Předpověď počasí na sobotu slibuje jasnou oblohu a na hřebenech Krkonoš příjemné teploty kolem -3ºC. V pátek jsem otestoval operované koleno na běžkách a tak v sobotu ráno vyrážím do Rokytnice, kde se chystám zkusit skialpy.

Ani mě nepřekvapuje téměř plné parkoviště v Rokytnici. Lyžařů všude jak much a tak honem natahuji pásy a mířím k dolní stanici lanovky. Díky levému doplňovacímu pruhu relativně rychle dosedám na sedačku, nechávám za sebou davy lyžařů a stoupám k sluncem zalitému vrcholu Lysé. Teplota -3ºC, téměř bezvětří a dostatek sněhu slibuje perfekní lyžovačku.

Na Růženčině zahrádce odbočuji doprava k mohyle a na Vrbatku. Koukám do Kotle a fotím tu nádheru kolem.

Dávám žejdlík čaje z termosky a pokračuji dál směrem na Labskou boudu. Podkávám pár skupinek běžkařů, několik jednotlivců na sněžnicích, ale většinu trasy jedu sám a vnímám naplno tu zimní krásu Krkonoš. Na Labské se ani nezastavuji a pokračuji dál na Martinovku. Sjíždím k chatě a zapichuji lyže do sněhu.

Hned za dveřmi chaty se potkávám s Jardou Klápštěm, který vyrazil na skialpy sám jako já. Dáváme polévku a pivo, Jarda ještě kávičku se zákuskem a za prosluněným oknem povídáme o všem možném. Oba zjišťujeme, že jsme vyjeli na Lysou skoro ve stejnou dobu, jen Jarda jel na Sněžné Jámy a já odbočil k mohyle. Posezení  je příjemné, ale je čas opět vyrazit.

Jarda za chatou odbočuje doleva k Labské boudě a já stoupám krpálem vzhůru směrem ke Sněžným Jamám. Jak postupně nabírám výšku, zvedá se vítr, takže pod hřebenem nasazuji větrovku a za čerstvého větru přijíždím na Sněžné Jámy. Dávám si müsli tyčinku a čaj z termosky. Koukám směrem do Polska, kde úpatí hor je téměř bez sněhu. Naštěstí tady je sněhu dost a sluncem zalité vrcholky stavějí na odiv svoji neskonalou zimní krásu.

Stíny se prodlužují a já se pomalu vracím zpět na Lysou. Kupodivu potkávám i dost lidí, kteří vyrazili po sněžných pláních pěšky bez lyží a bez sněžnic. Sníh je však dostatečně tvrdý a tak se po něm šlape docela dobře. Čeká mě poslední část výletu a to sjezd do Rokytnice.

Sjezdovka je neskutečně rozježděná, nahrnuté hromady  sněhu a vydřené ledové plotny. Po prvních pár obloucích však nejistota mizí, koleno drží a tak si jízdu pomalu začínám užívat. Lituji běžkaře, kteří padají a na vydřené sjezdovce se vyloženě trápí. U auta dopíjím zbytek čaje z termosky a vydávám se směrem k domovu. Znovu si promítám jeden z nejkrásnějších skialpů v Krkonoších a již teď se těším na další.

Komentáře  

0 # Předseda 2015-02-10 19:09
Jo,jo někdo si umí vybrat ten správný den :-x
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign