V sobotu se konala v Koberovech Cyklopouť Podkozákovským krajem závod o Joudův věčně putovní pohár.

S Marcelem se stavíme na startovní čáru závodu, který má 35 kilometrů a převýšení 700 metrů. Jede se Podkozákovským krajem a samozřejmě nechybí pasáž Kozákovského hřebene. Jede se svižně a tak je za hodinu čtyřicet hotovo a můžeme se věnovat občerstvení a zhodnocení.

Jarda Klápště, jakožto domácí, nás mohutně povzbuzoval na trati a nenechal nás na holičkách ani při zhodnocování (hlavně mně, Máca řídil). Marcel si zaslouží můj obdiv vzhledem k tomu, na jakém kole jel a jak rychle. Velká gratulace a respekt. 

V neděli je v plánu lezení. Ale ouha. Při raní kávě zazní v rádiu, že se koná v Praze běh pro paraple. Je rozhodnuto. Někdy člověk má udělat něco pro ty co nemají to štěstí být úplně zdraví. Jedem. Pro Blani je to možná zlomové i tom směru, že si připíná startovní číslo na hruď. Na Letné je program celé odpoledne. Běhá se stometrová trasa pro rodiny a ty co chtějí přispět.

Nasazení některých postižených je obdivuhodné a smekám. V půl páté se startuje běh na čtyři kilometry. Celkem asi dvě stovky účastníků. Blani mě překvapuje, jak statečně bojuje s tratí. Čas v cíli 23:26 min. Gratuluji. Můj obdiv však mají hlavně Ti, kteří se perou se svým osudem celý život. Možná jsem si mohl v tuto pěknou neděli hezky zalézt, ale já jsem přesvědčen, že náš malý příspěvek a potlesk v cíli pro ty co denně zdolávají svůj Everest byl správným rozhodnutím.

Tafi