V sobotu se jel další závod skialpového poháru. Po roční pauze opět Bouřňák v Krušných horách. Jedeme už v pátek abychom se v klidu ubytovali v oblíbeném hotelu Cepín přímo u sjezdovky.

Při stoupání od Teplic mi není jasné na čem budeme závodit. Všude je holo a pouze zbytky starého sněhu. První souvislá vrstva začíná až u sjezdovky. Tak asi závod bude.

Přijetí u personálu hotelu je jako vždy velice vstřícné a večeři, kterou si objednáváme, by nesněd ani týden hladovějící trosečník. Na závěr si povoluji pivečko na lepší trávení. To ještě netuším, že potkám na hotelu Petra Kubeše, který tu je s partou z Brodu na běžkách. A tak nezůstává jen u jednoho.

Ráno se v klidu zaprezentuji a potkávám známé tváře ze skialpového závodního pole.  Pár veselých poznámek o formě prohodím s doktorem a už je tu výklad trati. Pořadatelé připravili 16 km dlouhý okruh, při kterém čtyřikrát vystoupíme až na vrchol Bouřňáku. Start v deset hodin. Mohutně povzbuzován Broďáky se alespoň na chvíli usazuji ve středu startovního pole. Toto místo bohužel brzy opouštím a sunu se do zadu kam patřím. Po prvním kilometru se rozcházím a začínám trochu šlapat. Držím se dvou mladíků, což mě odpoutá od skupiny holek.

V krušných horách panuje mlha s viditelností tak deset metrů. V té mlze je dvoukilometrový úsek bruslení po pláních úplně nekonečný a díky neudržení kontaktu (totálně mi nejedou lyže) ztrácím mladíky z dohledu. Není oční kontakt a tak není ani motivace se zmáčknout. V následujícím sjezdu mě holky předjíždějí. V následujícím stoupání mam navrch, ale je jen jedna stopa a tak se mohu trochu šetřit. Ve druhé třetině je zařazen technický úsek a tak lyže na batoh a pomocí lana seběh do rokle a následně výstup roklí na druhou stranu. Nemohu nacvaknout lyže a tak opět za holkami. Ne že by to bylo špatný na koukání, ale cítí že zbytečně ztrácím.

Na pláních opouštím trojici holek a makám co to jde. Druhý sjezd je terénem, opět jdou holky dopředu. V dalším výstupu už ale jdu naplno a  tempo se snaží držet jenom Sasanka z AKLVK.  Náskok udržím i ve třetím sjezdu a do posledního kopce vyrážíme takřka současně. Cítím ale že na ni mám a tak, vědom si její kvality ve sjezdu, nenechávám nic náhodě a makám. To se vyplácí a tak v cíli jsem před ní s náskokem tří minut. Při seběhu do cíle vidím doktora, jak jde teprve do posledního stoupání. V cíli je to pro něho na mě ztráta půl hodiny. Tak nevím jak to bude na Bokách.

Tak jsem dokončil v čase 2:19 hod se ztrátou 47 minut na vítěze. Jsem spokojený. 

Zůstáváme ještě jednu noc a druhý den jdeme s Blani a doktorem po části trati na výlet. Alespoň si prohlédnu to, co nejsem během závodu schopen vnímat. Počasí se trochu umoudřilo a tak jsou i nějaké panoramata. Na závěr ještě poslední vynikající jídlo na Cepínu a jedeme domů.

Tak za tři týdny doufám v Krkonoších na Dřevěném Krakonoši. Přidá se někdo?

Tafi

 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign