Únava a dva skialpoví začátečníci mě v sobotu večer přivedli na nápad vyrazit do Lužických hor, kde pro tento druh sportu bývají příznivé sněhové podmínky tak jednou za dvacet let. Vždyť do Krkonoš chodíme pořád.

Vybavení Zuzky a Radima zvládl  v neděli ráno Šípus a navíc přidal varování z mojí maličkosti, které oni vzali na lehkou váhu a tak byli lehce vyděšeni, když jsem v Petrovicích od zastávky vyrazil směrem na Jablonné a navíc po louce.

My nepojedem po cestěé? A proč jdeme na druhou stranu, když jsi řikal na Hvozd? Protože jdeme na procházku, uklidňoval jsem je, a asi po kiláku uhnul doprava do lesa na jedno žebro vedoucí zprvu mírně, později příkře na vrch Sokol. Pořád nemohli pochopit, co je na tom za romantiku, motat se mezi skalami, stromy, ve sněhu do kopce s pěti kily na každé noze. Za chvíli se kopec docela pěkně “narovnal“, muselo se jít cik cak a doktoři prskali čím dál tím víc. A to chtěl  Radim večer do posilky.

Z pozice o dvě smyčky výš jsem ho povzbuzoval a sledoval, jak ho ta chuť opouští. Nadšení, že už to výš mezi krásně ojíněnými  stromy nejde vystřídalo zděšení z cesty dolů. Já lesem a doktoři na pásech po pěšince jsme  sklouzli na červenou vedoucí z Petrovic k hájence. Značka a cesta oba začínající ukolébala a když jsem si to namířil z modré přímo kolmo na vrstevnice na Hvozd nezmohli se než na hluboký povzdech. Zprvu řídký les se  změnil na hustý a překážkovou dráhu. Bojovali statečně a tak jsem jim nejprudší partii mezi skalami odpustil a našlápl jim to na vrchol pravou stranou bukovým lesem.

Na Hvozdu jsem je ani ukazováním nemohl přesvědčit, že teď už to bude opravdu jenom z kopce a oni zase nemohli přesvědčit mě, že jim to bude trvat úplně stejně dlouho jako nahoru, protože si nesundají pásy. A tak to i dopadlo. Při čekání na ně jsem zkonzumoval všechno sladké (kvůli nervům) co jsem měl s sebou. Sjezd byl mírný a přesto jsem je pásy donutil sundat až skoro na rovině na nějakých 500m . Vyloupli jsme se na louce v části Vápenka, nandali chlupy  a zadem lehce doklouzali k autu. Děkovačka obou začátečníků, že ho opět vidí, nebrala konce.

Atraktivnější by bylo zvolit opačný směr, protože tam jsou dva pěkné sjezdy ve vysokém řídkém lese a mírnější výstup na Hvozd. Tak akorát na odpoledne. (Novotňák)