Ploučnice rozhodně nenadchne divokými peřejemi a jezy, ale pro milovníky liduprázdné divočiny a panenské přírody je to rozhodně to pravé ořechové.

Nelákají mě davy vodáků na Vltavě a tak přijímám pozvání od Jirky Laimera a kamarádů z Tequila Raft Clubu na dobrodružnou plavbu po řece, na kterou se chystám již léta. Lenka má ruku v sádře a tak jí na místě háčka zastupuje dcera Léňa, pro kterou bude Ploučnice prvním větším vodáckým křtem.

V půjčovně lodí VOKOTUR ve Stráži pod Ralskem vyzvedáme lodě a nasedáme před mostem do strouhy zarostlé bujnou vegetací. Příroda kolem nás hýří všemi barvami. Velké vážky krouží nad vodou a občas přistávají na naší lodi. Ostatnímu hmyzu nedáváme šanci chráněni vrstvou kvalitního repelentu. Když se kolem nás začínají zvedat skalnaté břehy, je to neklamné znamení, že se blížíme do průrvy. Těsně před tunelem zastavujeme u kamenitého břehu, abych mohl udělat nějaké foto. Chvilka nepozornosti a jsme vtaženi do proudu. Jako na potvoru zadkem napřed. Snažím se otočit loď, ale tunel se zúžil tak, že už je to nemožné. Pomalu se smiřuji s tím, že průrvu pojedeme pozadu. Naštěstí se asi uprostřet tunel opět trochu rozšiřuje a tak honem otáčíme loď a blížíme se k oknu. Ještě zhoupnutí na schodu ve výjezdu a jsme za průrvou. Toto uměle vytvořené dílo původně sloužilo jako náhon hamru, později soutěskou zvanou Pekelný jícen vozil místní mlynář za svitu pochodní ohromené návštěvníky.

Přirážíme ke břehu a dáváme pivko v kiosku šikovně postaveném hned za průrvou. Slunce pálí a tak posezení pod slunečníky je příjemným zpestřením naší plavby. Následující kilometry obeplouváme Ralsko a Vranovské skály a pomalu se blížíme do Mimoně. Zprava přitéká Panenský potok a před námi je klenutý most. Na louku před mostem vytahujeme lodě a jdeme do stylové hospůdky na gáblík. Příjemně nasyceni a napojeni nasedáme opět do lodí a kousek za městem vplouváme do divočiny. Řeka zde nikdy nebyla regulovaná a meandruje v široké nivě zarostlá bujnou vegetací. Do roku 1991 bylo území vojenským prostorem. Občas přetahujeme lodě přes padlé kmeny a kde to je možné kmeny podplouváme. Slunce nemilosrdně pálí, tak srážíme lodě a popíjíme chutné destiláty různých značek, abychom zabránili nebezpečné dehydrataci.

V Borečku podplouváme most a vytahujeme lodě na levý břeh. Je zde louka využívaná jako tábořiště, kde jsme zanechali naše plechové miláčky. Stavíme stany, klohníme něco k jídlu a protahujeme své ztuhlé údy. Večer zapalujeme oheň a připíjíme si tequilou, kultovním nápojem klubu. Opékáme buřty a zpíváme oblíbené písně. Z poklidné táborové idylky nás vytrhují až Pražáci, kteří připlouvají nebo brodí řekou za totální tmy úplně promáčení. Dáváme jim buřty a pití a sušíme jim promáčené karimatky. Podle jejich slov vyráželi v 7 ráno od průrvy. Postupně osychají a oživují náš pěvecký repertoár o písně a skladby převážně zahraničních kapel. Asi hodinu po půlnoci nás přemáhá únava a odcházíme do hajan.

Ráno po snídani balíme tábor a připravujeme si věci do lodí. Bereme si jídlo a hlavně dost pití, jelikož teploty mají být ještě vyšší než předchozí den a žádná hospůdka se podél břehů nenachází. Za mostem se řeka opět rozděluje na množství meandrů, zkratek a slepých ramen. Řeka se zařezává do jílovitého podloží a je problém zastavit a vystoupit na břeh. Po nějaké době se nám daří najít příhodné místo a tak zastavujeme a dáváme koupačku. Jinak studená řeka je v parném počasí příjemně chladivá a osvěžující. Ty pravé meandry teprve přicházejí. Projíždíme zatáčkami, abychom se znovu a znovu ocitli u povědomého stromu nebo posedu. Konečně nacházíme místo, kde dáváme další pauzu a zakusujeme se do našich zásob. Koryto řeky je zde úzké a tak Martin a Tonda Linkovi si užívají krkolomných skoků do hluboké vody. Později se k nim přidává i Jirka Laimer se svou letkou nebo úžasným placákem. Postupně se všichni osvěžujeme v chladné vodě a pak se vydáváme na další plavbu. Pokračujeme dále krkolomnými zatáčkami a postupně ztrácíme pojem o vzdálenosti a čase. Najednou se meandry narovnávají, zato však z obou stran se naklánějí vrbičky s nebezpečnými klacky a větvemi trčícími přímo z vody. Mnohokrát jen odhadujeme, kudy proud řeky vlastně běží. Je to náročný úkol i pro sehranou posádku. Naštěstí se koryto začíná rozšiřovat. Kousek za Brennským mlýnem projíždíme jez a dáváme poslední koupání. Těsně za mostem přetahujeme lodě přes mohutný padlý kmen a pak ještě přes několik dalších. Za soutokem se Svitávkou to už máme jen tři kilometry k mostu v Heřmaničkách. Tam naši plavbu končíme a vytahujeme lodě na louku před mostem. Převlékáme se do suchého a čekáme na vlek z půjčovny. Za chvíli přijíždí mladík s vlekem a s mikrobusem, kterým dopravuje řidiče na tábořiště v Borečku, kde jsme zanechali naše auta. Vracíme se pro zbytek party a loučíme se s kamarády. Byl to nádherný víkend v bezvadné partě na neobyčejné řece. Doufám, že se na nějaké řece s touto partou opět potkáme, ahóóóój.  (Jarda)