Na začátku března  někteří z nás vyráží na zájezdy do Alpských zemí, aby svá těla nechala vláčet na ocelovém laně po místních svazích vzhůru a poté se nabaleni jak pumpa spouštějí dolů svahem.

S Jardou Klápštěm volíme jinou variantu a odjíždíme do domácích kopců, abychom vláčeli na svých bedrech batohy se vším potřebným do nekonečných strání a užívali si sjezdů ozářeni sluncem.

Odjíždíme do Jeseníků v pátek v pět ráno. V Koutech nad Desnou necháváme auto a odcházíme sjezdovkou vzhůru směr Dlouhé stráně. Na konci sjezdovky je již vidět tak na deset metrů a tak si dáváme pivo ve slunečníkovém bufetu. Tušíme, že je to na delší dobu poslední. Další cesta je již jenom tápání v mlze. Díky GPS zařízení nakonec přes Mravenečník docházíme na Dlouhé stráně. Původně jsme chtěli dojít volným terénem na Jelení studánku a po hřebeni dále na Švýcárnu. Viditelnost je ale slabá a tak podle navigace volíme přímý směr. Sjezd okolo potoka k dolní nádrži a odtud Divokým dolem pod Praděd. Na Rozcestí pod Pradědem přicházíme asi kolem 17 hodiny a tak ještě vyrážíme na vrchol. Do vysílače takřka narazíme. Dáváme si pivko a již za šera sjíždíme na Švýcárnu. Ubytování je zde velice příjemné, personál vstřícný a ochotný a jídlo a pivo skvělé. Spřádáme plány na další den a  padá rozhodnutí vrátit se k Petrovým kamenům a odtud sjet Sviním žlebem na Zámčisko a po zelené vystoupat na hřeben a po něm na Ovčárnu. Jelikož na Švýcárně  nemají na další den volné místo k ubytování, musíme počítat s přechodem až na Červenohorské sedlo.

Ráno je slunečno a bezvětří a tak se nám de facto celý plán daří splnit. Sviní žleb se nám asi nepodařilo úplně trefit, ale alespoň první polovina sjezdu je parádní. Při cestě po hřebeni nahlížíme do velkého kotle, který je parádní a láká. Ale čas je neúprosný. Na Švýcárně zkoušíme ještě jednou nocleh, ale bohužel nic. Tak valíme dál. Cestou zavrhujeme spaní v přístřešku, jelikož jsme nechali velkoryse karimatky v autě. Ubytování v Chatě Červenohorské sedlo je jaké je. Ale nakonec je vše dobré a potom co se v restauraci sejde parta z folklórního souboru je večer plný hudby a zpěvu, veselí a dobré nálady. Místo brzkého ulehnutí jdeme spát v jednu ráno.Tělo už se ale hlásí. A tak ráno nám trvá poněkud déle než se rozhýbeme. Snídáme a vyrážíme dál po hřebenu směr Šerák. Počasí se opět zhoršuje a tak na  Červené hoře není už zase nic vidět. Docházíme na Šerák. V chatě si dáváme oběd a pivko a vracíme se nad Sedlo pod Vřesovou odkud sjíždíme docela slušným sjezdem do údolí Hučivé Desné. Opět trochu hledání v GPS, ale technika pomáhá a tak bez problému dorážíme k autu. Batohy s úlevou letí do kufru, pohledem se loučíme s prosluněným hřebene Jeseníků.

Byl to krásný výlet, který nám ukázal kolik možností lyžování a chození ještě tyto hory nabízejí. Tak za rok se vrátíme a vezmeme Vás (vlekaři) s sebou.

Tafi