Za dávných věků, v časech, kdy pod pálavskými vrchy tekla ještě řeka Dyje a proháněl se mamut, žil v jeskyni pod "Bílou skálou" člověk neandertálský. Kraj tento oplýval v těch časech mlékem, strdím, kyselým vínem a divou zvěří.

Jak doba plynula, vystřídal člověka neandertálského člověk moravský. No a proto, že se mu stýskalo po jeskyni, postavil si vedle svého domu ještě sklípek. Jelikož strdí došlo, začal do vína dávat cukr a když zjistil, že má vína víc než stačí zkonzumovat, začal ho v tom sklípku skladovat.

Po nějaké době, přišel člověka moravského ve sklípku navštívit člověk lezecký.

Tomu se ve zdejším kraji náramně zalíbilo, neboť spojil příjemné s ještě příjemnějším a postupně vystřídal na celé Pálavě divou zvěř. Ze začátku, ač znaven celodenním lezením a celonoční konzumací burčáku ve sklípku, dokázal se nad ránem odebrat do lomu pod "Bílou skálu", kde pod širákem či ve stanu usnul zdravým spánkem.

Po pár letech, nechtěje se již drápat v bahně a dešti až do lomu, ustlal si za poslední stodolou nebo postavil stan přímo na střeše sklípku. Vodu čerpal na místním hřbitově u pumpy a kálel kde se dalo. Čas plynul a člověk lezecký přesedlal z autobusu na automobil. I zjistil, že i zde může ušetřit čas a být ve sklípku o něco dříve, když nebude muset stavět stan a bude spát "v pohodlí" svého Favorita.

Doba se náhle změnila a Favorita vystřídal Peugeot a další vozy. Velké, větší i největší. I kadibudka nad sklípkem přibyla. Ovšem nebyl by to správný člověk lezecký, aby se jen tak spokojil se vším. Letos, jako první vlaštovka, pardon sýkorka, zalezl si človíček lezecký pěkně potichu do penzionu, do bílejch a pod sprchu. Jó, po burčáku je nejlepší vířivka a televize. Z toho plyne, že příští rok jedeme všichni na Pálavu s cestovkou.

AHOJ a ať Vám to leze