Trochu  nás  nyní  svazují  potíže  s nemocemi rodičů, takže plánovat dlouhou dovolenou jsme se moc neodvažovali. Nicméně všeobecně asi platí, že čím více improvizace, tím lépe pro zážitky. S sebou jsme měli tentokrát brusle, ani kolo, ani lezení a cílem bylo zmapovat okolí jezer na německé straně za Görlitz.  

Opravdoví  bruslaři neustále chválí stezky podél uměle vybudovaných jezer, jaký  to je ráj, málo lidí, perfektní asfalt, přístupné cesty s parkovišti, tak jsme si řekli - proč ne.  Se starou mapou, bez navigace, to je zážitek sám o sobě a přesto, že za hranice daleko není, my jsme najeli docela dost při hledání  vysněného jezera u Görlitz. Ve  vedru  skoro 50°C však člověk jede a  jede, už aby měl jízdu za sebou, takže jsme nakonec ten první den dojeli až za Hoyerswerdu, do ráje inlajnistů k jezeru  Senftenberger  See. Docela slušný camp jsme vynechali. Na parkovišti naladěni na jízdu jsme popili, pojedli a s bruslemi na nohách vyrazili za nosem.

První kroky ještě provázela nejistota, ale ve chvíli, kdy jsme už jeli po super rovném asfaltu, nás uchvátilo blaho. Polední žár byl v nenávratnu a prosluněný teplý podvečer signalizoval příjemné zakončení dne s vidinou koupání v jezeře. Máme rádi FKK, takže jsme se vydali tím směrem, podél jezera, sluníčko ve tvářích a radost taky. Ne však dlouho. Asfalt najednou pryč, nahrazen zámkovou dlažbou, sice plochou, ale drkotání v bruslích a nakonec i v hlavě cca 12km stačilo, aby nás pomalu a jistě dobrá nálada opouštěla. Dokonce jízda přes městečko Senftenberg s mnoha turisty a psy a lidmi vůbec a chuť na pivko nás odradila, protože únava po chvíli vykonala své a zapadající slunce nám dalo na vědomí, že pokud nepřidáme do koleček, zastihne nás tma. Poslední kilometry hrubého asfaltu lesem nás dovedly k autu, kde jsme vydechli s pocitem - a máme to za sebou. Dá se říct, že asi 24 km  se třemi druhy povrchu, když nepočítáme dlažbu, bylo  vážně poctivých. Vše zachránila večerní koupel v jezeře a únava byla rázem pryč.

Druhý den jsme se přestěhovali k jezeru Partwitzer See, na rozdíl od toho předchozího, toto bylo nádherně panenské, mírumilovné a slibující tiché zážitky. Lidí pomálu, cyklistů také, takže jízda kolem byla opravdu nádherná. Já maximalistka, jsem nedohlédla správných břehů, takže s myšlenkou, že objedeme celé pobřeží  Sedlitzer   See v sousedství,  budeme  mít dalších 25 km v nohách, jsem nemohla uvěřit,  že  vesnička  Sedlitz, jeřáby předtím a neprůjezdnost břehu nás povede ve vedru zpět. Hrůza pomyslet, když vidíte jen štěrkovku, kočičí hlavy a cíl v nedohlednu. Hodný pán vesničan nás navedl zase na stezku jetelnou, nicméně málo pití, vedro v krku a horké nohy signalizovaly udělat pauzu a vykoupat se s místními v zátočině. Nakonec i tuto jízdu jsme zvládli a v závěru děkovali  slunci, že bylo přívětivé.

Partwizer See má stezku nádhernou, kolem krásná příroda, lidiček málo a když je dýchatelno, je to skvělá jízda. Zastihla nás příjemná přeháňka, vzduch se vyčistil a obloha byla zase jasná.

Přemýšleli jsme, kam se ještě vydat. Ozvaly se však otlaky na nohách, a tak další den to byla již pěší relaxace k Bärwalder See (Medvědí jezero) při zpáteční cestě domů. Dovča se vydařila a na “tachometru“ cca 90 km ve vedru skoro 40°C. jsme  odjížděli  s pocitem dobře vykonané práce. Ještě máme rezervy a něco jsme si nechali napříště. Tak s bruslemi ahooj!

 
Copyright © 2007 - 2020 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign