Dlouho jsme s kamarádem Jardou sbírali morální síly na podobný podnik. Nakonec jsme se rozhodli využít volný čas, který se nabízel v tomto termínu mezi prací, hlídáním vnoučat, koček, domácími pracemi a pod...  Jistě bychom vymysleli cestu Krkonošemi i na víc dní, jen bychom ji museli zase odkládat až...

1.den  Jablonec- Jakuszyce (vlak), Jakuszyce-přístřešek nad Horními Albeřicemi po polské straně Krkonoš  (trasa asi 65 km, stoupání cca 1600 m)

Odjíždíme v neděli ráno před sedmou hodinou vlakem z Jabloneckého nádraží. Ve vlaku jsme jediní cyklisti. Pan průvodčí nás chválí, že jsme si vybrali tento časný spoj. V následujících vlacích už propukne cyklomasakr. Věřím tomu, trať směrem Harrachov bývá hodně vytížená, cyklistů do Jizerek a Krkonoš míří kvanta. V Jakuszycích vystupujeme za mírného deště, který se jestě během dne několikrát vrací, ale vždy stačí schovat se na chvíli pod stromem.

Na začátku si užíváme dlouhý sjezd po hlavní silnici do Sklářské Poreby. Dál máme pokračovat po cyklotrase ER2. Protože už máme zkušenosti s polským značením , mám nahranou celou dnešní trasu Polskem v navigaci a necháme se vést  hlasem paní z telefonu... i tak se nám dvakrát povede lehce zabloudit. Trasa vede po severních úbočích Krkonoš většinou po širokých lesních cestách v traverzech, pozvolnými kopci nahoru-dolů. Projíždíme Karpacz – jeden velký Disneyland... Stánky se vším možným i nemožným, atrakce, stavby které postrádají jakýkoliv vkus a cit pro prostředí potkáváme na každém metru. Rádi opouštíme tento mumraj  průjezdem přes tzv. Western City po zahnojené cestě nezi slepicemi, kopřivami  a kupkami koňských koblih... Autentický Country and Western. Pokračujeme směr Kowary a začínáme stoupat lesy směrem k Českým hranicím. Hranici překračujeme pod Lysečinskou boudou a po hranici, po červené značce jedeme k našemu vyhlédnutému přístřešku.

https://en.mapy.cz/s/3vKtk

2. den Horní Albeřice  - Přístřešek Nad Černým potokem poblíž Tetřevích bud.

Startujeme po snídani kolem půl deváté ráno. První Jardova reakce na moji naplánovanou trasu byla: Co je tohle za blbost? Protože jsme si řekli, že chceme Krkonoše projezdit a ne jen přejet, mám  po cestě naplánované smyčky, kdy se vracíme dvakrát  do jednoho místa a pak pokračujeme dál.... Nechal si to vysvětlit a nakonec se mu trasa (snad) líbila. Zastavujeme se trochu prozkoumat Albeřickou jeskyni, kde teď probíhá výzkum a odčerpávání vody. Dál jedeme přes Lysečiny a Malou Úpu ke Spálenému mlýnu. Tam odbočujeme do Lvího dolu. Po pár kilometrech stoupání se otevírají výhledy na Růžovou horu a na Sněžku se Svorovou horou. Cestou trháme hrsti borůvek, kocháme se krásně kvetoucími náprstníky a pořád fotíme. Po téměř opuštěné asfaltce přijíždíme na hlavní silnici od Pomezních bud a lahůdkovým sjezdem zase fičíme ke Spálenému mlýnu. Odtamtud jedeme silničkou po úbočí Pěnkavčího vrchu  přes Janovy boudy do Velké Úpy. Tady si dáváme u obchůdku dobrý oběd: housky, šunkový salám a kokakolu... samé zdraví  J. Ale energii budeme ještě pořebovat. Začínáme dupat,spíš tlačit do kopce okolo Javořího mlýna podél potoka, pak přes Vlašské , Krausovy boudy objíždíme Světlou horu a přes Velké pardubické na Václavák a ke Kolínské na zasloužené pivo. K místu noclehu to máme už jen kousek, tak si dáváme ještě jedno a v brzkém večeru přejíždíme k Tetřevím boudám a k našemu přístřesku nad Černým potokem. Spadne pár kapek deště, ale slibovaný liják to zdaleka není. Noc je  klidná.

https://en.mapy.cz/s/3vKsV

3. den Nad Černým potokem – přístřešek u Čtyř pánů

Naši ranní odjezdovou hodinu dodržíme skoro na minutu. Sjíždíme na rozcesti Rejdiště. Tam odbočujeme doprava po silničce směrem Kotelské boudy, Hanapetrova paseka, Hříběcí boudy a Strážné. Odtamtud po jednom pivu vyrážíme zase vzhůru k rozcestí Krásná pláň. Tady jsem nocoval před pár týdny při přejezdu z Martinic do Karpacze. Po hezké lesní cestě sjíždíme přes Hromovku do Špindlu. Tady si zajedeme na oběd do Normy a pak vyrážíme po hlavní silnici směr Špindlerovka. Pod Špindlerovkou odbočujeme doprava na Hollmanovu cestu, která nás dovede kousek nad boudu u Bílého Labe. K ní se dostaneme po asi 700 metrech vedení kola kamenitou cestou z kopce.  Ale stálo to za to. Podél Bílého Labe sjíždíme zase do Špindlu.... a k Normě, kde dokupujeme jídlo a pivo na večer a na zítra. Začínáme pomalu  stoupat přes Bedřichov na Mísečky...  jinak než pozvolna to opravdu nejde, kopec jako prase.... na Mísečkách si u Jilemnické boudy dáváme pivo v ceně pětinásobku  piva v plechovce z Normy... a už s večerním sluncem šlapeme k Vosecké a dál... na rozcestí U 4 pánů nás čeká náš poslední přístřešek. Po tom, co se ubytujeme přichází postupně ještě 2 skupinky turistů s představou, že tu přespí... byli jsme první, mají smůlu. Počasí je hezké a stabilní, přespat  se dá kdekoliv..

https://en.mapy.cz/s/3vKAk     - v odkazu není výjezd na Špindlerovku a sjezd Hollmanovou cestou

4. den U 4 pánů – Harrachov

Ráno si přivstanu do zimy s foťákem na východ Slunce. Pak na chvilku ještě do spacáku, ale jen na chvilku. Nechceme, aby nás tu okukovaly davy turistů, které za chvíli přiveze k Vrbatovce první autobus. Po pivní a cibulovo-paštikové snídani vyrážíme k rozcesti kousek od pramene Labe. Za závorou kola poctivě tlačíme. Odbočíme doleva k Vosecké boudě, celkem asi 3km pěšky po kamenité cestě, kde by se stejně s naloženým kolem jelo jen stěží. Jardovu kolu poskakování po kamenech neudělalo dobře a ze zadní  brzdy se při jízdě ozývá nějaké cvakání. Nedaří se ho odstranit a tak jsme se definitivně rozhodli skončit u vlaku v Harrachově.  Přejezd Jizerek už máme oba několikrát za sebou... a přece jen tohle měl být  výlet po Krkonoších, mých milovaných Krkonoších.  Projížděli jsme hodně pro nás nových cest a končin, propojili si jednotlivé oblasti a ověřili si, že Krkonoše nejsou jen nejvyšší hřebeny s davy lidí, ale i liduprázdné romantické kouty. Stálo to trochu (dost) úsilí a potu, ale zase to byl silný  zážitek nadlouho .  Jistě tu nejsme naposled, vždyť  máme tyhle kapesní hory za barákem ... 

V Harrachově nasedáme do přeplněného vlaku.  Jsme okamžitě v realitě ... ale ta jen doráží  na mysl plnou tichých temných lesů, luk, písčitých a kamenitých cest , prudkých dlouhých stoupáků a úžasných sjezdů... plnou mých milovaných Krkonoš  s bezvadným kamarádem.

Pár fotek na rajčeti:

https://vlli.rajce.idnes.cz/2019.07.21._-_07.24._Krkonosemi_na_kole