Skialpová sezóna vrcholila a letos měla  dva vrcholy. První Bokami Západních Tater a druhý Tatranský maratón.

První pro mě skončil hned jak začal. Pro závadu na nových botách končíme na prvním kopci, etapu nedokončujeme a závod pro nás končí. Naštěstí mám sebou ještě staré dobré F1 a tak následující etapy absolvujeme alespoň mimo soutěž.

Počasí bylo letos po dva dni katalogové a třetí den až na mlhu také ušel. Alespoň jsem se podíval z blízka, jak běhají a hlavně sjíždí svahy překrásných Roháčů ti nejlepší. Sníh ve sjezdech byl letos vynikající.

Po návratu jen přebalím a jedeme s Blani na pár dní do Tater a v plánu je účast na Tatranském maratónu. Je to závod dvojic a tak mám smůlu.

Kamarádi ze Slovenska mi zařizují alespoň sólo účast mimo pořadí. Počasí v Tatrách je však jak na houpačce. Ráno polojasno. V deset se doliny halí do mraků. A tak jeden jdeme na Zámkovského (jsme klikaři lanovka na Hřebínek nejezdí) a odtud po magistrále na Skalnaté. Odsud se dá díky zasněžené sjezdovce sjet až do Lomnice. Další den dáváme pokus o dojít na Terynu, ale pro špatné počasí to nad hankem otáčíme. Sjezd shnilým sněhem, do kterého se lyže propadají Blani nedává a já si to taky zrovna neužívám. Další den Termály Vrbov a registrace na Maratón. 

V sobotu ráno mě Blani veze na Bílou vodu, kde to vypadá, že co vítr ještě nepokácel, tak to porazí dnes. O hodinu později pořadatelé rozhodují závod přesunout do Lomnice na náhradní trasu. Lomnice-Skalnaté-Francouzkou muldou pod hřeben a do Lomnického sedla a sjezd dolů.. Jsem zklamán jelikož jsem se těšil na klasiku, která se chodí po dvou letech. Minule se nekonala pro velké množství sněhu a před tím zase pro nedostatek. Tak snad za dva roky  

A tak přichází jaro a nová výzva. Bakovský půlmaratón. Přípravu stále odkládám až najednou do startu zbývá týden. Honem tedy kecky a něco naběhat. Stalo se co jsem čekal. Odklepnuté svaly bolí, že nemohu ani popoběhnout. Ve čtvrtek  je to lepší, tak dávám dvanáct kiláků v zoufalém čase. V sobotu ráno se mi chce všechno jenom ne běžet. Ale slib je slib a tak za doprovodu Blani a Marcela ( měl také běžet ) jedu směr bakov. Pak už jenom start a běh. V hlavě myšlenky, jak mi mohlo být na Vodní bráně, kde bych jenom rozvážně kladl nohy do stupů. Rovinatá a asfaltová trať dává nohám zabrat.. Nerozběhanost je znát. Ale je tu cíl a spokojenost. Poprvé v životě jsem uběhl takovou vzdálenost v kuse. S časem 1:36 hod jsem spokojený a přiznám se, že jsem to nečekal. Při doplnění energie v pivovaře Rohovec si uvědomuji, že konečně něco za ten zimo jarní měsíc klaplo tak, jak jsem si představoval.

Na další běhy už s Mácou se těší Tafi

 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign