V době kdy se Tafi chystá hájit Jizerácké barvy na Bouřňáku, vyrážíme na skialpový výlet do Rokytnice. Chřipková epidemie pokosila naše řady a původně šestičlenná skupina se nám poněkud smrskla. Příkrý terén směrem na Ručičky srdnatě zdoláváme ve složení Dáša, Marcel a já.

Pokaždé zde mám pocit, že šlapeme nějakou jinou cestou. Po chvíli jsme však na žluté a na Ručičkách si už dáváme čaj z vlastních zásob.


V sobotu odstartoval další ročník Českého poháru ve skialpinismu. Místo konání Bouřňák v Krušných horách. Sněhu tu bylo opravdu po málu. A tak patří dík pořadatelům, že vůbec závod uspořádali. Běželo se čtyřikrát na Bouřňák a vždy po slalomáku dolů. Tady byl totiž jedině umělý sníh a tak se dalo, i když na ledovém a tvrdém  podkladu žádná nádhera, sjet vždy dolu.


Tuto neděli se konal již 46 ročník jizerské 50. Ačkoli by to asi nikdo ještě na začátku týdne nečekal, konal se za ideálních podmínek. Teplota -5 až -13 stupňů a super sníh. Máza jednoduchá, slunce a modro. Co víc si přát. Bohužel nemoc se neptá jestli je pěkně  nebo ošklivo a neohlíží se ani na termínovou listinu. Mam pocit, že letos se s nachlazením, angínou, kašlem potýkal asi každý.


Ačkoliv počasí nebylo úplně nejlepší vyrážíme s Blani na poslední výlet roku 2012. Cíl Krkonoše oblast Lysá hora - Labská. V Rokytnici není ani kde zaparkovat. Na sjezdovce lidí jako maku a tak hned mizíme směr Huťský potok. Není to vzhledem k množství sněhu úplně nejšťastnější volba, ale jsme tu úplně samí.


Inspirováni Tafiho výletem na Lysou horu, vyrazili jsme s Marcelem, v neděli před Štědrým dnem, po jeho stopách. Radek nám dal tentokrát košem a tak jsme zůstali jen dva. Naším záměrem bylo vyrazit po sjezdovce FIS směrem na Dvoračky a přes Růženku dojít na Vrbatovu boudu. Tam jsme plánovali dát si polévku a jedno pivo a přes Lysou si sjet po sjezdovce do Rokytnice. Nakonec bylo vše jinak.


Dnes odpoledne jsem vyrazil na první skialpovou procházku na Lysou. Na sjezdovce se zasněžuje jako o život.  A tak jsem se probíjel přírodním prašanem a sprchování si šetřil až na večer domu. Na oko to bylo nádherné, ale sněhu není mnoho a tak je to jen o tom kochání a knedlících na Dvoračkách. Tafi


V srpnu letošního roku se vydal Karel Jakoubě s partou kamarádů klasickou cestou přes Dome du Gouter na nejvyšší vrchol Alp Mont Blanc. Počasí jim vyšlo na jedničku a tak se s námi může podělit o krásné záběry. Že to není procházka růžovým sadem ví každý, kdo se v této oblasti pohyboval a tak si Karel zaslouží náš obdiv. Takže Karle ještě jednou gratulujeme a přejeme hodně štěstí při zdolávání dalších vrcholů.


Ve čtvrtek na schůzi jsem slíbil několika lidem, že jim pošlu odkaz na informace o nové ferátě u Semil.  Ale při ranní kávě jsem zjistil, že článek je smazán a je zde informace, že feráta bude od následujícího víkendu uzavřena a lano z nástupu smotáno. Nenechal jsem tedy nic náhodě a odpoledne jsem i přes nedostatek času vyšetři dvě hoďky a na otočku jsem si zajel ferátu přelézt.


Inverzní počasí slibuje pohodu na horách. A tak v neděli ráno rychle dotluču omítku na baráku a v jedenáct batoh na záda a levá-pravá na  Černou studnici. Cesta je pěkně mlhavá, ale alespoň se nerozptylujeme nějakým focením kýčových záběrů. Za hoďku a půl jsme u rozhledny. Rychlá česnečka, pivo, kafe a hurá do kolmejch.

Pod Kladívkem potkáváme Jardu Klápště s celou rodinou. Statečně a srdnatě dobývám vrchol zatím co Jarda školí své vnučky v základech horolezectví.


Prodloužený víkend jsme nastavili ještě dvěma dny dovolené a vyrazili opět směr Pálava. Ale tak jako vloni protaženě přes Rakouský Hohewand. Z ostatních, kteří tento výlet také plánovali, se přidaly  ještě Sýkorky. 

Po strastiplné cestě plné kamionů a objížděk jsme s Blani dorazili do oblasti Schneeberg - Wasserfall Losenheim. Je ale hodně pozdě a tak pouze mapujeme terén a odjíždíme pod HoheWand do kempu s názvem „Hohe Wand Blick - Camp“.


Čas letí a zima se kvapem blíží. Díky nádhernému počasí o minulých víkendech jsme s Lenkou měli možnost poznat nám dosud méně známou oblast polských Krkonoš a to navíc v nádherných podzimních barvách. Auto necháváme ve Szklarske Porębe a kolem vodopádu Kamieńczyk stoupáme na chatu Hala Szrenicka a dále na chatu Szrenica. Odtud pokračujeme kolem skal na Tvarožníku směrem na Sněžné jámy.


... tak si mnohý z nás  představí  většinou to, že někdo je sám, jede na dovču sám, sám si vaří - sám si pere. Ale když  se řekne SINGLTREK, zasvěcení vědí. A nezasvěcení? Tak  se na to podívejte: Singltrek Centrum pod Smrkem je opravdové centrum pro relax a kolo. A ne ledajaké. Jeho tvůrci si pohráli s místním terénem opravdu excelentně.


Trochu  nás  nyní  svazují  potíže  s nemocemi rodičů, takže plánovat dlouhou dovolenou jsme se moc neodvažovali. Nicméně všeobecně asi platí, že čím více improvizace, tím lépe pro zážitky. S sebou jsme měli tentokrát brusle, ani kolo, ani lezení a cílem bylo zmapovat okolí jezer na německé straně za Görlitz.  


Letošní Ostrov, přestože podle kalendáře a svátků, vycházejících na čtvrtek a pátek, naprostý ideál, podle počasí už tak ideální nebyl.

Párkrát nás ze skal vyhnal déšť a dva večírky u táboráku také spláchnul. Přes den nás zase sužoval úmorným vedrem. Nicméně nakonec jsme si ho všichni užili báječně.


Po dlouhém rozhodování  kam vyrazit na dovolenou je rozhodnuto. Opět to bude kolo a lezení. Kolo, kde jinde než v Rakousku na Salzkammergut MTB Trophy. A lezení po prozkoumání předpovědi počasí v Evropě, Itálie  oblast Terstu.

V Rakousku proběhla klasika. Střídá se déšť se sluníčkem. V den závodu počasí celkem v pohodě tak se těším jak si to konečně užiji a vychutnám. Realita je však jiná.


Po 13 dnech 22 hodinách a 48 minutách Jarda Klápště slezl ze svého kola v Nové Sedlici na východě Slovenska. Celkem ujel a ušel, z Hranic u Aše až do tohoto cípu Slovenska, 1840 km a to ne vždy po ideálních, pro cyklistiku stvořených, cestách. Oficiální délka trasy je sice 1670 km, ale s nějakou tou zajížďkou, z důvodu bloudění, hledání servisu, či noclehu, se to malinko protáhlo.


V průběhu MTB Trilogye jsme měli tu čest přivítat a poskytnout azyl na jednu noc Jardovi Klápštěmu, který jede předlouhý závod po celém ČeskoSlovensku 1000 miles. Oproti jeho výkonu se jeví náš závod jako výlet na Kokořín. Jarda byl v pohodě i když měl v nohách 650 km v obtížném terénu, kdy musí kolo i hodiny tlačit. Držím palce, aby ve stejné pohodě dorazil až na cílovou metu 1000 mil  do Nové Sedlice na Slovensku. V tuto chvíli se nachází již někde na Fatře. Tafi


Hned po novém roce, ovlivněn vánočním nicneděláním, jsem neměl lepší nápad něž se přihlásit na etapový závod horských kol MTB Trilogy, S plným pupkem a u teplých kamen to šlo lehce. V průběhu několika měsíců tento nápad dostal i Pavlík Soukup.

Čas běžel a najednou věrozvěsti za dveřmi. A jak už to bývá v oblasti Teplic nad Metují, krajině slavných horských Sudet, počasí ve dnech před závodem dělalo co mohlo.

 
Copyright © 2007 - 2026 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign