Ahoj kamarádi, rád bych se s vámi podělil o zážitky při výstupu na Grossglockner (3798 m.n.m).
Po loňském výstupu na Dachstein padl tentokrát výběr na nejvyšší rakouskou horu. S partou kamarádů (Radek Marek, Honza Ďoubalík, Jirka Šmíd a Luboš) jsme v pátek večer vyrazili směr Rozvadov, Mnichov, Kufstein až do cílového místa Kals am Grossglockner.
Odtud jsme po 4 hodinovém spánku a z výšky 1600 m.n.m. začali stoupat cestou č.712 údolím Teischnitztal. Zpočátku cesta vedla serpentinami v lese a výška přibývala velmi rychle. Se sluncem nad hlavou jsme dále postupovali liduprázdným údolím s krásnými výhledy a v pohodovém tempu jsme dorazili až k chatě Stüdlhütte (2801 m.n.m). Je to nedávno přestavěná chata pro cca 120 lidí, místa i přes předchozí rezervaci emailem bylo dost, přespání v lágru vyšlo na 20 €, pivo na 4 €. Po krátkém odpočinku a ubytování jsme se vydali na aklimatizačku a na průzkum terénu pro zítřejší výstup. Dosáhli jsme výšky asi 3050 m. Po sestupu a lehké večeři jsme brzy ulehli.
Vrchol jsme se rozhodli zdolat exponovaným a dlouhým hřebenem Stüdlgrat. Tato největší klasika vedoucí na vrchol Grossglockneru nabízí možnost opravdu vzdušného a místy hodně exponovaného vysokohorského lezení v obtížnosti 3/3+.
Takže ráno budíček na 3 hod, snídaně a za světla čelovek vyrážíme. Z chaty Stüdlhütte vede výstup přímo na vyvýšeninu Schere a po pravém okraji ledovce Teischnitz Kees podél výrazného hřebene Luisiengrat pokračuje ke kótě 3 264 m.n.m., kde je nutno dostatečně brzy odbočit doprava a vystoupit na konec hřebene Luisiengrat. Ten zde plynule přechází ve zmiňovaný Stüdlgrat. Odtud jsme postupovým jištěním lehce stoupali vhůru až ke kontrolnímu časovému bodu Frühstückplatz. Nyní nastala obtížnější polovina výstupu s těžšími místy, ale s možností dobrého zajištění (smyce, ocelové tyče,…). Nyní nás začali dohánět rychlejší lezci a výstup se začínal protahovat neustálým čekáním. I přes tyto obtíže se nám konečně po 9 hod. výstupu podařilo dosáhnout vrcholový kříž (3798 m.n.m.). Po celou dobu byl vrchol čistý, ale když jsme dorazili my, vrchol obalily mraky, které jen občas umožnily výhledy na okolní hory. Na vrcholu začínal být nával, takže jsme neváhali a začali sestupovat. Sestup vede normálkou přes dobré zajištění po sněhu a dále sněhovým svahem až k chatě Erzherzog Johann Hutte (3454 m.n.m.) a závěrečný přechod ledovce opět k chatě Stüdlhütte. Sem dorážíme asi v 5 hod. (Podrobnější popis viz http://www.climber.cz/pages/nase/y2001/studlgrat/studlgrat.htm ).
Balíme věci, dáváme si posledního Radlera. V 7 hod se vydáváme na sestup k autu, cesta nám trvá 2,5 hod. Rozhodujeme se si dát spánek a pak ve 2 hod ráno vyrážíme domů. Spánek nám moc nepomohl, oči se nám za volantem zavírají, ale domů jsme dojeli v pořádku. Akci jsme zhodnotili jako velmi úspěšnou, opět se nám podařilo trefit se do počasí (díky serveru www.alpy.net ). Výstup můžu doporučit všem milovníkům alpských vrcholů. Horám zdar