Úmorná vedra, která nás sužují letošní léto, mě přivedla na myšlenku nočního přechodu Krkonoš. To co přes den na parném slunci bude hotový očistec, to bude v noci příjemnou procházkou ve vlahém vzduchu pod nebem plným hvězd. Kvapně si balím malý batůžek, 3 litry vody, vařič, polévku, kávičku a bundu proti dešti. Předpověď slibuje nad ránem přechod bouřkové fronty, takže plánovaný východ slunce na Sněžce je tak trochu nejistý.

S vírou, že fronta přijde až po východu, kdy už budu na sestupu, nastupuji do odpoledního vláčku do Harrachova.

Klimatizovaný vláček mě chrání před výhní, která panuje venku a tak cesta do východiska mé cesty je docela příjemná.

V Harrachově vystupuji z vagónu a záhy mě pohlcuje horký vzduch tetelící se kolem. Nezaváhám ani chvilinku a dávám první postupový už v nádražním kiosku. Dlouho se nezdržuji a vyrážím směrem k Harrachovu. Sakra proč je to nádraží tak daleko. Tělo si neochotně zvyká na teplotu vzduchu a dostává se do pravidelného rytmu. Teploměr na ceduli pod můstky ukazuje 41°C, ale mé bystré oko zahlédne v dálce Pivnici U Krtka. Na ceduli pivo za 23Kč, tak zastavuji a usedám do stínu pod slunečníky. Dávám černé a samospouští dělám foto. Za neskrývaného pobavení němců u sousedního stolu se tlemím do objektivu. Pivo ve mě jen zasyčí. Milá číšnice mi hned nabízí další. Hrdě odmítám a vydávám se na další cestu.

Mumlavský vodopád je obležený davy tak pokračuji dál, kde plánuji koupel v nějaké osamělé tůňce. Konečně takovou nacházím a nořím se do studené, ale nádherně osvěžující vody. Asfalt podél Mumlavy je místy úplně rozteklý, tak dávám pozor, abych se do něj nezabořil. Na Krakonošově snídani se posilňuji müsli tyčinkou a pokračuji dál na Voseckou boudu. Mám za sebou prvních 15 km. Slunce se pomalu sklání k západu a tak největší vedra ustupují. Na boudě dávám smažák, pivo a venku na lavici pozoruji zapadající slunce. Nikam nespěchám, chci vyjít až po západu, kdy už nebude takové horko. Sandály přezouvám za trekovky a cpu do sebe další tyčinku a čokoládu.

Je příjemně vlahý večer, když míjím Svinské kameny a pokračuji dál po hlavním hřebenu směrem na Sněžné jámy. Kousek před nima už skoro za tmy mě míjí auto polské horské služby. Zastavují a ptají se, kam mám namířeno. Sděluji jim svůj plán a s ujištěním, že mám dobrou čelovku a dost času na to, abych byl na Sněžce za východu slunce, se loučíme. Na Sněžných jamách už mě zastihuje totální tma. Dávám tatranku a vydatně piju. Na západním obzoru pozoruji vzdálené blesky, ale zatím jim nevěnuji moc pozornosti. Po kamenném chodníku podcházím Vysoké Kolo, míjím Kalmanův pomník a kolem Mužských a Dívčích kamenů scházím do sedla Nad Petrovkou. Cesta je špatná a tak kde to jde používám vyšlapanou cestičku mimo rozbitý kamenitý chodník. Táhlé klesání mě přivádí až ke Špindlerovce, která září do tmy jako herna v Las Vegas. Udělám foto a stoupám příkrým svahem, abych nabral opět ztracené výškové metry. Blesky ozařují obzor stále blíž a začínají padat první kapky.

Předpověď počasí slibovala bouřky nad ránem, ale že přijdou již o půlnoci, s tím můj plán ani trochu nepočítal. Kapky padají sporadicky, tak ani nenasazuji bundu, ale podvědomě přidávám do kroku. Cesta po svahu Malého Šišáku a Stříbrného hřbetu je nekonečná. Zdá se, že bouřka od severozápadu se na mě úspěšně dotahuje. Další bouřková centra se ke mě blíží zleva od polského Karpacze a zprava od Vrchlabí. Brzo si uvědomuji, že jsem v pasti, ze které není úniku. Kapky houstnou a tak oblékám nepromokavou bundu a přes batoh dávám pytel proti dešti. Jdu tak rychle jak to jde, abych se na mokrých kamenech při svitu čelovky nezabil. Sílící déšť mi nevadí, ale blesky šlehající v mé bezprostřední blízkosti mi nahánějí hrůzu. Pádím po chodníku a pod sebou jen okrajově vnímám Wielki a Maly Staw se spoře osvětlenými chatami. Konečně míjím odbočku do Karpacze u skal Slonecznik. O vrcholu Sněžky, která je odtud 6km, vůbec neuvažuji. Mým cílem je dosáhnout ve zdraví polskou boudu Slaski Dom. Na otevřené pláni jsem vydán bleskům napospas. Při každém výboji se mi nasvěcuje scéna okolních plání. Polská bouda se pomalu přibližuje, když v tom děsná rána a záblesk. Na chvíli zůstávám oslněný a ohlušený. Tentokrát to bylo o fous. Uvědomuji si, že jsem stále naživu a tak pokračuji dál v šíleném tempu. Konečně přicházím na chatu. Schovávám se pod stříškou a postupně srovnávám dech.

Asi po 10 minutách pozoruji, že se bouřka vzdaluje. Můj anděl strážný byl zase jednou při mě a déšt pomalu ustává. Ještě chvíli počkám, ale pak se vydávám na cestu k vrcholu. Bouřky postupně utichají a když v půl třetí ráno dosahuji vrcholu je nade mnou úžasné nebe plné hvězd. Jak pod střechou polské boudy tak pod podlahou české poštovny jsou nadšenci, kteří sem dorazili za účelem zažít na vrcholu východ slunce. Lehám si na dřevěnou lavici, rovnám bolavá záda a pozoruji hvězdná souhvězdí. Je to úžasný zážitek. Z údolí dost fouká, tak zalézám do závětří a pokouším se na chvíli usnout. Ze snění mě dostává až nezvyklý ruch. Nadšenci začínají běhat s foťáky po vrcholu Sněžky v obavách, aby neprošvihli nějaké zajímavé záběry. Na základech mohyly vařím polévku a sleduji další blížící se bouřku na obzoru. Když se východ protrhává dělám pár fotek a rychle polykám horkou polévku. Od západu se blíží bílý mrak, který během minuty zahaluje vrchol do husté mlhy. Dochází mi, že přišla slibovaná fronta a tak na nic nečekám a za houstnoucího deště opouštím vrchol. Déšť se brzy mění na průtrž mračen a po cestě se valí proudy vody.

Na Růžohorkách jsem již totálně promočený. Cesta se mění v rozbouřený potok, ale mě už nic nemůže překvapit a tak mastím co to jde. Během 1 a půl hodiny jsem v Peci pod Sněžkou. Je sedm hodin ráno, autobus mi jede až za hodinu a tak se převlékám do suchého a cpu do sebe další müsli. Autobus přijíždí a já mám plno starostí, abych během jízdy neusnul. V poledne mě konečně vyplivuje na autobusáku v Jablonci. V promočených botách si dávám poslední 2km do Pasek, abych nevyšel ze cviku. S příjemným pocitem, že jsem vše přežil a s 45 km v nohách se nořím do blahodárné vany. Po chvíli rozjímání konstatuji, že kdyby nebylo bouřek, byla by to docela příjemná procházka.