Tak v neděli zase na prvním. Tentokrát Vajoletky.  Mimo jiné pro ty co to nevědí, tak přímo pod věžemi  je krásné koupání.

Tafi

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Minulý měsíc naladěn z Ostrova, trochu samostatného lezení. Návštěva u sousedů. 

Tafi

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 


Ve dnech  27.9. - 1.10.  jsme  podnikli plánovaný prodloužený a vlastně i sváteční víkend v Arcu.

Sledovali jsme počasí  a protože  všem se zdálo, že ten podzim přišel nějak brzy a ne moc mile, nakonec se výlet na Marmoladu nekonal a dvě plně naložená auta putovala ve středu před svátkem sv. Václava do slunné Itálie.

Radek s Kačkou přizvali kamaráda Luboše a nás, mne a Jardu, protože naše autíčko mělo nečekanou poruchu. Ve znamení dobré nálady jsme uháněli pryč ze severu. Druhé auto v čele s Marcelem tvořilo posádku silně vybavenou pivním mokem, takže členové Dita, Jana, Marian, Láďa a Ondra se po celou dobu dobře dobíjeli a nálada byla skvělá. Do kempu ZOO Arco jsme dorazili pozdě v noci, takže rychle postavit stany a spát, to bylo téměř na povel. Marcel dorazil lehce po nás.

Ranní idylka a teploučko rozhodly jít lézt, a tak jsme vybrali oblast  Placche di Baone, menší skalní masív na rozlezení.


Přijeli jsme na tábořiště v sobotu 2.7. odpoledne. V Jablonci jsme předtím zažili prudký slejvák se silnou větrnou smrští, při které se zlámalo a vyvrátilo mnoho stromů. A tak všichni ti, kteří už byli v Ostrově, pilně vzpomínali, kde kdo nechal otevřené které okno nebo nezajištěné různé trampolíny, plachty a jiné lehké předměty a co se s nimi během toho povětří asi stalo. Deštík se ale přehnal i přes místní skály a tak se s lezením dalo počítat až nejdříve v neděli odpoledne.

Ráno jsme proto vyrazili na kole na Špičák a později odpoledne našli většinu z party na Palcátu a v blízkém okolí. Jen jsem jako poslední stihnul vylézt na Palcát a už tu byla další sprška.

V pondělí od rána svítilo sluníčko a tak skály poměrně rychle vyschnuly a značnou část dne jsme se konečně mohli naplno věnovat lezení.


Vskutku letní počasí nás vylákalo do skal. Po věru dlouhé době. A tak volba padla na Sušky. Tam to znám a na rozlezení akorát. Nebylo to dobré. Jižní orientace celého útvaru zajistila vysokou teplotu i ve stínu. Ve stěně hrůza. Dávám oblíbenou Plesnivou na První věž a pak úprk na Kalich do stínu a chládku. Pár vzpomínek na dávné časy a povzdechnutí, že některé věci už vzhledem k stavu pohybovémho aparátu fakt nedám, Ale jinak příjemná procházka v tom vedru.  Jen doufám, že to letos nebyl můj první a zároveň poslední lezecký počin. Ale abych si to trochu zkomplikoval tak jsem se jel včera projet na Skalu na koloběžce. Máme toho s Blani málo (těch aktivit).  Doporučuji všem. Do kopce záhul, po rovinkách relax. Ale asi jen odpoledne v týdnu. O víkendech to tady musí být mazec.

Tak hurá lidi léto je tady, času málo a aktivit moc.


Ve středu jsme šli na Rampu a zhlédli film Ti z Labského údolí. Film i Prcasovo moderování célé této akce mělo za následek, že se mi tak nějak zachtělo jet tam, kde se to vše odehrávalo a nasát ten vzduch. Prcas mi dal nějaké rady a jen tak mimochodem prohodil, že zrovna bude malá oslavička jeho narozenin.

V sobotu jedeme. Z Děčína pěkně po malebné silničce až do Žlebu. Od kostela pěkně až k hospodě, ale dál se mi nějak nechce. Cesta Koňákem je trochu mokrá a zapadaná listím. Místní starousedlice říká, že to nevyjela. Prcas nám jde naproti a mávnutím ruky ukazuje kde je parkoviště a že to bude trochu klouzat. Chci se vrátit ke kostelu. Blani pronese ,,Já tomu autu věřím" (zní to jako srabe). Kola trochu hrabou, ale držím to. Ve chvíli, kdy cesta ještě více zprudčí a vylámané kmeny velí stop. Zastavuji.


Ahoj kamarádi, tak lezecká sezona pomalu skončila a nezbývá než se podělit o zážitky z našich posledních výjezdů.

Partičku již máme ustálenou a tak řešíme jenom kam a kdy.

V září jsme podnikli nálet pod  Tofány a docela se zadařilo. Borek s Lubanem vylezli  pětkovej první pilíř (34) a Popřík a já druhej, zvanej Pilastro (44). Prostě nádhera. Počasí sice jako v dubnu, ale o to silnější zážitek.

No a teď pár slov o podzimním výjezdu do Francie. Oblast  La Jonte se jen tak nepřejí, tak proč ne znovu.


  Za dávných věků, v časech, kdy pod pálavskými vrchy tekla ještě řeka Dyje a proháněl se mamut, žil v jeskyni pod "Bílou skálou" člověk neandertálský. Kraj tento oplýval v těch časech mlékem, strdím, kyselým vínem a divou zvěří.

Jak doba plynula, vystřídal člověka neandertálského člověk moravský. No a proto, že se mu stýskalo po jeskyni, postavil si vedle svého domu ještě sklípek. Jelikož strdí došlo, začal do vína dávat cukr a když zjistil, že má vína víc než stačí zkonzumovat, začal ho v tom sklípku skladovat.

Po nějaké době, přišel člověka moravského ve sklípku navštívit člověk lezecký.


Rok utekl jako voda a je tu opět tradiční červencové setkání v Ostrově. Jelikož přišli tento rok Cyril a Metoděj v sobotu a Jana Husa nám Zikmund, liška ryšavá, upálil až v neděli, měli jsme na setkání pouze víkend, který si jen pár z nás mohlo trochu prodloužit. Ale jak se říká, nemusí pršet, stačí když kape. A kapalo pořádně.

Proběhla dlouhá, dá se říci důstojná oslava Pinďových padesátin. Zjistili jsme např., že sudy s pivem jsou nějak menší než dříve a že kombinovat rum, zelenou a fernet není nejlepší nápad. Podařil se i výlet do Anglického parčíku, spojený s lezením hodnotných cest a také večerní táboráky oživené kytarovými sóly v podání Jardy a zejména  Arizonské Sýkorky zvané "Tornádo Duck".


Na Boží hod o Velikonoční neděli, kdy si křesťanský svět připomíná vzkříšení ukřižovaného Ježíše Krista, členové a přátelé HK Jizera každoročně oživují tradici svařování vína na Suchých skalách.

Nebylo tomu jinak ani letos.

Ti co tak ještě neučinili, vysmejčili zatuchlé kletry, přihodili lezačky, lana a pár smyček, holky napekly a uplácaly dobroty ze sladkých i slaných ingrediencí a všichni vyrazili pod sluncem zalité stěny Sušek.


A bylo jaro. Horolezci se probudili ze zimního spánku. Ze svých zatuchlých kletrů vyklepali mravence a šváby, promazali zrezavělé karabiny, grígry i frendy a naplnili si pytlíky. Maglajzem.

Stejně tak i já, puzen vlahým jarním vánkem, zatoužil jsem po drsném pohlazení od nějaké skalní stěny či spáry. A ejhle, splnilo se.

Dostal jsem nabídku od kamarádů z TJ Český Ráj, zúčastnit se koncem března jejich oddílového výletu do skalní oblasti Roviště, nedaleko Kamýku nad Vltavou.


Konečně jsme s Honzou Koťátkem (Jumpikem) někdy v létě, dodělali cestu ve skaláku. Vede na Dubovou věž, má tři kruhy, třicet metrů a je za 7-7b. Zatím ji asi nikdo nepřelezl, tak nemám žádné další názory. Jo, a jmenuje se „Vrakařova hrana“.

Nástup je ze SV zelenou stěnkou podél spárky (smyčka) na balkón, po hraně nebo spárou ke kruhu. Dále po hraně, drolivými bublinkami ke2. kruhu, převískem  (smyčka) přes břicho k 3. kruhu  a zelenou hranou na pilíř.


Tak jako každý rok i letos začátkem října odjíždí naše malá skupinka za teplem a krásným lezením. Výletu se zúčastnili Borek  Binhak,  Luban Klíňák,  Péťa Popřík a tohle datluje Lihoun.

Letos padla volba na oblast La Jonte, která se nachází  ve Francii poblíž města Millau. Další cíl naší cesty byly skalní oblasti poblíž města Draguignan, konkrétně Chateau Double. Obě oblasti jsme v minulosti již navštívily, ale výkonnost trošku stoupla a před námi byly nové výzvy.


V pondělí jsme  vylákáni krásným podzimním počasím, vyrazili s Blani do Jizerek, dobýt vrchol Kristianovské Černé hory a dominanty v jejím hřebeni - Sněžné věžičky.  Celá akce se nesla v duchu "vůdce vede a klient věří" a odhodlání dobýt vrcholu stůj co stůj.

Jako naschvál se nám po oblečení do lezeckého u paty stěny zatáhlo, ochladilo a začalo foukat. Blani se ujala role jističe a já vyrazil směle k vrcholu monumentální věže.


Tak je po dovolené. Letos jsme zvolili jako cíl  oddechu Severní Moravu. Opět kombinace kolo, pěško, lezení. Počasí přálo a tak se nám podařilo užít si plně všechny tyto aktivity.

Začínáme kolem v Orlických horách. Pohodové ježdění až na teploty kolem 40. Kemp v Deštném je super. Doporučujeme.

Pokračování v Jeseníkách. Ty prostě nezklamou. Hned při  první vyjížďce ďobanec od vosy. I přes prášek a pomazání od horské do večera je noha jak báň a další dva dni jsem rád, že chodím. Alespoň důvod splnit Blani slibované procházky.


Ve dnech 5.7. až 7.7. 2013 proběhlo již tradiční setkání členů a přátel klubu Jizera v Ostrově. Letos po dlouhé době nás nesužoval déšť a tak jsme si užili cyklistiky, lezení i příjemného posezení u táboráku. Jarin důstojně oslavil životní jubileum a my všichni jsme měli dostatek času si popovídat a oživit zašlé vzpomínky. V galerii předkládám pár momentek z příjemně prožitého setkání. Pokud mi pošlete nějaké další, tak je tam přidám.


Tenhle výlet začal předpůlnočním pátečním telefonátem Jumpika (Honza Koťátko), že prý změnili předpověď na víkend a tedy můžeme vyrazit do Saska.

V Děčíně leje, ale ve Schmilce už je suchá silnice a parkoviště k nástupu po Falkenstein je narvané. Ondra (Chrastavský lezec, se kterým jsem byl  v Chorru a na ledech v Maltatalu) velí pod Torsteiny, prý tam zná krásnou sedmičku s hvězdičkou, Erkerweg. Věříme mu to.


Inverzní počasí slibuje pohodu na horách. A tak v neděli ráno rychle dotluču omítku na baráku a v jedenáct batoh na záda a levá-pravá na  Černou studnici. Cesta je pěkně mlhavá, ale alespoň se nerozptylujeme nějakým focením kýčových záběrů. Za hoďku a půl jsme u rozhledny. Rychlá česnečka, pivo, kafe a hurá do kolmejch.

Pod Kladívkem potkáváme Jardu Klápště s celou rodinou. Statečně a srdnatě dobývám vrchol zatím co Jarda školí své vnučky v základech horolezectví.

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign