Jablonec - Ještěd

Tak tuhle otázku si sám kladu, a tak jsem se rozhodl, podívat se měsíc nazpět, na to, jak to bylo a jak to dopadlo. Jen málokomu se vyhnula tradiční podzimní chřipka a ani já jsem nebyl výjimkou. Není se taky co divit. Jeden víkend běháš po Krkonoších v tričku a druhý odhazuješ metr sněhu. Naštěstí se většina z nás ke konci roku dala do kupy, a tak po Vánočním obžerství jsme mohli vyrazit 30.12. na skialpový výlet Jablonec - Ještěd.

V sestavě František, Jarda a Lenka, Blani a já jsme vyrazili, po posilnění u nás doma, ze Srnčího dolu směr Javorník.

Sněhu po krk, modrá obloha, prostě nádhera. Nádhera skončila už na Rádle. Tam nás zahalila inverzní oblačnost, teplota klesla hluboko pod bod mrazu a pro „zlepšení“ situace začalo foukat od východu. Naštěstí družinu vedu sebevědomě k cíli, ačkoliv několikrát nevím kde jsem a kam jít. Nedávám na sobě nic znát a i v hustém porostu tvrdím, že tu znám každý pařez. Vím, že jej nikdo pod metrem sněhu nebude hledat, aby prověřil mé znalosti.Loudavým tempem se pomalu blížíme k Javorníku. Lepíme puchýře, máváme autům na dálnici, lyžařům na sjezdovce. V inverzním mraku docházíme k restauraci s rozhlednou na Rašovce. Lyže letí do kouta a my ke stolu s pivem a polívkou. Teplo se rozlévá po těle a chuť jít dál vyprchává pryč z našich těl. Okolo třetí hodiny, po kafíčku a dalším pivu, ale velíme na lyž! Loudavě se vlečeme k vrcholu. Na Pláních se vynoříme z mraků, do krajiny ozářené zapadajícím sluncem. Jako by nám příroda chtěla říct: ,,Koukejte co jste proseděli v hospodě“. Tato nádhera trvá jen chvíli a krajina se halí do tmy. Naši již tak dobrou náladu ještě vylepšuje telefon od Máci, že na nás počká dole u lanovky a vezme nás do Jablonce na schůzi. Urychleně dolezeme za svitu čelovek na Skalku. Se slzou v oku zamítneme dobytí vrcholu a letíme po urolbované sjezdovce do náruče osvětleného Liberce.

Jednalo se o krásný výlet v dosahu MHD. Absolvovali jsme 18 km s převýšením 1300 m nahoru a 800 m dolu.

Pro úspěšnost jsme s Františkem a Ivou na úplný konec roku podnikli skialpovou okružní trasu na kolečku v Břízkách. Širokou Jabloneckou veřejnost jsme tímto průkopnickým činem v dějinách skialpinismu na Jablonecku dojali natolik, že nám ihned po našem návratu domů uspořádali ohňostroj. Díky.

Tím jsme se přehoupli do roku 2011. A zima se začala ptát co jsme dělali na podzim. Tělo nám ukázalo pravdu hned po odstartování Jizerské 50.

Ta se jela 9.1. což je dost brzy a mnoho času na trénink již nezbylo. Ale nakonec se vše odehrálo podle starého známého scénáře. Všichni tři účastníci dorazili do cíle v pořádku a bez újmy. Pořadí si každý může najít ve výsledcích. Osobně mám pocit, že jsme ostudu neudělali a udrželi si standart.

Mezi běžkařskou aktivitu jsem vložil odskočení si na První závod Českého poháru ve skialpinizmu do Zakopaného 16.1.2011.

Jel jsem tam na otočku. Trochu mě překvapilo, že jen co přejedeš Paceřák, skončí sníh a znovu jej uvidíš až v Tatrách od 1000 m výše. Proto se nestartovalo v Zakopaném, ale v lyžařském areálu okolo Kasprového vrchu. Ubytování bylo skvělé a za rozumné peníze. Nocleh se snídaní v penzionu za 40 zlotek. Tatry samozřejmě krásné a pokud je sníh, tak to musí být super. Vyrážet může člověk přímo ze Zakopaného.

Závod proběhl dle mého očekávání. Prošel jsem cílovým obloukem a přežil. A nebýt otlačeného kloubu na palci, který mě trápí dodnes, asi bych byl spokojený. Pořadí si opět každý může najít ve výsledcích.

Tento víkend jsme se v klasické sestavě zúčastnily Jilemnicé 50.

V sobotu se jela pětadvacítka volně. Zde nás zastupoval Jarda Klápště. Zajel tradičně velice dobře a jeho jedenácté místo v kategorii, při tak silné konkurenci, je velice dobré. Gratulujeme.

V neděli se jela klasicky pajda a pětadvacítka. Na delší trať jsme se vydali Jarda, Honza Kusko a já. Kdo zná tratě na Benecku, ví, že to není žádná procházka růžovým sadem. Když se neškrábete do kopce, tak máte co dělat ustát prudké sjezdy. Jarda bohužel, pro žaludeční potíže, nedokončil. Honza odvedl, i pro něj na příliš kopcovité trati, kde nemohl naplno uplatnit své ocelové paže, překrásný výkon a dojel za 3hod 43min na 174 místě. Za sebou nechal mnoho mladších borců. Gratulujeme.

Výsledky je možno shlédnout zde.

Tak takhle nějak plyne má zima. Teď mám zanícený kloub a jen doufám, že se rychle uzdravím a ještě Vás budu moci informovat o dalších aktivitách z lyžařsko-závodní sekce.

Tak Skol Tafi

 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign