b_150_150_16777215_0_0_images_stories_2020_peru50.jpg

V neděli jsme si ve skaláku připomněli 50. výročí od tragédie v Peru, kde zůstali pod lavinou starší kamarádi hlavně od nás ze severu Čech.

Petr


Do skal chodíme, málo fotíme. V průběhu karantény jsme navštívili Žehrov, Kozlov a Hodkovicko.

Tuto neděli si Péťa spolu s Myšákem z Jiskry vylezli na Kozlově čtyři těžké cesty, pod sedmu nešli. Pouze se mnou lezli lehčí.

Dokonce na Krále udělali Hore zdar po dvou letech. Až podvečerní déšť nás vrátil zpět do Jablonce.

Táňa


Aby to nevypadalo jako, že jsme všichni zalezlí doma v karanténě (dobře vím, že nejsme) posílám pár obrázků ze zdolávání menších skalek.


Jedová věž u Hamru, Vajoletky a Malý Havran.

Tak kdo lezete taky sdílejte své svoje výkony na stránkách. Když si o tom zatím nemůžeme u piva pokecat osobně. Nedá to moc práce a zvládnu to i já.

Tafi 

 


b_100_56_16777215_0_0_images_stories_2020_bobolopet.jpg
b_100_67_16777215_0_0_images_stories_2020_marcel.jpg
b_100_67_16777215_0_0_images_stories_2020_jarda.jpg

Ačkoliv zima tady dole moc zimu nepřipomíná, tak od Bedřichova výše to není tak zlé. A tak někteří trénují a své úsilí zhodnocují na startech více či méně zažitých laufů.

Na start toho nejznámějšího Jizerské 50 se letos postavili dva borci našeho oddílu. Jarda Klápště a Marcel Volf. Oba zajeli skvělou klasiku, jak v časech tak v pořadí. Ale s přihlédnutím k možnostem trénování a rostoucí konkurenci je to velice kvalitní výkon ke kterému gratulujeme. A hlavně děkujeme za to, že ani letos nezůstala výsledková listina bez HK JIZERA. Kluci díky

No a Jarda, když už se tak rozeběhl, tak se postavil na start Jizerskohorského Vasáku - BOBOLOPET. Závod křížem krážem Jizerkama, při kterém nalyžujete 90 kilometrů. Oproti Vasáku je to daleko více nahoru a dolu. No a Jarda to střihnul za 6 hodin 27 minut.


Novoroční výstup předsedy a hore zdar na Čertovu hlavičku na Černostudničním hřebenu.

Super počasí vylákalo stovky lidí, viditelnost na Krkonoše a do kraje stála za trochu námahy.

Táňa


Ahoj kamarádi, čas nám trošku popošel o pár kroků a roků a u mě v počítači přibylo pár fotek. Jedná se v podstatě o čtyři výlety.

Jeden byl pracovní ve Skotsku a shodou okolností jsme dělali střechu přímo pod Ben Nevisem.To se prostě nedalo odmítnout a tak jsme si s kámošema udělali takovej půldenní vejšlap.

Další fotky už se týkají jenom našich posledních třech zájezdů do Meteory. Poprvé jsme oněměli z těch rozměrů a po jedný jediný vylezený cestě jsme byli úplně lapený a bylo jasný, že tady nejsme naposledy. Nebudu Vás unavovat množstvím a číslama. Ty tam nejsou moc důležitý. Důležitý je to, že  se sem musíme vracet znovu a znovu. Je to tam nádherný a tak se s Vámi chci o tu krásu podělit. Na fotkách je Borek,  Hupíček, můj syn Vojta a já Lihoun.

 


Dlouho jsme s kamarádem Jardou sbírali morální síly na podobný podnik. Nakonec jsme se rozhodli využít volný čas, který se nabízel v tomto termínu mezi prací, hlídáním vnoučat, koček, domácími pracemi a pod...  Jistě bychom vymysleli cestu Krkonošemi i na víc dní, jen bychom ji museli zase odkládat až...

1.den  Jablonec- Jakuszyce (vlak), Jakuszyce-přístřešek nad Horními Albeřicemi po polské straně Krkonoš  (trasa asi 65 km, stoupání cca 1600 m)

Odjíždíme v neděli ráno před sedmou hodinou vlakem z Jabloneckého nádraží. Ve vlaku jsme jediní cyklisti. Pan průvodčí nás chválí, že jsme si vybrali tento časný spoj. V následujících vlacích už propukne cyklomasakr. Věřím tomu, trať směrem Harrachov bývá hodně vytížená, cyklistů do Jizerek a Krkonoš míří kvanta. V Jakuszycích vystupujeme za mírného deště, který se jestě během dne několikrát vrací, ale vždy stačí schovat se na chvíli pod stromem.


V neděli 23.6.2019 proběhl metodický den oddílu HK Jizera (chytání pádů). Chytání proběhlo v Klokočském lomu od 9.00 hodin a zakončili jsme ho opíkáním buřtů.

Chci všem kteří přišli na dnešní metodický den poděkovat za hojnou účast.

Neděle se vydařila a nakonec byl i pěkný den. Vyzkoušeli jste si nový styl chycení pádu při sedu u kruhu a snad jste si z toho i něco odnesli.  Příští rok to zopakujem .

Chci poděkovat i Mišákovi za instruktáž k tomuto tématu.

S pozdravem Váš předseda.


(lezení u našich severních sousedů)

Když jsme zjara loňského roku přemýšleli, kam v létě na dovolenou, aby splnila požadavky  dospělých i dětí, vzpomněl  jsem si na vyprávění kamarádky o Polské Juře.   Trochu brouzdání po netu, návštěva, podrobný výklad zkušeností, kde nakoupit, občerstvit se, přespat, vykoupat a lézt. Půjčují nám průvodce a mapu. Děkujeme.

Vyrážíme v půlce léta. V  Šumperku nabíráme  třetinu  skupiny a pak po dálnici směr Katovice.  

Polská Jura se rozkládá severně od Krakowa a táhne se severozápadním směrem až k městu Czestochowa.

Jižní  část jsou údolí převážně s masivy. Severní, je hřeben s vápencovými věžemi  na  loukách posetými hrady a tvrzemi v různých stádiích rozpadu, které jsou od sebe na dohled. Dříve tento val fungoval jako ochrana proti nájezdům Čechů. Tuto oblast jsme navštívili my.  Večer dorážíme do městečka Podzamcze.


Po 17-té se na Bártlově boudě konal sraz jizerských lezců. S Alenou jsme z Bártlovky vyšli směrem na Hubertku a dále na hřeben kde jsou Francouské kameny.

Na Hubertce nás dorazil Vrakař, který se chtěl také zúčastnit srazu. Pár telefonů a na hřeben jsme stoupali ve třech. Nebyl jsem tam 30 let a tak jsem chtěl vědět jak to tam teď vypadá. Je pravda, že stromy řádně povyrostly a Napoleon a Francouzská čapka jsou v docela hustém lese. Vrakař nasadil moderní mobilní techniku a pomocí mapy jsme je našli.

V pozici jističe jsem Vrakaře vypustil do cesty III-IV na Napoleona.Trošku bitka v sokolících, ale dal ji. Autor: Tomáš Melichar 1967 (to mu bylo asi tak 20 let). Přesunuli jsme se pod Francouzskou čapku. Kdysi jsem si ji vylezl. Taky masakr přes převis spárou a po hraně vzhůru. Klasifikace IV-V. Autor a rok stejný. Vrakař zajistil a po 3 pokusech to dal. Silný zážitek. Alena rozumně použila turistickou cestu a sestoupila na Bártlovku.


V roce 1978 jsem na podzim rukoval sloužit vlasti. A než jsem vyměnil život v zelených lesích za život v zelených hadrech (myšleno vojenských - jinak mě zelená barva nijak nevadí) musel jsem nutně vylézt Údolní cestu na Pomokelskou - nejdelší stěnou Hruboskalska. Protože co kdyby. A jelikož čas utíkal rychleji, než jsem si přál a už to vypadalo, že to nestihnu, pomohl kamarád Magneťák (Vláďa Ledecký), který vyškemral od otce vůz Wartburg a mohli jsme odjet po šichtě ve fabrice do skaláku splnit povinnost. Ve čtyři pod skálou a za tmy na vrcholu. Slastný pocit, z kterého jsem žil další dva roky.

Čas  ale neúprosně  běží dál. Mnohé se mění. Kamarád odešel do nebeského Skaláku. Na pár let jsem hodně polevil v lezeckých aktivitách pro jiné sporty.

A najednou mě došlo, že je to  letos právě 40 let, kdy jsem se ve stěně Podmokelské pohyboval poprvé. Ne naposled, párkrát jsem výstup ještě zopakoval. A dokonce při posledním výstupu před cca patnácti lety jsem prohlásil, že už nikdy.


Z politického marasmu, rozbitých silnic a ucpaných dálnic jsme také my, jako rodina, vyrazili letos opět po dvou letech a loňském válení se u moře, do slovenských hor a termálních koupališť.

Před dvěma lety jsme prochodili Slovenský ráj, udělali jsme pár túr v Tatrách a vystoupili na Kriváň.

Letos jsme chtěli něco podobného a tak v době kdy Jarda s Lenkou brázdili Nízké Tatry, toulali jsme se po Malé Fatře, kde jsme jeden den přešli část hlavního hřebene z Velkého Kriváně přes Chleb, Steny, Poludňový Grúň a Grúň do Vrátné. Další den jsme šli přes Janošíkové Diery na Malý Rozsutec.

Následoval přesun do Vysokých Tater, kde jsme mimo jiné vyšlapali nad vodopád Skok a zdolali Koprovský štít. Po odpočinku v popradských termálech následoval přesun do Kremnice na ferraty Skalka. Bohužel v Kremnici zrušili kemp a tak z časových důvodů a blížící se bouřky zdoláváme pouze jednu ferratu.


Po sobotním dešti, kvůli kterému jsme nejeli za Marcelem na Krkavčí skály, jsme se rozjeli v neděli na Obrvégry. Bez zdatného předlezce jsme se uchýlili k jednoduším cestám na Smrtku. Normálka přes kruh proběhla bez větších problémů. Pravou východní spáru však raději dáváme zajištěni ze slanění. Jistota se zatim ještě úplně nedostavila. To se pojevuje při pokusu o Prostřední spáru, kde končím u místa popsaném v průvodci jako SKOBA. Hledám a hledám až nacházím kus rezavého plocháče s otvorem 10 mm, v kterém býval asi kroužek. Smyčka nejde a ta co je podemnou o krok výše už bude k ničemu. Rozum velí k návratu a loudavé procházce okolo ostatních věží. Trochu nechápavě prohlížím cesty, které jsem kdysi přelézal s jistotou a radostí. Tak třeba příště alespoň za někým na dobrém konci lana.

PS: Jestli někomu připadá,že na fotkách mám na sobě nějak moc materiálu, tak to je u mně normální. Nosil jsem to vždycky a mnohokrát se mi to vyplatilo.
Tafi


Pro skvělé výhledy a silné zážitky nemusíme jezdit příliš daleko. Nízké Tatry jsou tak trošku ve stínu svých vysokých soukmenovců. Nejsou zde skalnaté štíty ani vysoké vrcholy. Celý hřeben však měří 100 km a má 5500m převýšení. Pro milovníky horských přechodů a pro ty co potřebují občas utéct od civilizace je lákavým cílem.

19.7. vyrážíme s koly na střeše na Pálavu, kde trávíme čtyři dny cyklistickými výlety s našimi kamarády.

Ubytování v Perné ve Vinařském domku se sklípkem a posezení s grilem nám skýtá vše potřebné k relaxaci po návratu z cyklotúry. Takže každodenní parna jsou snesitelnější. Poznáváme Mikulov, jeskyně Na Turoldu a spoustu malebných vesniček a zákoutí a prakticky celé okolí nádrží Nové Mlýny. Čtyři dny utekly jako voda a musíme se rozloučit. Míříme na Slovensko.

Navečer přijíždíme do Telgártu, cílového místa našeho přechodu Nízkých Tater.


V sobotu jsme odváželi starého Cícu na letiště do Prahy. A tak vznikl nápad zastavit se na skok v Rovišti. Věděl jsem, že tam toho asi moc nevylezeme, ale alespoň rozšířit obzory. Nakonec 4 cesty. Takže spokojenost. Přidávám pár fotek.

Bohužel jsem nevyfotil Nový Kemp, kde se dá jak ubytovat tak i docela občerstvit.

Možná by stálo za to se tam někdy vydat ve větším počtu. Někteří již zdejší žulu poznali a Ti ostatní by mněli zacelit díru ve vzdělání.

Tafi

 

 

 

 


Sice se zpožděním, ale přece alespoň pár řádků a fotek z letošního Ostrova.

Sešlo se nás hodně a to je dobře. Díky Fandovi jsme zabrali prostor za chatkami a beze zbytku ho zaplnili. Počasí i přes poněkud vyšší teploty bylo fajn a tak se lezlo, cyklovalo, výletovalo i klábosilo a družilo u táborového ohně.

Prostor byl na přelezení zdejších klasik i k probrání všech zážitků z dob minulých. Péťa Krulich se postaral o dobré pivo a Péťula o zajímavá fota (díky). Myslím, že spokojenost se nesla napříč všemi generacemi. Do mozaiky společných akcí HK Jizery přibyl další čtvereček. Kéž by jich bylo v budoucnu víc. A vůbec by nemusely být v tak velkém počtu jako Ostrov. Vše je o domluvě a chuti se sejít a něco uspořádat.

Co dodat na závěr. Asi zase okřídlené "Kdo nebyl, o hodně přišel". Takže zase příště a třeba i pod jinými skalami.  Jarda


Letos jsme  po letech pojali dovolenou více lezecky ne kolově. Plán byl poznat pár míst v Jeseníkách a na Slovensku. První oblastí, kterou jme navštívili bylo Jesenické Vrbno pod Pradědem. Jednak z důvodu zbohatnutí při rýžování zlata v nedalekých Zlatých horách, ale hlavně  obhlédnout oblast kilometr od Vrbna a kempu  Skály v Ludvíkově.

Oblast je velmi dobře dostupná. Pokud dojedete autem ke kostelu v Ludvíkově tak za 10 minut už lezete. Cesty jsou poměrně dobře odjištěné, ale samozřejmě se najdou cesty kde je potřeba trochu morálu. Hlavně při nástupech. Na materiál břidlice docela dobře drží boty. Horší je to s rukama, jelikož skále je občas nepříznivě vrstvená a je potřeba si na to zvyknout. Jo a také doma trochu potrénovat sílu. Lezení je dost silové. Dali jsme pět cest a měli jsme dost. A tak druhý den kolo do zlatých hor narýžovat trochu zlatých šupinek. Ale asi je ta káď v které se to všichni učí dost vybraná. Tak stále chudí balíme a jedeme směr Slovenská Kremnica.


Tak v neděli zase na prvním. Tentokrát Vajoletky.  Mimo jiné pro ty co to nevědí, tak přímo pod věžemi  je krásné koupání.

Tafi

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Copyright © 2007 - 2025 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign