Jelikož zájezd na ferráty do Dolomit, běžně pořádaný v září, se opět nepodařilo uskutečnit, padlo rozhodnutí navštívit v prodlouženém víkendu oblast Hohe Wand kousek za Vídní v blízkém Rakousku. Do poslední chvíle sledujeme vývoj počasí a původně zamýšlený čtvrteční odjezd posouváme na pátek. Na sobotu již předpověď hlásí ustávání srážek.

Balíme, nakupujeme pivo a pár drobností a kolem 14 hodiny odjíždíme. Mým společníkem je Táňa. Raďas s Kačkou ještě balí a na cestu se vydávají asi 2 hodiny po nás. Již za tmy a za vydatného deště projíždíme rozkopanou Vídní a před 22 hodinou jsme na místě. Kemp pod stěnou je poloprázdný. Naše obavy z návalu se naštěstí nepotvrdily. Prší a tak klábosíme a kolem půlnoci zalézáme do spacáků. Asi 3/4 hodiny po půlnoci přijíždějí Sýkorky a tak jsme kompletní.


Příznivá předpověď počasí na víkend nás vylákala vyrazit do oblasti Oybinu na ferátu Jeptiška (Nonnenfelsen) a Alpský hřeben (Alpiner grat).

Raďas s Kačkou v sobotu 5.9. postupně nabírá mě, Lenku a Dášu a pak už uhání směrem na Petrovice, kde kousek za hranicí se zmíněné cesty nacházejí. Obě jsou blízko a tudíž ideálním cílem na jednodenní výlet.

Zanedlouho již parkujeme za 1 € v obci Kurort Jonsdorf a vyrážíme pod Jeptišku. Necháváme odlézt skupinku před námi a pak už si užíváme hezké partie cesty až pod klíčový převis. I ten však v pohodě zvládáme a pak už si užíváme jako třešničku na dortu závěrečnou lávku na visutých lanech. Na vršku se moc nezdržujeme a sestupujeme k autu, kde dáváme svačinku a sdělujeme si čerstvé zážitky.


Před týdnem ještě hnusná, prosincová chumelenice a  zima, ani Velikonoce nezůstaly bez vloček.

A najednou tu byl víkend nový. Sluníčko přálo v předpovědi teplo, tak proč  bychom měli zůstat doma za pecí. Raďas  přišel s nápadem jet na Vodní bránu, tak jsme s Jardou kývli. Sraz v 10 v Dubové u Sýkorek a můžeme jet.

Cestou v autě jsme se dozvěděli, že se ještě možná přidá Fanda s Ivou a Šimíkem. Na parkingu za garážemi v Semilech už bylo docela dost aut, tak jsme na nic nečekali, popadli nádobíčko a vyrazili na ferratu.

Bylo moc příjemně, sluníčko už krásně prohřívalo skálu, lidi se na sebe usmívali a nám to stoupalo hladce nahoru.


Proměnlivé květnové počasí nepřeje vícedenním akcím, tak v neděli 4.5. vyrážíme do Lužických hor objevit pro nás stále ještě neznámé ferráty poblíž Jonsdorfu a Oybínu.

Na internetu zjišťuji informace, kde, co a jak, do batůžku balíme sedáky, ferratové sety a malou sváču. Pak už frčíme směr Jablonné v podještědí. Tam odbočíme na Petrovice a Lückendorf. Kupodivu ani nebloudíme a záhy zastavujeme na parkovišti na konci vesničky Kurort Jonsdorf.


Po ranní nepříznivé předpovědi počasí odkládáme odjezd na odpoledne. Ve 13 hodin, už ale opouštíme jabloneckou kotlinu i s jejím mlhavým oparem a sjíždíme do Železného Brodu.

Je nás dost na to, abychom plně obsadili Marcelovo auto a naším cílem je nedávno vybudovaná ferrata Vodní brána u Semil. Necháváme auto na malém parkovišti u silnice a dobře značenou stezkou scházíme do sedélka pod vrcholovou skálou.


Ve čtvrtek na schůzi jsem slíbil několika lidem, že jim pošlu odkaz na informace o nové ferátě u Semil.  Ale při ranní kávě jsem zjistil, že článek je smazán a je zde informace, že feráta bude od následujícího víkendu uzavřena a lano z nástupu smotáno. Nenechal jsem tedy nic náhodě a odpoledne jsem i přes nedostatek času vyšetři dvě hoďky a na otočku jsem si zajel ferátu přelézt.


Prodloužený víkend jsme nastavili ještě dvěma dny dovolené a vyrazili opět směr Pálava. Ale tak jako vloni protaženě přes Rakouský Hohewand. Z ostatních, kteří tento výlet také plánovali, se přidaly  ještě Sýkorky. 

Po strastiplné cestě plné kamionů a objížděk jsme s Blani dorazili do oblasti Schneeberg - Wasserfall Losenheim. Je ale hodně pozdě a tak pouze mapujeme terén a odjíždíme pod HoheWand do kempu s názvem „Hohe Wand Blick - Camp“.


Pro všechny, kdo si chtějí připomenout příjemně strávené dny v oblasti Tofán v Dolomitech na zájezdu v roce 2010.


Pozdě ale přeci vkládám alespoň několik fotek z návštěvy lezecké oblasti, která se nachází 50 km. pod Vídní. Tuto oblast jsem s Blani navštívili při cestě na Pálavu. Což se nám jevilo jako dobrá varianta pro prodloužený Burčákový víkend. Oblast se vyznačuje několika zajištěnými cestami  a spoustou cest lezeckých. Zdolali jsme zajištěnou cestu   HTL steig obtížnost E a lezeckou cestu Duettsteig 5-.


Po různých peripetiích a změnách se nás tentokrát vydalo na ferraty do Rakouska pouze sedm. Protože nevyjel ani osvědčený autobus Jumper, musíme si vystačit se dvěma osobáky. První posádka ve složení Raďas, Robert a já vyjíždí z Jablonce ve čtvrtek ve 14 hod. Druhá část, kterou tvoří Míra Hanžl, Štefi Pištora, Petr Popr a Sláva Brož, jede později asi v 17 hod.


Pro všechny, chystající se příští víkend na Dachstein ferrátou Johan, posílám jako malou ochutnávku video, které jsem natočil ve zmiňované cestě před třemi lety.


Dolomity Dibona

Asi 12 km od Cortiny, v krásné krajině oblasti Cinque Torri, se nachází nevelká chata nazvaná podle jednoho z nejlepších horských vůdců Dolomit, Angela Dibony, žijícího v letech 1879 - 1956. Tato chata byla konečným cílem letošního ferratistického zájezdu CK Ježek Tour do italských Dolomit.

Podle dlouholeté tradice se této významné akce mohou zúčastnit pouze pečlivě vybraní muži, Markéta La Perla a žádné ženy.


Ježek Tour na Marmoladě

Je pochmurné ráno, pátek 4.9.2009. Z Jablonce, stejně jako každý rok touto dobou, vyráží za dobrodružstvím parta oddílových drátoplazů. Léty prověřená, proti světové krizi a bankrotu odolná CK Ježek Tour pořádá další ze svých oblíbených zájezdů do Dolomit.

Našim cílem je, stejně jako loni, penzion Garni Al Viel v horském středisku Canazei, v oblasti Marmolady.


Kristallklettersteig - inspirace pro ferraťáky

Ahoj  kamarádi, se zpožděním, ale přece, přidáváme pár fotek a kousek povídání z naší výpravy k ledovcovému jezeru Weißsee v Rakousku.

Po celkem klidné jízdě autem  jsme dorazili do městečka Uttendorf (774m) odkud jsme dále pokračovali  údolím Stubachtall po strmé silničce, kde se vešlo sotva jedno auto. Po ujetí 18 km, během kterých jsme nastoupali do nadmořské výšky 1479m, nás cesta dovedla k dolní stanci lanovky Weissee-Bahn na rozlehlé parkoviště. Tam pro nás cesta, alespoň pro ten den, skončila.


Seewand - Dachstein Jezerní stěnou

Ježek se probudil a po pěti letech tlachání a mlácení prázdné slámy se nám konečně splnil sen a s naší oblíbenou CK Ježek Tour jsme vyrazili do Alp.

Cílem výpravy byla tentokrát extrémně těžká ferrata Seewand v oblasti Dachsteinu. Odjezd z Jablonce byl stanoven podle precizně vypracovaného harmonogramu na pátek 12.6.2009 ve 12 h 30 min. Přesně podle plánu jsme tedy ve 14.00 hod. vyrazili směrem na Rakousko.


Při přízni teplého počasí jsme o víkendu vyjeli do Oybina a přelezli místní ferratu. Železná cesta "Alpiner Grat" vede na věž "Mönchskanzel" (Mnišská kazatelna), která byla poprvé prostoupena v roce 1953 dvojicí Fritz Hübner - Alfred Michel.


Jelikož  se nám v minulém roce díky počasí nepodařilo vystoupit na nejvyšší vrchol Dolomit Marmoladu, pokusili jsme se o to letos znovu. Se samozvanou CK JEŽEK TOUR, kterou zastupuje president společnosti a také jediný člen Zdenda Ježek Krška, jsme vyrazili z Jablonce v pondělí 1.9. večer.


Po loňských Julských Alpách jsme se letos vydali do Dolomit. Ve stejném složení Lenka, Léňa a já jsme si brousili zuby na nějaké lehčí ferátky, aby si Léňa, vyzbrojená fungl novým feratovým setem, vyzkoušela, jaké to vlastně na tom ocelovém laně je.

 
Copyright © 2007 - 2019 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign