Sobotní telefonát Marcela s otázkou co v neděli budeme či nebudeme podnikat byl prostý. A protože zbývá do prvního jarního dne týden, padla jednoznačná  odpověď´- dáme skialpy.

Počasí nehlásilo zrovna slunce a teplo, ale jsme už na nepohodu Krkonoš zvyklí, takže jen upřesňujeme směr jízdy.

Marcel s Fandou přijíždějí ráno k nám, přesedají a společně se vydáváme do Špindlu. Cesta docela uběhla, takže kolem půl desáté už frčíme kotvou na Stoh, abychom nahoře „spadli“ do totální mlhy. No co, půjdeme po modré nahoru na Klínovky, cestou kolem Výrovky a zpět přes Rozcestí a Rainerovy boudy. Marcel to měl na čas, tak jsme se moc nechtěli zdržovat dlouhým výletem.

Stoupání v mlze a docela ve slušném vichru dávalo výletu tu patřičnou atmosféru, takže když se nám najednou objevila střecha Výrovky, ani na minutu jsme neváhali a na to pivko s gulášovou a klobáskami jsme se fakt těšili. Legrace byla, protože v batohu jsme tentokrát měli docela napečeno. Marcel i já jsme nabízeli ochutnávku našeho sladkého pečení a společně s mátovým čajíkem si užívali poslední metry sestupu. Jízda ze Stohu byla fantastická a my byli rádi, že se nikdo v té šílené mlze neztratil. Tak zase příště a třeba nás bude víc.