Slunečné nedělní ráno přináší dilema. Vyrazit na kolo do Českého ráje nebo na zasněžené pláně Krkonoš.

Pohled na teploměr, který ukazuje +1°C mě utvrzuje v tom, že kolo nebude ten nejlepší nápad a navíc si ho v létě užiju dosytosti.

Házím do batůžku litrovku s pitím, 2 müsli tyčinky, 2 tatranky a za chvíli už frčím směr Rokytnice. Na parkovišti spousta aut a na sjezdovce převládá němčina a polština. Češi asi vyrazili do Rakouska.

Obavy z travnatých svahů se nepotvrdily. V monotónním rytmu ukrajuji metry nekonečné sjezdovky. Jdu nalehko, ale i kdybych měl jen kraťasy a tričko, potil bych se stejně. Konečně vrchol. Pohledem na hodinky zjišťuji, že je poledne. Asi to chtělo vyrazit dřív. Sním tatranku a vyrážím na Růženčinu zahrádku. Sníh je dobrej, vypadá, že i něco připadlo. U mohyly nad Vrbatkou zalejzá  slunce a ochlazuje se. Sjíždím k Labský boudě a fotím vděčná panoramata.

Labská praská ve švech. Měl jsem v plánu dát polívku a pivo, ale po půl hodině čekání mě dochází trpělivost a odcházím. Za můstkem odbočuji vpravo a těším se na pivo na Martinovce. Tam vládne pohoda a slunce pálí opět naplno. Ještě jsem si nastačil sednout a už je u mě číšník. Objednávám si kyselo a černý pivo. Než jsem si odložil věci a usedl, staví přede mě číšník polévku. Sedím za oknem na sluníčku a vychutnávám si pohodu, výborné kyselo i pivo. Čas letí a tak se dlouho nezdržuji a opět nasazuji lyže. Příjemně naladěn stoupám strmým svahem na hřeben. Za chvíli narážím na tyče a odbočuji vlevo na Sněžné jámy.

Opět fotím panoramata a zjišťuji, že na jednom ze skalnatých žeber lezou horolezci. Kolmý skalnatý výšvih vypadá docela exponovaně a navíc je skála oflákaná sněhem a ledem. Chvíli je pozoruji, jak bojují v kolmým, dávám další müsli tyčinku, pár doušků blahodárné tekutiny. Pak nasazuji bundu a už frčím po sněhových pláních k odbočce na Voseckou. Chvíli váhám, jestli mám odbočit k chatě, ale pohled na hodinky mě vrací do reality. Měním směr a pokračuji k odbočce U čtyř pánů. Stíny se prodlužují a panoramata dostávají oranžový nádech. Snažím se ty úchvatné pohledy zvěčnit digitálem. Snad z toho něco vyjde.

Když přijíždím na Lysou, slunce se zase schovává za velký černý mrak. Jím poslední tatranku a dopíjím poslední doušky z lahve. Přijíždím ke sjezdovce a srdce mé plesá nad dvěma mažestrovými pruhy vedoucími do údolí. Ani se neohlédnu, jestli mě maník v rolbě pozoruje a bez rozmýšlení se vydávám po upraveném pruhu do doliny. Povrch je tvrdý, ale moje radost nad oblouky, které vykrajuji do panenského svahu je neskutečná. Asi v půlce zastavuji a fotím západ slunce. Pak sjíždím až k pokladně lanovky. Sundavám lyže a s pocitem nádherně prožitého dne se vydávám blátem na parkoviště.

Pokud máte pocit, že v Jablonci už začíná jaro, vyražte na hřebeny Krkonoš, tam zima vládne pevně a ještě nějakou dobu bude. Co myslíte, dáme ten přechod Krkonoš?

 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign