(lezení u našich severních sousedů)

Když jsme zjara loňského roku přemýšleli, kam v létě na dovolenou, aby splnila požadavky  dospělých i dětí, vzpomněl  jsem si na vyprávění kamarádky o Polské Juře.   Trochu brouzdání po netu, návštěva, podrobný výklad zkušeností, kde nakoupit, občerstvit se, přespat, vykoupat a lézt. Půjčují nám průvodce a mapu. Děkujeme.

Vyrážíme v půlce léta. V  Šumperku nabíráme  třetinu  skupiny a pak po dálnici směr Katovice.  

Polská Jura se rozkládá severně od Krakowa a táhne se severozápadním směrem až k městu Czestochowa.

Jižní  část jsou údolí převážně s masivy. Severní, je hřeben s vápencovými věžemi  na  loukách posetými hrady a tvrzemi v různých stádiích rozpadu, které jsou od sebe na dohled. Dříve tento val fungoval jako ochrana proti nájezdům Čechů. Tuto oblast jsme navštívili my.  Večer dorážíme do městečka Podzamcze.

Stíháme už jen rychlou prohlídku kolem zříceniny hradu, který byl obklopený množstvím stánků s cetkami a „středověkými“ stany a dobově oblečenými lidmi. Probíhá zde mistrovství světa v rytířských hrách. Dáváme pivo a limču v hospodě na návsi a jdeme spát na louku za město.  Během noci mě 2x probudí policejní hlídka, ale pouze se otočí a jede dál. 

Ráno se vrháme na lezení. Vybíráme sektor za hradem s několika věžemi  a masivy.  Zkoušíme 1.cestu.  Začátek je sice oklouzaný, ale pouští. Postupně natahuji jednu cestu vedle druhé a všichni se na nich střídáme.  Stupnice je zde podle mého  ostřejší a cesty jsou jak sportovky, tak po svém.   Navečer, ještě za ustupujícího deště, sedáme do auta a míříme k nedalekému koupališti.  Bohužel to není koupaliště, ale brouzdaliště s několika piknikovými přístřešky a ohništěm.

Přespíme tady.  V noci se zde opět několikrát otočí policejní hlídka. Opět jim nevadíme. Jemně to ve mě vyvolává pocit bezpečí.  Přeci jen je to asi 3km za vesnicí uprostřed lesa.

V  noci Janě liška ukradla z pod karimatky botu.

Ráno se vracíme zpět do Podzamcze, ale tentokrát nad hrad, kde zlézáme několik věží a sluncem zalitých ploten.

Bohužel krátce po poledni přichází bouřka, která nás zahání do hospody na návsi. Dáváme výborný oběd za rozumnou cenu, personál přívětivý. 

V pozdním odpoledni se přesouváme za hotelový resort a než Jana uvaří večeři, natahuji několik sportovek na nedaleký masiv. Balíme a když máme nalezeno , přejíždíme dále na sever za vesnici Kostkowice k rybníku, který nám doporučil kamarád.

 

Ráno vyhlašujeme odpočinkový den a tak zatímco holky jedou na nákup do nedalekého Kroczyce, já se  válím s dětmi na pláži a blbneme ve vodě. Takže odpočívá jen 2/3 výpravy, zbytek maká o 106.

Odpoledne už to nikoho nebaví,  tak vyrážíme na průzkum dalšího sektoru s názvem Gora Zborow. Je to celkem rozsáhlý sektor a my docházíme až na konec  k Mlynářovi. Je zde sice stanoviště letního tábora s ukázkou lezení, ale i tak je tu dost místa i pro nás. Vylezli jsme na Mlynáře nejprve zezadu po zpočátku docela těžké a u nástupu hodně oklouzané cestě.   Po té jsme se přemístili pod západní stěnu. Zde něco tahám já, něco Jana a děti s Týnou přelézají po nás. Nebylo moc času a líbilo se nám to, proto se domlouváme, že se sem zítra vrátíme.   Spíme jako včera u rybníka na stejném místě. Pod širákem v borovém lese,  jako na Mácháči. 

Druhý den ráno zůstáváme na okraji sektoru pod dlouhou plotnou se spoustou lezitelných cest. To nám vydrží do pozdního odpoledne. Když už máme vylezeno, vše co jsme byli schopni vytáhnout, zkoušíme ještě pár těžších  cest s horním  (v Polsku běžná věc i na lehčích cestách) .

Opět se blíží bouřka. Posíláme děti napřed k autu a dobíháme s prvními kapkami deště. Jedeme do vesnice Podlesice, kde má být vyhlášená lezecká hospoda.  Vbíháme do ni už za prudkého lijáku. Hospůdka jednoduchá,  příjemná, objednáváme jídlo a pití. Cena už tak přívětivá není.  Vedle hospůdky ve stejné budově  je i obchod nacpaný k prasknutí vším, co lezec potřebuje, malá stěna a v patře ubytování.  Venku dětský park. Naproti je hotel s lanovým centrem a kemp s luxusním zázemím.  My se vracíme na naše místo k rybníku. Jako včera. 

 

Následující den vyrážíme na hřeben nad vsí Rzedkowice.  Ideální pro rodiny s dětmi, louky, skály jsou rozesety na nevysokém hřebeni.  

Barče a Štěpánce se lézt nechce, tak zůstávají pod Wysokou na dece a čtou si.  Když hledáme, co polezeme, volají na nás místní  a radí nám co a jak. To se opakuje i v příštích dnech. Vždy, když nás někdo vidí koukat do průvodce, tak nám poradí co je hezký, pod kterou cestou stojíme a co nesmíme minout. Příjemná zkušenost.

Lezeme několik sice kratších, ale hezkých cest na několik věžiček. Dokonce se k tahání osmělí i náš nejmladší účastník zájezdu Dorka. Lezeme až do večera. Další parádní den. Už jsem si zvykl na zdejší materiál.

Příští den necháváme auto u informačního centra a vyrážíme k věži Turnia Motocyklistow. Ta se nám moc nelíbí a tak pokračujeme ke  skalní baště s názvem Apteka. Ta má z údolí více než 35 m a i dvoudélkové cesty. Hned nám jedna padne do oka. Tahat začíná Jana se slovy, že doleze k prvnímu řetězu a vystřídáme se.  Cesta se jí ale natolik líbí, že se ani nezastaví a pokračuje dál. Naštěstí máme 70 m lana a tak to s přehledem vyběhla RP a OS až na vrchol.

Když pak cestu lezu já, musím konstatovat, že to byl skvělý počin. Díky náčelníku.

Než odjistím děti, Jana s Týnou dají za rohem jednu kratší  a potom i já.

Návrat do údolní stěny, kde pokoříme ještě jednu a možná ještě hezčí dlouhou cestu. Pak bereme bágly a jdeme na náhorní stranu, kde je takový amfiteátr s obrovským reliéfem srdce. Zkouším cestu, která se mi na pohled líbí, ale je nad moje síly.  Dlouho se na ní netrápím  a jdu radši lézt něco,  co mě potěší. Vylezeme ještě asi  5 cest střídavě na čelbě. Bohužel dochází baterky ve foťáku a taky se smráká.  K rybníku dojíždíme jako každý den už po tmě.

Rychlá večeře a protože  začíná poprchávat, stavíme vrchní část stanu. Pak rychle uložit děti a my si ještě dáme pivo, nebo víno na zakončení krásného dne.

V noci prší čím dál víc a ráno nepřestává. Ani předpověď nenabízí zlepšení. Padá rozhodnutí sbalit a vrátit se o den dříve.

Tentokrát volíme cestu po dálnici Polskem. Zastavujeme se ve Wroclawi. Prohlížíme centrum poseté mosaznými trpaslíky s různými motivy. Je to docela vtipné turistické lákadlo, které baví hlavně děti. Tak hledají postavičky na chodnících, parapetech, sloupech a všude možně. Počasí se umoudřilo a už je zase vymeteno, po jídle pokračujeme dále. U  Zhořelce  mě napadá, že bychom se mohli zajet vykoupat k Berzdorfer see . Holky hned dodají, že bychom mohli přespat. Což děti jednohlasně a rezolutně odmítají. S koupáním ale souhlasí.

Je rozhoduto, voda je osvěžující a neskutečně čistá, což je na polovinu srpna super.

Po skvělé koupačce dojedeme pár kilometrů domů.

Myslím, že výlet se zadařil i když jsme navštívili  jen asi desetinu celé oblasti. Vylezli jsme asi 36 cest různé obtížnosti, vypili několik piv a vín. Shodli jsme se, že Poláci na nás reagují o mnoho lépe, než my tady na ně.

 

Marcel, drobné doplnění Calamita

 
Copyright © 2007 - 2019 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign