V sobotu se konal další závod Českého poháru ve skialpinismu  v Rokytnici O dřevěného Krakonoše.

Letos nám přálo počasí a tak závod se konal v plném rozsahu. Vzhledem k mému chabému tréninkovému nasazení jsem zvolil kategorii open. Je to přece jen o dva kilometry kratší a na výškových metrech člověk ušetří 250 metrů. Ani jsem netušil, jak budu rád, že ten Vlčák nebudu muset jít dvakrát. Počasí jak z katalogu, dva brufeny do kebule a jde se nato.

Borci po startu nasadí tempo jak Bolt a tak jsem rázem na chvostu. Ale pomalu se srovnávám a strojovým tempem se pomalu sunu přes pomalejší borce. Sjezdy jsou dnes komfortní, tak ani tady neztrácím. Výstup na Vlčí hřeben je vždy lahůdka. Doubek jej zřejmě vždy našlapává cestou domů a tak asi trochu spěchá a jde trochu kolmo. A tak cikcaky jsou trochu ve strmém terénu. Vzhledem k přemrzlému sněhu stopa místy moc nedrží a je to chůze jak v hromadě písku.


O víkendu jsme se na popud Marcela vydali na skialpové rozloučení se zimou do Krkonoš na Výrovku. Sraz v 10.30 ve Špindlu. Počasí jak se na zimní Krkonoše patří. Mlha, déšť. A tak po občerstvení v České hospodě za Rakouské ceny vyrážíme.

Traverzujeme přes sjezdovky až na Stoh. Tady odbočujeme po sjezdovce rovně vzhůru jelikož se nám nechce v mlze a dešti hledat cestu dál v lese. Na hřebeni začíná místo deště krupice a vítr. Naštěstí pro nás fouká do zad a tak tolik netrpíme. Bufet na rozcestí nám poskytne azyl a osušení. A také nezbytné občerstvení. Mužská část se vydává ještě na Lyšku a sjezd směr Pec. Sníh ale přimrzá a tak krustička a čerstvý těžký sníh dělá své. Žádná paráda. A tak zpět stoupáním na Bufet a na Výrovku. 

O večírku netřeba se rozepisovat. Prostě Výrovka nezklamala. A tak ráno při placení máme pocit, že jsme si ten barák koupili. Ale venku nás čeká odměna. Modro slunečno a viditelnost až na Orlické.


Tuto sobotu v 18.00 byl odstartován 3.ročník Skialpinistického závodu Trofeo Spitzberg na Tanvaldském Špičáku. Na závodníky čekalo vyběhnutí třikrát k rozhledně pokaždé jinou trasou a následný sjezd vždy po červené sjezdovce. Celkem se nastoupalo 800 výškových metrů.

Počasí vcelku přálo a diky tomu, že pořadatelé zajistili urolbování části červené sjezdovky byly sjezdy rychlé, krásné a bezpečné. Zúčastnilo se celkem 45 závodníků a závodnic.

Za náš oddíl se na startovní lajnu postavil Marcel a já. Tempo hned po startu bylo vražedné i přes to, že někteří účastníci neměli rozhodně výbavu závodní. Před jejich výkony smekám.

Marcel jakožto novic v této disciplíně se rozhodně neztratil a bojoval jako lev. To já koneckonců také. A že mě Jakub Tomeš hodně potrápil.

Konec konců výsledky jsou zde: muži-veteráni , ženy .


Zima nám pomalu končí a s ní i skialpinistická sezona v našich horách. Jako každý rok je vrcholem pro ty co se účastní závodů ve skialpinismu třídenní závod dvojic Bokami Západných Tatier. Letos je to již devátý ročník. Závod nám za ty roky ztěžkl a rozrostl. Oproti prvním ročníkům, kdy startovalo 18 družstev a etapy byly bez limitů, se letos zúčastnilo družstev 103 a limity se rok od roku zostřují. Přibývá i výškových metrů na etapu a tím se celý závod stává více a více věcí spíše pro špičku v tomto sportu. Jelikož se samozřejmě mezi tuto skupinu nepočítám tak se stalo, že jsem minulé dva ročníky nedokončil. Letos jsem měl tedy jediný cíl. Dokončit v limitech. Vyměnil jsem parťáka, čímž jsem se nominoval do role toho, co si to rozhodně nebude užívat. Pavel Antl je výkonostně zhruba o deset minut na závod rychlejší a tak bylo jasné, že bude ten kdo bude čekat. Tak i bylo.


Konečně se příroda umoudřila a začala se alespoň na chvíli chovat podle kalendáře. Jako poslední nastupuji v neděli ráno k Marcelovi do auta, kde už sedí Jana a Dáša.

O něco později pod zataženou oblohou v Rokytnici nazouváme lyže a stoupáme lesem k bufíku na Ručičkách. Vynecháváme obvyklou kombinaci grog+pivo a občerstvujeme se vlastním čajem. Míjíme pár běžkařů a za chvíli stojíme na Zadním Plechu.

Obloha je stále zatažená a stopa ve sjezdu na Krakonošovu snídani je úzká a hluboká. Tam nasadit opět pásy a po dálnici vystoupat na Voseckou boudu. Použijeme nábližku (sice delší, zato horší cesta), ale i tak jsme rádi, když sundaváme lyže před vchodem do boudy. Začíná se vyjasňovat, tak se jdeme schovat před škodlivým zářením.


Skialpová sezóna vrcholila a letos měla  dva vrcholy. První Bokami Západních Tater a druhý Tatranský maratón.

První pro mě skončil hned jak začal. Pro závadu na nových botách končíme na prvním kopci, etapu nedokončujeme a závod pro nás končí. Naštěstí mám sebou ještě staré dobré F1 a tak následující etapy absolvujeme alespoň mimo soutěž.

Počasí bylo letos po dva dni katalogové a třetí den až na mlhu také ušel. Alespoň jsem se podíval z blízka, jak běhají a hlavně sjíždí svahy překrásných Roháčů ti nejlepší. Sníh ve sjezdech byl letos vynikající.

Po návratu jen přebalím a jedeme s Blani na pár dní do Tater a v plánu je účast na Tatranském maratónu. Je to závod dvojic a tak mám smůlu.


Těžké mraky nad Černou horou nevěstí nic dobrého. Lyže pomalu vykrajují stopu ve strmém svahu pokrytém hlubokým sněhem...
Až o pár dní později mi Lenka říká, že jsem si zas musel něco dokázat. Ano. To, že krása Krkonoš nemusí být jen v sluncem zalitých pláních a dalekých rozhledech, že je príma mít kamaráda, na kterého je spolehnutí, a že mi éra kostkovaných bačkor zatím nehrozí...

Podle původního plánu tu měla být s námi, tak jako další kamarádi, kteří z různých příčin nakonec nejeli. Není čemu se divit. Počasí za poslední dny obléklo Krkonoše do pořádného zimního kabátu a ani předpověď na dny příští není zdaleka příznivá.

Je čtvrtek 2.dubna 12h. Na třídenní přechod Krkonoš vyrážím společně s Marcelem. Dobrodružství začíná...


V sobotu  se odehrál závěrečný závod Českého poháru ve skialpinismu ve Špindlu. Vcelku náročná trať, která závodníky vyhnala 3x na Medvědín, dvakrát sjezdem do Labáku a zase zpět.

Nejlépe trasu zvládl  Michal Štantejský v čase 2:42 hod. Nadělil mi něco přes hodinu. Osobně jsem závod pojal jako zkoušku po čtrnácti dnech marodění, jestli jet na Boky nebo ne.

Dopadlo to tak, že mám věci v autě a za chvíli jedu. Pokud vše dobře dopadne tak se vrátim na otočku a v úterý jedu zpět do Tater s Blani.

Měl jsem v plánu jet  v sobotu 28.3 Tatranský Maratón. Ale nemám parťáka a jelikož je to závod dvojic tak mám smůlu.


Sobotní telefonát Marcela s otázkou co v neděli budeme či nebudeme podnikat byl prostý. A protože zbývá do prvního jarního dne týden, padla jednoznačná  odpověď´- dáme skialpy.

Počasí nehlásilo zrovna slunce a teplo, ale jsme už na nepohodu Krkonoš zvyklí, takže jen upřesňujeme směr jízdy.

Marcel s Fandou přijíždějí ráno k nám, přesedají a společně se vydáváme do Špindlu. Cesta docela uběhla, takže kolem půl desáté už frčíme kotvou na Stoh, abychom nahoře „spadli“ do totální mlhy. No co, půjdeme po modré nahoru na Klínovky, cestou kolem Výrovky a zpět přes Rozcestí a Rainerovy boudy. Marcel to měl na čas, tak jsme se moc nechtěli zdržovat dlouhým výletem.


Týden utekl jako voda a tak když s Lenkou plánujeme víkend, znovu mě lákají čertovská prkna. Předpověď zdaleka neslibuje tu nádheru, jako posledně, ale co, zažili jsme už horší melu. A tak v neděli ráno, hupky dupky z vyhřáté postýlky, protáhnout ztuhlé klouby, navařit termosky a hurá do Krkonoš.

"Technicky" na Lysou a pod černým příkrovem mraků vzůru na krkonošské pláně. Sníh je tvrdý, umrzlý a fouká silný protivítr. Nasazujem kapuci, šátek na pusu a se skloněnými hlavami bojujeme s nepříjemným živlem.

U čtyř pánů vítr trochu polevuje, a tak posíleni horkým čajem pokračujem až k odbočce na Voseckou. Sjezd k boudě je příjemný, pásy na zmrzlém povrchu docela jedou. Chata je poloprázdná a tak si objednáváme boršč a pivo.


V sobotu se jel další závod skialpového poháru. Po roční pauze opět Bouřňák v Krušných horách. Jedeme už v pátek abychom se v klidu ubytovali v oblíbeném hotelu Cepín přímo u sjezdovky.

Při stoupání od Teplic mi není jasné na čem budeme závodit. Všude je holo a pouze zbytky starého sněhu. První souvislá vrstva začíná až u sjezdovky. Tak asi závod bude.

Přijetí u personálu hotelu je jako vždy velice vstřícné a večeři, kterou si objednáváme, by nesněd ani týden hladovějící trosečník. Na závěr si povoluji pivečko na lepší trávení. To ještě netuším, že potkám na hotelu Petra Kubeše, který tu je s partou z Brodu na běžkách. A tak nezůstává jen u jednoho.


Den po verticálu si jedu zlepšit náladu výletem na čertovských prknech do Krkonoš. Ve trojici Blani, Marcel a já  vyrážíme směr Rokytnice. Startovací hospoda má bohužel zavřeno a tak z parkoviště polem, lesem hájem rovnou k bufetu na Ručičkách. Groček zahřeje a pivo dodá energii. A hajdy na Plech. Všude mlha. Vidět tak na deset metrů.

U rozcestníku čajíček a tyčinka a letem kopcem dolů na Krakonošovu snídani. Nasadit pásy a hurá na papáníčko na Voseckou. Poloprázdná chalupa nám dopřává klidného občerstvení pivem, polívkou a klobáskou. Trochu poklábosit vyfotit Němce a hurá do mlhy a mrazu. Pomalu se šeří a tak se dohadujeme, že tu zprofanovanou Štumpovku vynecháme a  raději navštívíme Jarina.


Na den 31.1.2015 byl přesunut původně druhý závod letošního Českého poháru ve skialpinismu. Takže třetí závod ve formě časovky do vrchu s hromadným startem. Tak zvaný vertical. Start je umístěn na rozcestí Pod Dívčí strání ve Špindlu. Cíl pak o pět a půl kilometru dále a o 560 metrů výše u Ptačích kamenů. Nic pro mně. Krátké a rychlé.

Odstartováno je v 15.00. Tempo je okamžitě velice rychlé a tak se bez problému umístím na chvostu celého startovního pole. Tam také setrvám až do cíle. Po úporném boji se mi podaří udolat jedno děvče a tím nebýt úplně poslední. Blani, která jde na Davidovky (kde bude vyhlášení) po trati výletním tempem říkala, že měla pocit, že si to pivo na hoře už nikdy nedám. Míjel jsem ji po po pětistech metrech.


Předpověď počasí na sobotu slibuje jasnou oblohu a na hřebenech Krkonoš příjemné teploty kolem -3ºC. V pátek jsem otestoval operované koleno na běžkách a tak v sobotu ráno vyrážím do Rokytnice, kde se chystám zkusit skialpy.

Ani mě nepřekvapuje téměř plné parkoviště v Rokytnici. Lyžařů všude jak much a tak honem natahuji pásy a mířím k dolní stanici lanovky. Díky levému doplňovacímu pruhu relativně rychle dosedám na sedačku, nechávám za sebou davy lyžařů a stoupám k sluncem zalitému vrcholu Lysé. Teplota -3ºC, téměř bezvětří a dostatek sněhu slibuje perfekní lyžovačku.

Na Růženčině zahrádce odbočuji doprava k mohyle a na Vrbatku. Koukám do Kotle a fotím tu nádheru kolem.


V sobotu se konal druhý závod Českého poháru ve skialpinismu. Letos nově v oblasti Kralického Sněžníku v obci Dolní Morava. Jedná se o noční závod startující v půl páté.

Pořadatelé připravili okruh v délce cca osm kilometrů s převýšením 600 metrů. Muži a veteráni dostali porci tří kol. Sněhu bylo nemnoho jako všude. Na sjezdovce byl tedy sníh technický a tak byl sjezd velice tvrdý a ještě jej zpestřovala stříkající děla.

Hned po startu se čelo odtrhlo od plev (mezi které se počítám) a letělo spodní části sjezdovky jak o život. Jsou to chlapci namakaní. Po pětistech metrech trať odbočuje do lesa a po trati Single trailu stoupáme dalších 4,5 km na vrchol Slamníku.


Po roční přestávce jsem se opět postavil na  start třídenního skialpového  závodu  "BOKAMI" Západných Tater. Tradičně s Jirkou Janovským.

Letošní zima je prazvláštní. Celou zimu sníh nepadá, ale týden před závodem napadlo v Tatrách 40 cm sněhu.  To asi proto, aby měli pořadatelé ještě více starostí s tratěmi. Ale chlapce to nezaskočilo a vypořádali se s tím dokonale.


Slunečné nedělní ráno přináší dilema. Vyrazit na kolo do Českého ráje nebo na zasněžené pláně Krkonoš.

Pohled na teploměr, který ukazuje +1°C mě utvrzuje v tom, že kolo nebude ten nejlepší nápad a navíc si ho v létě užiju dosytosti.

Házím do batůžku litrovku s pitím, 2 müsli tyčinky, 2 tatranky a za chvíli už frčím směr Rokytnice. Na parkovišti spousta aut a na sjezdovce převládá němčina a polština. Češi asi vyrazili do Rakouska.


Letošní zima je vskutku výjimečná. Málo slunce, pošmourno a zataženo. A nebylo tomu jinak ani v Tatrách. Vyrazili jsme sem za horami, sluncem a pohodou. Po návratu mohu konstatovat, že nám zbyla jen ta pohoda. Tu si totiž umíme udělat sami. Ale počasí a hory ovlivnit neumíme. Kopce jsme vlastně ani neviděli. A počasí takové, že by psa nevyhnal.

Ale vše špatné pro něco dobré.

 
Copyright © 2007 - 2019 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign