Jelikož zájezd na ferráty do Dolomit, běžně pořádaný v září, se opět nepodařilo uskutečnit, padlo rozhodnutí navštívit v prodlouženém víkendu oblast Hohe Wand kousek za Vídní v blízkém Rakousku. Do poslední chvíle sledujeme vývoj počasí a původně zamýšlený čtvrteční odjezd posouváme na pátek. Na sobotu již předpověď hlásí ustávání srážek.

Balíme, nakupujeme pivo a pár drobností a kolem 14 hodiny odjíždíme. Mým společníkem je Táňa. Raďas s Kačkou ještě balí a na cestu se vydávají asi 2 hodiny po nás. Již za tmy a za vydatného deště projíždíme rozkopanou Vídní a před 22 hodinou jsme na místě. Kemp pod stěnou je poloprázdný. Naše obavy z návalu se naštěstí nepotvrdily. Prší a tak klábosíme a kolem půlnoci zalézáme do spacáků. Asi 3/4 hodiny po půlnoci přijíždějí Sýkorky a tak jsme kompletní.

Ráno nás vítá zamračenou oblohou, ale neprší. Zkoumáme stěnu nad sebou a chystáme snídani. Kemp je vybavený splachovacími záchody, dřezem s teplou vodou na mytí nádobí a zeleným teepee s teplou sprchou. Takový luxus jsme ani nečekali. Obsazujeme stůl s lavicemi a vydatně snídáme. Raďas si ohřívá párky a my baštíme obložené chleby. Plánujeme okružní procházku, protože skály jsou ještě mokré a mraky stále visí nad hlavou. Vydáváme se cestičkou vlevo těsně pod skalami a kocháme se jeskyněmi a lezeckými sektory. V některých cestách jsou již nacvakané karabiny, jinde dokonce expresky. Po turistické cestě dosahujeme vrcholu a ve stylové hospůdce dáváme Knödel-Suppe a pivo. Občerstveni se vydáváme po vrcholu masívu k vyhlídce Skywalk. Mraky se stále honí, ale pár nedočkavců je už vidět i v cestě HTL, kam máme namířeno zítra. Cestou Völlerin se vracíme zpátky pod stěnu. Kemp se zaplnil dalšími Čechy, kteří jsou tu téměř jediným osazenstvem. Po teplé sprše večeříme a povídáme si s lezeckou omladinou. Od sousedů si půjčujeme kytaru a tak se večírek protahuje až do pozdních hodin. Je však docela teplo a posezení docela příjemné.

Ráno se oblačnost začíná protrhávat a tak po snídani (Raďas opět párky) vyrážíme do zajištěné cesty HTL (škola Höhere Technische Lehranstalt veVídni). Do cesty zrovna nastupují tři Maďarky, od pohledu již dámy v letech. Začíná se ukloněnou plotnou, která přechází do převislé stěnky, klíčového místa celé cesty. Maďarky těžce bojují, ale nakonec místo překonávají a tak se pouštíme do cesty i my. Raďas dobírá Kačku na laně. Když překonávají klíčové místo nastupuji do cesty já a za mnou Táňa. Převis je docela výživnej a tak nad ním dobírám Táňu na 10m lanu, které jsem vzal do batohu "kdyby něco".  Raďas s Kačkou nad námi víc čekají než lezou. Tempo přizpůsobují Maďarkám, pro které je zřejmě cesta na hranici možností. Postupně překonáváme další obtížné partie a dolézáme k traverzu v hladké ukloněné plotně. V závěru se lano v traverzu zvedá a je třeba se vzepřít nohama o hladkou skálu. I tuto část však zdárně překonáváme a dostáváme se k závěrečným partiím v kolmé stěně pod plošinou vyhlídky Skywalk. Na vršku si necháme udělat společné foto a pak už hupky dupky na polévku a pivko do místní hospůdky. Stejnou cestou jako včera scházíme dolů. V kempu opět sprcha a příprava vydatné večeře. Je úplněk, hvězdy krásně svítí a teplota prudce klesá. Kromě teplého oblečení nasazujeme i čepice a trávíme večer příjemným povídáním s našimi českými kamarády.

Další den vstáváme do studeného rána a zahříváme se horkým čajem. (Raďas opět párkama). Po snídani balíme a přesouváme se do vesničky Oberhöflein, odkud se vydáváme pod nástup ferráty Gebirgsvereins-klettersteig. Byla vybudována v roce 2013 a naši kamarádi v kempu nám ji včera doporučili. S přibývajícími metry naše nadšení roste. Cesta překonává stěnky, pilíře, vhloubení a dokonce i rokli pomocí visuté lávky a kolmou stěnu pomocí lanového žebříku. Skála je členitá, takže vždy nacházíme stupy i v těch nejstrmějších partiích. Slunce nádherně svítí a tak si lezení opravdu užíváme. Skoro nám je až líto, když cesta u vzrostlé borovice najednou končí. Dáváme svačinku a kocháme se výhledy do okolí. Potom přecházíme k chatě Hubertushaus a sestupovou cestou zpět pod stěnu k našim autům. Čeká nás 500 km zpět k domovu.

Co říct na závěr? Hohe Wand je nádherná oblast, která uspokojí jak ortodoxní lezce, tak i milovníky zajištěných cest. Lezecké cesty jsou dobře odjištěné po 1,5 až 2 metrech. Těžké ferráty svým charakterem a obtížností nadchnou ty, kteří mají již s podobnými cestami nějaké zkušenosti. Najdou se zde i ferráty pro úplné začátečníky. Vřele se doporučuje navštívit i nedalekou oblast Raxalpe. Ne nadarmo se těmto oblastem říká ferratový ráj.

Tak někdy zase pod vysokou stěnou, ahoj.