V den oslavy padesátin našeho milovaného předsedy tak trochu na jeho počest, vyráží skialpinistická sekce posílená o další členy, zdolat naší nejvyšší horu.

S mírným zpožděním přijíždíme do Špindlu. Léňa s vydatnou pomocí Pavlika rozlepuje pásy, půjčené od Tafiho a záhy zjišťuje, že jsou dané obráceně. Naštěstí je Tafi nemá přinýtované a tak po mírných peripetiích můžeme vyrazit. Hned za cedulí "Lavinové území" nasazujeme lyže a vydáváme se Dlouhým dolem vzhůru na Výrovku.

Tam dáváme první postupové a něco k jídlu. Pak pokračujeme dál k památníku obětem hor a kolem Studniční hory až na Slaski dom. Počasí je neskutečně krásné, sníh perfekně nese a tak stoupáme úbočím vpravo od turistické cesty. Poslední metry a jsme na vrcholu. Název Sněžky pochází od slova Sněžná, t.j. sněhem pokrytá. Opravdu, sněhu je tu mraky a dřevěná rotundová kaple sv. Vavřince připomíná jednu velkou sněhovou hroudu. Kocháme se nádherným výhledem na všechny strany a obhlížíme poničenou Polskou boudu. Obloha je neskutečně modrá a bílé mráčky dokreslují tu nádhernou atmosféru. Sušíme mokré pásy, dáváme vrcholové pivo a vystavujeme svá těla slunečním paprskům. Litujeme Tafiho, že tu nemůže být s námi a musí se věnovat přípravě narozenin. Včera však byl s Jardou Klápštěm v Kotli a tak si to jistě také náležitě vychutnali. Po necelých dvou hodinkách na vrcholu se vydáváme na zpáteční cestu. Sjíždíme severním svahem až na úroveň letní cesty. U Sleského domu nasazujeme pásy a vydáváme se napříč nekonečnou sněhovou plání zpátky k památníku obětem hor. Sjezd k Výrovce je odměnou za nekonečné plahočení. Na chatě doplňujeme nezbytné tekutiny polévkou a pivem a pak pokračujeme kolem Zadní planiny úbočím Stohu směrem, kde tušíme sjezdovku. Při krkolomném kličkování mezi smrky a následném pádu se František zraňuje na palci levé ruky. Řezná rána, způsobená ostrou hranou lyže je poměrně hluboká, a tak je vzápětí kolem krve jako z vola. Po odborném ošetření přijíždíme konečně ke sjezdovce. Sjíždíme po pravé, ještě neupravené straně, abychom nenaštvali rolbaře. I tak to stojí za to a sjezd je nádherným bonbónkem za naším celodenním výletem. U auta rychle balíme věci a frčíme na oslavu Tafiho jubilea. Vše nakonec dobře dopadlo, na Tafiho narozkách jsme se náramně pobavili a Františkův palec se šesti stehy a okořeněný dech beroucími příběhy se nakonec stal hned po Tafim další ozdobou narozenin. (Jarda)