Po dlouhém rozhodování kam vyrazit na dovolenou je rozhodnuto. Opět to bude kolo a lezení. Kolo, kde jinde než v Rakousku na Salzkammergut MTB Trophy. A lezení po prozkoumání předpovědi počasí v Evropě, Itálie oblast Terstu.
V Rakousku proběhla klasika. Střídá se déšť se sluníčkem. V den závodu počasí celkem v pohodě tak se těším jak si to konečně užiji a vychutnám. Realita je však jiná.
Na padesátém kilometru přestávají totálně fungovat řadící páčky přehazky. Jelikož jsem zvyklý že pořadatelsky je tento závod dokonalý, ani mě nenapadlo, že by v polovině trasy nebyl servis. Ještě mě posílají do Hallstattu, kde ovšem také nic. Po snaze řazení rozdělat a alespoň provizorně opravit to vzdávám a za mocného klení se v dešti vracím po silnici na start. U stanu zahazuji kolo a jdu na pivo. Po prvním kousku už mazlíčkovi odpouštím a jdeme s Blani tleskat těm co dokončili. Můj obrovský obdiv mají Ti kteří absolvovali 200 km trasu s převýšením 7000m. A bylo mě jedno jestli to je první nebo poslední borec. Opět oceňuji pořadatele, kteří každému dojíždějícímu závodníkovi dávají alu folii aby nemrzli. Prší a teplota se tady dole pohybuje kolem 15 stupňů. Nahoře je podstatně méně.
Déšť neustává a tak se v neděli jdeme kouknout na sjezd jednokolkářů. Vítěz je kluk z čech a fakt borec. Jako jediný sjel i to co jsme v blátě nemohli ani vyjít.
Odpoledne odjíždíme v dešti směr Itálie. Čím jsme blíže k moří tím je počasí lepší. V noci nacházíme parkoviště, které nám popsal a doporučil Cíca. Výhled na moře a Terst. Skalky jsou dvacet metrů od auta. Sportovní cesty s velice dobrým jištěním do dvou metrů od sebe. Lehké cesty tu moc nejsou ale něco se najde.Program je jasný dopoledne něco vylézt a odpoledne na kole nebo autem k moři. V městečku Sistiana, asi patnáct kilometrů od parkoviště je pláž u které je skalní stěna vysoká cca. 50 m. To umožňuje celodenní koupání a odpolední lezení. Ráno do stěny svítí ale od dvou už pohoda.
Další oblast, kterou jsme navštívili je za Terstem u obce Bagnoli della Rosandra. Sektor se nachází asi kilometr od silničky kde se dá i zaparkovat. Jižní stráň a tudíž tepličko. Dáváme dvě cesty a utíkáme před vedrem. Na teploměru ve městě to ukazuje 62 stupňů. To se fakt nedá. Ve čtvrtek nám nejde nastartovat auto a tak se rozhodujeme pro odjezd v pátek. Dopoledne auto po mnoha pokusech chytne. Radostně naskakujeme a hurá. Jenže hurá končí po pěti kilometrech na dálnici. Pak už klasika .Odtah . Telefon s Cícou. Rozhovor stylem červenej nebo modrej. Nakonec to byl šedej a auto chytá. Upalujeme až do Krumlova . Tady pro zlepšení nálady v sobotu jedeme směr Kleť kde je několik malých věžiček. Opět dvě cesty a pak už jen příjemné zakončení v hospůdce U Kuchařů, kde hraje bluesová kapel a točí České pivo.
Co závěrem. Vše dobře dopadlo,našli jsme několik nových oblastí a zjistili, že pivo máme nejlepší a je u nás opravdu krásně.
Tafi a Blani