už jistí počet lidiček do Peugeotu. A tak slovo dalo slovo a v neděli ráno v 8.00 odjíždíme směr Rokytnice.

Plány neděláme příliš razantní, vždyť sama předpovědˇ od pátku věštila kalamitu, náledí, tuny sněhu a bůhví čeho. Na čelo si však neťukáme, už se  všichni známe a tak nevadí, že mlha padá níž a níž a s přibývající nadmořskou výškou stoupá i množství sněhu.

Trasu tedy volíme ověřenou a jasnou, nedá se přece v lese zabloudit. Jen co mineme závoru a vstupujeme do zóny klidu, už jen špitáme a mlčíme, funíme a sledujeme, jak se pěšina vytrácí, klád a dřeva přibývá, a tak zastavujeme. No jasně, ověřená pěšinka se mezitím ztratila v klestí, nezbývá tedy přešlapovat vysoko zvedaje nohy a  v dálce vidouc chalupy pod Ručičkami konečně se ocitáme na cestě. Pohodlná, široká, vedoucí na odpočívadlo, kde dáváme první svačinku. Jani nezapomněla v krabičce cukroví, ochutnáváme, zapíjíme čajíkem i borovičkou, abychom vytrženi z letargie domluvili dle mapky další pochod. Stejně nic není vidět. Posněžívá a sníh je výtečný. Jen Janě už  poněkud dosloužily pásy, takže při každém zastavení bakule sněhu seškrabáváme a nohy těžknou.

Z Ručiček táhlým stoupáním na Zadní Plech, pak milý sjezd ke Krakonošově snídani a po té opět velmi dlouhé, vydatné stoupání na Pančavskou louku. Sněhu je vážně hodně a mlha ještě mohutnější. Na Pančavě dáváme svačinku č.2. Opět čajík, borovička, cukroví. Jani chce evidentně hubnout, proto nám všem podbízí rohlíčky, hvězdičky, vosí hnízda…..je to prima. Posilnění a lehce odpočatí už na Voseckou, jak původně Fanda myslel, nepůjdeme. Vidina držkovky na Dvoračkách je silná, a tak společně vyrážíme přes Růženčinu zahrádku na Dvoračky.Příjezd na ně je přemrzlý, stopa vyjetá, tak obezřetně sjíždíme pod obtěžkanými větvemi, až konečně střecha chaty je v dohledu. Jani to letos vylepšila a zámečkem nám všem ochránila lyže. Proto směle a s chutí vstupujeme do příjemně vytopené restaurace. Číšníkovi sdělujeme svá hladová přání a teprve po prvním loku řezaného Kozla se všem ulevuje. Povídáme, hodnotíme trasu, spokojeně vychutnáváme čerstvé houstičky k polévce, prohlížíme fota během trasy. Jani dozobává poslední drobečky, a tak ještě za světla vyrážíme na sjezdovku, abychom jízdou v mlze zakončili bezva výlet. Tak zase příště a třeba i slunéčko vykoukne. (Lenka)

 

 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign