Tenhle výlet začal předpůlnočním pátečním telefonátem Jumpika (Honza Koťátko), že prý změnili předpověď na víkend a tedy můžeme vyrazit do Saska.

V Děčíně leje, ale ve Schmilce už je suchá silnice a parkoviště k nástupu po Falkenstein je narvané. Ondra (Chrastavský lezec, se kterým jsem byl  v Chorru a na ledech v Maltatalu) velí pod Torsteiny, prý tam zná krásnou sedmičku s hvězdičkou, Erkerweg. Věříme mu to.

Oba jsme poprvé letos na písku, ale následujících dvacet metrů se nám zdá poněkud náročných. Jumpi tam hodně bojuje a já jsem rád, že jsem se tentokrát nehrnul do čelby. Na prvním štandu se nám Ondra přiznává, že se to oblézá vpravo komínem za 3 a tohle že je za 7c. Jumpi ho kupodivu neshodil dolů, přestože se fakt vybál. Druhou půlku na vršek tahám já a kromě jednoho místa mezi kruhy je to opravdu krásná sedma. Cestu ke slaňáku nám ještě zpestřil vzdušný přepad a slez ke slanění.

Ondrovi se k večeru ještě zalíbil Krämmer ris, za 8a na Mauererturm, kterou prý lezl Arnold solo a bos, ale do  ní jsem si nedovolil ani nastoupit.

Večer pod převis dorazila hejnická část výpravy, řádně vybavená proviantem (dokonce i kabelkou) a tak v neděli dopoledne lezeme krátké cesty Hinterer  Reibung VIIa a Südost Weg VI na Schramsteinkegel  v kolchozu.

Odpoledne si s Jumpim dáváme ještě Alte Weg na Mädl a  jednu na Jungfer. Obě sedmy s hvězdičkou a s vykřičníkem, což znamená hezké, ale blbě jištěné a to přesně sedělo. V tričku a kraťasech sedíce na vršku jsme konstatovali, že staří sasíci byli frajeři.

Novotňák