Vyjíždíme lanovkou na Lysou horu, abychom se vzápětí svezli po sjezdovce k odbočce na Zadní Plech. Nasazujeme pásy a ve známé sestavě Jana, Lenka, Ferry a já po krátkém stoupání sjíždíme na Krakonošovu snídani.

Nad námi modrá obloha a kolem nás krajina jak z pohádky. Počasí jako by nám chtělo vynahradit těch několik předchozích víkendů, kdy nám vítr zalézal až pod kůži a sotva jsme dohlédli od tyče k tyči.

Stoupáme na Voseckou boudu, kde dáváme skvělý boršč a pokračujeme na chatu Szrenica na polské straně. Den před tím jsme ji pozorovali z běžeckých tratí v Jakušicích. Je postavena na malebném skalnatém vrcholu s překrásnými výhledy na všechny strany. V suterénu si na chvíli ťukneme pinec, ale pak frčíme zase dál. Máme před sebou dlouhé stoupání na Sněžné jámy. Na otevřené pláni fičí, tak nasazujeme větrovky a schováváme hlavy do kapucí. Na Sněžných jamách dáváme v závětří horký čaj a cpeme se čokoládkou a cukrovím od Janičky. Chvíli pozorujeme borce na ledech několik set metrů pod námi, ale nepříjemný vítr nás nutí opět k pohybu a tak sundáváme pásy a sjíždíme táhlou plání k rozcestí U čtyř pánů.

Obzor se halí do oparu, předzvěst zhoršujícího se počasí před přicházející frontou. Míjíme odbočku na Labskou boudu a přes Růženčinu zahrádku míříme zpátky na Lysou. Po sjezdovce přijíždíme na Dvoračky. Zde se setkáváme s Pavlikem Soukupem, který si vyjel z Harrachova přes Zadní Plech na Lysou. Líčíme si dojmy z nádherné túry a vzpomínáme na kruté podmínky, které jsme na této trase prožívali před týdnem. To jsme s Fandou a Marcelem hrdinně vzdorovali mlze a krutému větru, když jsme podobnou trasu projížděli v opačném směru. O tom jak velký je to kontrast si můžete udělat představu z přiložené fotogalerie. Třešničkou na dortu byl opět sjezd po čerstvě upravené sjezdovce do Rokytnice. (Jarda)