Po nevydařených Tatrách ve mně žila jiskřička naděje, že snad špatné počasí skončilo a nastane příjemná předjarní až jarní pohoda.

Příjemné teploty lehce nad nulou, sedající sníh, který v nočních hodinách přimrzne, přes den zase povolí a převážně modrá obloha. To se 21.3. zdálo jako reálné. Ve Špindlu se konalo Mistrovství ČR ve skialpinismu a vše klaplo na jedničku. Prašan, modro, teplo.Vše jak napsal už Jarda ve svém článku.

Tak se mu omlouvám za ta nařčení o nositelích větru, sněhu, vodě  a globálního oteplování. Závod jsem si opravdu užil. Dvakrát super sjezd do Labáku v prašanu a to samé na začátek Kotelek  kalí pouze křeče ve stehnech, důsledek to dlouhých výšlapů vždy zpět na Šmídovu vyhlídku. Sjezd zpět do Špindlu opět lesem není už tak příjemný, ale vidina dobrého piva mně dává zapomenout na všechny bolesti v těle. V cíli jsem spokojen s časem 3.04 hod. na trati dlouhé 21,5 km a převýšením 1955 m. Přesto, že za vítězem v kategorii dědků zaostávám hodinu, hledím optimisticky k dalšímu víkendu.

U piva s Jirkou Janovským  spřádáme taktické plány, jak poletíme do kopců a z kopců při třídenním závodě Bokami západných Tatier.Počasí v neděli, ale hlavně vývoj ve slovenských horách v dalších dnech mně nedává velké naděje. Od úterý je vyhlášená lavinová 4 ve všech horách Slovenska. Vrcholem je pád několika lavin v Roháčích a hlavně stoletá lavina v Žiarské dolině. Je to dolina, kde se máme pohybovat při dvou etapách. Ve čtvrtek si voláme s Jirkou a ten mi sděluje, že závod bude. Sice upravený, ale bude. Přemýšlím co se dá upravit při takovém množství sněhu. V sedm večer dorážíme do Bobrovce, kde bydlí Jirkův kamarád Jaro. Ten má už nějaké informace a tak nás trochu uklidňuje. Etapy povedou po výběžcích hor v relativně bezpečném terénu. Po slupnutí kapustnice a jednoho nealko kvasnicového piva jdeme spát.Ráno se přepravujeme do místa startu. Konečně se dovídáme jak to bude.Start při chatě Ďumbier v Bobroveckej doline. Přes vrchol Babiek, Veľké  Kopy až na Ostrú, zpět hřebenem cez Babky panenským sněhem až do cíle pri chate Ďumbier.

Hned po startu se spolu s dvěma družstvy něžného  pohlaví  usazujeme v zadní části startovního pole. První stoupání nám ukazuje jak jsme na tom. 800 metrů převýšení nám dává zabrat a tak si nejsme schopni vychutnat sjezd ve velmi hlubokém sněhu. Na vrcholcích panuje mlha a vítr. Při závěrečném sjezdu se kolem nás proženou ladné dívčí boky, kterým jsme utekli do kopců. To ještě netušíme, že toto nás čeká každý den. První etapa je za námi. Pořadatelé nás autobusem převážejí do Zuberce, kde přespíme. Večer je výklad trati s upozorněním, že situace není vůbec dobrá. Během přípravy trati se uvolnila lavina, která pročistila lesní porost. Na klidu nám to moc nepřidává a tak jdeme spát.

Start sobotní etapy je na Zverovce. Stoupání svahem na Přední Salatín (zde je vidět včerejší lavina) je opravdu výživné. Abychom nepropadli optimismu ze slunečného počasí, tak nám do toho fouká svižných 120 km větřík. Když jsem podruhé na Salatíně, ležím na lyžích a bojím se, že mi uletí do vedlejší dolin. Nakonec se mi podaří lyže nasadit a sjet dolů. Po posledním stoupání nás opět  míjí ladné boky našich soupeřek a tak se opět zařazujeme na předposlední místo. Po dojezdu do cíle jsme dost stahaný,  jelikož jsme nasadili tempo na převýšení 1300 m a ono mi to ukazuje 1800. Po převozu do Žiarsé doliny jsme ubytováni v hotelu Spojár, jelikož chata a dolina je zasypána lavinou. Organizačně vše opět perfektně klape a tak po výkladu tratě na další den dáváme tři pivka jde se spát.

Nedělní etapa se zdá být milosrdná, ale je to jen klam. Sice nejdeme nikam do nitra hor ani na hřebeny, ale dvakrát stoupání 800 metrů dává zabrat a poslední metry na Holý vrch se opravdu už nechce. Dnes nás ladné boky předjíždí již v prvním sjezdu a v nohách už není dost energie na to jim to vrátit. Jirkovi sjezdy v lesním porostu nedělají vůbec dobře a tak dost ztrácíme. Ale naše předposlední místo v kategorii veteránů udržujeme. Po dojezdu následuje vyhlášení a to nejen vítězů, ale i ostatních. Každý si odnáší svou vybojovanou cenu. Atmosféra je srdečná a plná veselých hlášek. Na všech je vidět radost z toho, že to celé dobře dopadlo.

Byla to krásná akce a jsem přesvědčen, že pokud to zdraví dovolí, tak se za rok zúčastním  opět. Jen bych byl rád, kdybych k sobě sehnal spřízněnou duši z řad našich členů.  (Tafi)