Anebo jízda starých pánů? Prostě, byl jen pohled do kalendáře závodů. Pak telefonát s Jardou. Domluva s Pavlikem  a už sedím u formuláře a jsme přihlášeni. Jak jednoduché. 

Né už tak jednoduchý je závod. Stávám v pět,oškrábu led z auta, nabírám Pavla a hurá na Žacléř. Tam už čeká Jarda, hřejíc se na sluníčku. Ve stínu je ale zima jak v Rusku. Rovnáme se na start a v určený čas-start. Hnedle do řádného kopce.

Obloha se zatahuje a teplota klesá. Ne tak trať. Oč delší jsou kopce nahoru o to se zdají být sjezdy kratší. Ale bojovná srdce starých harcovníků se nezapřou. Jeden každý z nás jde do toho naplno. Do kopce máme s Jardou trochu navrch. Ale z kopce nám Pavlik ukazuje, jak se to jezdí. A tak nahoru, dolu a už je tu cíl. 4 hodiny 40 minut.  A ne že to nebolelo. Bolelo a jak.  Ale radost se dostavuje. Bolest odchází a už zůstávají jenom vzpomínky na jeden z krásných zážitků našeho života, který z hlavy už nic nevymaže. 

Kluci moc dík a doufám, že za rok to dáme znova

Tafi