Ve dnech  27.9. - 1.10.  jsme  podnikli plánovaný prodloužený a vlastně i sváteční víkend v Arcu.

Sledovali jsme počasí  a protože  všem se zdálo, že ten podzim přišel nějak brzy a ne moc mile, nakonec se výlet na Marmoladu nekonal a dvě plně naložená auta putovala ve středu před svátkem sv. Václava do slunné Itálie.

Radek s Kačkou přizvali kamaráda Luboše a nás, mne a Jardu, protože naše autíčko mělo nečekanou poruchu. Ve znamení dobré nálady jsme uháněli pryč ze severu. Druhé auto v čele s Marcelem tvořilo posádku silně vybavenou pivním mokem, takže členové Dita, Jana, Marian, Láďa a Ondra se po celou dobu dobře dobíjeli a nálada byla skvělá. Do kempu ZOO Arco jsme dorazili pozdě v noci, takže rychle postavit stany a spát, to bylo téměř na povel. Marcel dorazil lehce po nás.

Ranní idylka a teploučko rozhodly jít lézt, a tak jsme vybrali oblast  Placche di Baone, menší skalní masív na rozlezení.

V průvodci píší cca 15- 20 min. od městečka Chiarano, a tak nebylo co řešit. Slunce pálilo vydatně do zad, takže těch 11 cest obtížnosti  5a – 6a bylo za odměnu.

Večer po návratu skoro za tmy jsme něco málo pojedli, popili a ulehli k půlnoci s výhledem na druhý den. Čekala nás  ferrata „ Che Guevara“ al Monte Casale. Ve vesničce Pietramurata  jsme nechali auta, abychom s batohy a výbavou na celý den pokračovali lesem ke skalní stěně a nástupu na ferratu. Dlouhá cesta v monumentální skalní stěně nad vesnicí Pietramurata (250 m) končí na vrcholu Monte Casale (1632 m). V průvodci se dočteme, že voda celý den k mání není, stěna je na slunci a je nádherný výhled. Obtížná také moc není A-B, jediný úsek je C- skalní step těsně pod vrcholem trasy. Zhruba ve výšce 1200 je vrcholová knížka a od ní se jde přes kamenitý svah, víceméně lesem. To sedí a my postupujeme za příjemného ne příliš horkého počasí, občas se zatáhne a vypadá to hrozivě, ale bouřka naštěstí nepřichází. Jsme rozděleni na skupinky, jdeme podle svého tempa směle k vrcholu. Přibližně v 13.30 jsme nahoře, postupně docházejí i ostatní, kocháme se zamlženými výhledy a jsme docela rádi, že to je za námi. Před námi se otevírá zelená louka v pozadí s chatouRif. Don Zio. Pivo a kafe láká a tak neváháme a naše kroky směrují tam. Sympatický hostinský vytváří neuvěřitelně dobré a lahodné capuccino, pivo si bereme sami z nabídky a cca po hodince a půl již opouštíme útulné místo, abychom našli cestu sestupu. Po cestě č. 411 a následně po cestě č. 408 jdeme do sedla  Dusón, odkud prudkou odbočkou doleva sestupujeme po cestě Heikler Absteig auf Weg dolů po lanech. Píší, že je nutné mít  ferratový set. Cesta je velmi prudká a je zajištěná. Zvládli jsme to bez jištění až k autům do Pietramuraty. Celý sestup trval cca 3 hod. Je tma, máme to za sebou a jsme v pořádku. V kempu dáváme pivko, vínko, povídáme a smějeme se. No prostě večírek, jak má být.

V sobotu se po dohodě se všemi přemisťujeme do jednoho ze sektorů oblasti Val Lomasone, a protože se výrazně ochlazuje, lezeme jak o závod. A jakoby najednou ten podzim přišel i sem, lehce unavení balíme a vracíme se do kempu. Výhled na neděli nic moc, má pršet, a tak uleháme ke spánku a ráno se uvidí. Je to tady, prší již od 5 a ne a ne přestat. V osm zabalíme a nezbývá, než se definitivně rozloučit s babím létem. Celou cestu domů leje, a tak přemítáme, kam zase příště vyrazit. Nejspíš asi na stěnu.