V sobotu se konal další závod Českého poháru ve skialpinismu  v Rokytnici O dřevěného Krakonoše.

Letos nám přálo počasí a tak závod se konal v plném rozsahu. Vzhledem k mému chabému tréninkovému nasazení jsem zvolil kategorii open. Je to přece jen o dva kilometry kratší a na výškových metrech člověk ušetří 250 metrů. Ani jsem netušil, jak budu rád, že ten Vlčák nebudu muset jít dvakrát. Počasí jak z katalogu, dva brufeny do kebule a jde se nato.

Borci po startu nasadí tempo jak Bolt a tak jsem rázem na chvostu. Ale pomalu se srovnávám a strojovým tempem se pomalu sunu přes pomalejší borce. Sjezdy jsou dnes komfortní, tak ani tady neztrácím. Výstup na Vlčí hřeben je vždy lahůdka. Doubek jej zřejmě vždy našlapává cestou domů a tak asi trochu spěchá a jde trochu kolmo. A tak cikcaky jsou trochu ve strmém terénu. Vzhledem k přemrzlému sněhu stopa místy moc nedrží a je to chůze jak v hromadě písku.

Někdo občas doplatí na špatné lepidlo a padají jim pásy. To není naštěstí můj problém a tak opět získávám pár míst v pořadí. Poslední sjezd ve volném terénu je trochu divočina,.ale to sem do Rokytnice patří. Tím je ten závod krásný. Valíš kopcem mezi stromy a do toho občas nějaké to mlází,  led, skála, padlý strom. Poslední stoupání k Huťské chatě a na sjezdovku a už jen hladký sjezd do cíle. Tam je promrzlá Blanička jelikož jsem ji řekl, že tu budu o něco dřív (už ani ten odhad nemám).

Kyselo, guláš a pivo. Zatleskat těm nejlepším a domů. Tak a teď už jenom doufat, že za rok tady budu stát znova. Není totiž vůbec důležité za jak dlouho a kolikátý, ale jen to, že můžeš a chceš. Tafi