Na severu Korsiky se nacházejí nejkrásnější sedla a nejvyšší vrcholy. Skalnatou krajinou se vine červenobílá stopa nejznámějšího treku Evropy - slavné GR20 (Grande Randonnée). Celá měří 180 km a je považována za nejkrásnější a nejnáročnější značenou turistickou cestu v Evropě. Naším cílem bylo projít její severní část a vystoupit na nejvyšší a nejkrásnější vrcholy.

8.7. po 18 hodinách v autobuse a 4 hodinách na trajektu konečně stavíme stany na tábořišti v horském městečku Tattone. Brzo ráno, kdy ostatní skupiny zájezdu ještě spí, balíme stany a po vydatné snídani zahajujeme náš přechod severní části GR20. Petr Michenka, náš průvodce po korsických horách z CK Alpina, nasazuje již od začátku svižné tempo. Stoupáme zalesněným údolím Manganello, překonáváme 800m převýšení a po 3 a půl hodinách již stavíme stany na tábořišti u chaty Ondo.

Naším dalším dnešním cílem je vrchol Monte d´Oro 2389m a tedy dalších 1100m převýšení. Strmým hřebenem stoupáme k sedlu Muratello. Ze sedla scházíme po hladkých skalních plotnách a začínáme znovu nabírat výšku. Pod vrcholovým hřebenem dostávám nepříjemnou křeč do třísel a rozhoduji se vrátit. Skupina pokračuje dál, ale kvůli náhlému příchodu bouřkových mraků otáčí asi 200m pod vrcholem.

Naše další túra vede po horní variantě GR20 po hlavním hřebenu k chatě Petra Piana. Bizarní skalní útvary nás provázejí jak na sestupu, tak ve stoupání k vrcholu Pinzi Corbini. Dáváme zaslouženou svačinku a kocháme se nádhernými výhledy do údolí Manganelo a vrchol Monte d´Oro. Odtud nás čeká už jen sestup do malebného kempu u chaty Petra Piana a zasloužená koupel v horské tůni po celodenní túře.

Ráno nebouráme stany, protože vyrážíme k nejkrásnějšímu vrcholu Korsiky Mt. Rotondo. Překonáváme skalní stěnu nad kempem a sestupujeme do doliny, které vévodí jezero Bellebone. V sedle Fer de Lance necháváme hůlky a pokračujeme exponovaným skalním hřebenem k hlavnímu vrcholu ve výšce 2622m. Celkové převýšení 1100m. Odměnou nám jsou nádherné výhledy na jezero pod námi a skalnaté partie hlavního hřebene.

Ráno balíme stany a opouštíme malebné prostředí kempu. S těžkými batohy a vodou na celý den stoupáme nejprve k sedlu Bocca Muzzella ve výšce 2200m. Kličkujeme labyrintem skalních věží a překonáváme krkolomné kamenné stupně, abychom posléze dosáhli sedla Bocca a Soglia. Ze sedla pokračujeme pravým úbočím hřebene pod nejstrmější část výstupu. Je to skalní kout zajištěný řetězy. Ani nad koutem skalní stupně nekončí. Postupně je však překonáváme a po hladkých ukloněných plotnách dosahujeme sedlo Bocca a Porta. Odměnou nám jsou nádherné výhledy na jezera Melo a Capitello. V sedle dáváme svačinu a pak už nás čeká jen dlouhý sestup k chatě Manganu. Za sebou necháváme 700 nastoupaných metrů a 1000m v sestupu. Odměnou nám je pivko na chatě a koupel v průzračné horské tůni.

Ráno opět s plnými batohy opouštíme kemp u chaty Manganu a míříme k jezeru Lac de NIno, které je na trase GR dvacítky ve výšce 1740m nad mořem. Trasa vede kolem salaše Vaccaghia s plápolající korsickou vlajkou a vyhlášenými sýry. Koně a oslíci zde čekají na své klienty, toužící poznávat zdejší krajinu z jejich hřbetu. My se však nezdržujeme a pokračujeme do krajiny bizarních stromů. Hory zde ztrácejí svůj velehorský charakter a travnatá pěšina nás přivádí kolem zurčících potoků na náhorní plošinu, které vévodí romantické jezero Lac de Nino. Říčka vytékající z jezera meandruje v sytě zelených lukách s vrcholkem Tozzu na obzoru. Obcházíme jezero zleva a nabíráme vodu u stylového pramene. Sedlo Reta nás přivítalo mlhou a studeným větrem. Naštěstí postupným klesáním se otepluje a vítr ztrácí na síle. Potkáváme další oslíkáře a krajina nabízí opět nádherné výhledy, nad kterými oko fotografa jen zaplesá. Postupně ztrácíme výšku a blížíme se k cíli dnešní etapy. Je jím nejvýše položené silniční sedlo Col de Vergio ve výšce 1477m nad mořem.

Ráno vstáváme před pátou. V útulné kuchyňce vaříme čaj a snídáme. Čeká nás dlouhý pochod k nejvýše položené chatě na GR 20 Ciutulu di i Mori ve výšce 1991m. Míjíme salaš Radul a po dřevěné lávce překonáváme divokou horskou říčku Golo, nejdelší řeku na Korsice. Skály a stromy na protějším břehu vytvářejí opět úchvatné scenérie. U chaty nabíráme vodu a kocháme se výhledy do údolí umocněné mraky, válejícími se v dolinách. Od chaty stoupáme suťovým svahem směrem k sedlu Col des Maures mezi vrcholy Capu Tafunatu a Paglia Orby. Masiv Tafunatu je známý obrovským skalním oknem, nazývaným též Ďáblovo okno, ke kterému vede úzká a exponovaná lávka. Vrchol Paglia Orba je díky svému pravidelnému a dokonalému tvaru nazývaný korsickým Matterhornem. Ten je naším dnešním cílem. Kousek pod sedlem necháváme hůlky, protože výstup vede přes skalní stupně, komíny a lávky a cesta se klikatí místy dost nepřehledným terénem. Cesta je značená pouze mužíky a za mlhy může být orientace dost velký problém. My máme však nádherné počasí a náš průvodce jde na jisto. Mezi turisty je hora daleko oblíbenější než nejvyšší hora Korsiky Monte Cinto. Její zdolání poskytuje velkou dávku vzrušení a adrenalinu, neboť členité skály cestu na vrchol značně znepříjemňují. Postupně nabíráme výšku a dostáváme se do míst, odkud je již zřetelně vidět skalní okno v protějším masivu Capu Tafunatu. Největší těžkosti máme za sebou a po vrcholovém platu dosahujeme hlavní vrchol Paglia Orby ve výšce 2525 m n.m. Rozhled z vrcholu rozhodně stál za námahu, překonání závratí i nějaký ten šrám. Z vrcholu sestupujeme stejnou cestou. V obtížných partiích je potřeba zvýšeného úsilí a opatrnosti. Opakujeme si pravidlo, že vrchol je úspěšně zdolán až po sestupu na chatu. Čeká nás dlouhý sestup do sedla Vergio, který se v závěru mění v úprk. V sedle totiž musíme sbalit stany a stihnout odjezd autobusu v 16.30. Vše nakonec stíháme a autobus nás převáží do kempu v Lozzi, výchozí bot pro závěrečný výstup na Monte Cinto 2700m, nevyšší vrchol Korsiky.

Díky dešti a nejisté předpovědi počasí rušíme původní plán a scházíme do údolí pod kempem, kterému vévodí přehrada Callacuccia. Před deštěm se schováme v rozestavěném domě a pak už jen za drobného deště obcházíme malebné zátoky přehradního jezera. Po malém bloudění a setkání se stádem prasat, konečně nacházíme správnou cestu, po které stoupáme k sedlu Bocca a l´Arinela v protilehlém hřebenu masívu Monte Cinto. Na vrcholu hřebene se kocháme nádhernými výhledy jak na masív Paglia Orba a Monte Cinto, tak na překrásné přehradní jezero Callacuccia. Luděk aranžuje poslední vrcholové foto a pak už sestupujeme zpátky do údolí. Slunce už zase nemilosrdně pere, tak ještě nastoupat posledních 200 výškových metrů do kempu v Lozzi. Tam nás čeká sprcha a sudové pivo, ze zásob CK Alpina.

Další den nás už čeká prohlídka starobylého města Corte a písečné pláže v Bastii. K večeři si dáváme něco z místních specialit a na pláži pod nebem plným hvězd trávíme poslední večer našeho zájezdu. Plni dojmů z předchozích dnů uléháme do stanů. Korsika je nádherná nejenom v horách, ale i na pobřeží a určitě stojí za poznání. Možná se sem někdy příště vrátíme, abychom si prošli zbylou část GR 20 a navštívili takový skvost, jako třeba město Bonifacio na jihu ostrova.

Foto Luďěk Kučera a Jarda Wünš