Po 17-té se na Bártlově boudě konal sraz jizerských lezců. S Alenou jsme z Bártlovky vyšli směrem na Hubertku a dále na hřeben kde jsou Francouské kameny.

Na Hubertce nás dorazil Vrakař, který se chtěl také zúčastnit srazu. Pár telefonů a na hřeben jsme stoupali ve třech. Nebyl jsem tam 30 let a tak jsem chtěl vědět jak to tam teď vypadá. Je pravda, že stromy řádně povyrostly a Napoleon a Francouzská čapka jsou v docela hustém lese. Vrakař nasadil moderní mobilní techniku a pomocí mapy jsme je našli.

V pozici jističe jsem Vrakaře vypustil do cesty III-IV na Napoleona.Trošku bitka v sokolících, ale dal ji. Autor: Tomáš Melichar 1967 (to mu bylo asi tak 20 let). Přesunuli jsme se pod Francouzskou čapku. Kdysi jsem si ji vylezl. Taky masakr přes převis spárou a po hraně vzhůru. Klasifikace IV-V. Autor a rok stejný. Vrakař zajistil a po 3 pokusech to dal. Silný zážitek. Alena rozumně použila turistickou cestu a sestoupila na Bártlovku.

No a já s Vrakařem jsme pokračovali na Kuličku Na Tišině. Protože ta patří samozřejmě do vzdělání jizerského lezce. Šutr na který nepotřebuješ lano. Sestup seskokem. I tady Vrakař sebral plusový bod. Při sestupu jsem mu radši odstavěl, aby mu nemuseli znova šroubovat paty. Pak začal sestupový masakr po listí přímo dolů. Minuli jsme Hajného a doklouzali k Hradu Rytířů.

Tam si Vrakař šoupnul  1x IV a 1x V a bylo dolezeno. Minuli jsme Parcifala a po přechodu Hájeného potoka se konečně dostali na cestu k Bártlovce.

Postavy ,které jsem chtěl Vrakařovi představit nepřišly a tak jsme natočili auta a odjeli domů. Na závěr snad nutno říci, že v 70-tých letech minulého století nebyli hoši z Jizerských hor žádný mejdla. Ale pěkný tvrďasi!!!  Vrakař si zalezl.Já jsem si zajistil.

A to je asi tak všecko.