Tak konečně po dlouhých měsících plánování vyrážíme na vodu. Volba padla na Berounku a start je na tábořišti U Mloka.

Já s Lenkou jako jediní nakládáme u Pavla Luňáčka jeho laminátovou Vertexku, pamatující jistě již Jakuba Krčína z Jelčan, jelikož ostatní jsou vlastníky osvědčeného nafukovacího člunu Pálava. Pavel nás při odjezdu uklidňuje slovy "Bude dobrá a drobné závady zalepíme". Tak mu věřím a již se neptám.

Během pár minut již frčíme na Prahu vstříc našemu příštímu dobrodružství. V Praze věřím navigaci a tak po hodině popojíždění po magistrále se ocitáme v centru u Muzea a v zápětí malým nedopatřením pod majestátní sochou sv. Václava. Tak s lodí na střeše jsem ještě na Václaváku nebyl. První odbočkou opouštím slavné náměstí a bezohledně se zařazuji zpět do tříproudeho hada pohybujícího se v metrových přískocích. Během další hodiny jsme konečně již na výpadovce na Plzeň.

Na tábořiště U Mloka přijíždíme poslední, vítáme se s ostatními a opatrně sundaváme naši kocábku ze střechy. Pečlivě brousíme podzřelá místa na zádi a Pavel bojuje s plechovkou polyesterové pryskyřice. Konečně ji otevřel, ale rosolovitá konzistence je pro opravu nepoužitelná. Zoufale vyndavám z auta tubičku vteřinového lepidla (pro všechny případy) a celou ji namačkám do nejvíce podezřelého místa. Okamžitě si vybavuji jeho slova na přípravné schůzce v Áleji "To se ještě budete divit". Už je mi to konečně jasné a tak odcházím s ostatními na pivo.

Berounka je malebná a romantická řeka jen s malou vadou na kráse. Teče pomalu a vyžaduje neustálé pádlování. Tady jsme s naší Vertexkou ve výhodě proti gumákům. Přestože nám do ní zatéká jsme na vodě rychlejší. Denní etapy však plánujeme rozumně, abychom se nesedřeli.

Náš denní harmonogram funguje perfektně:

1. ráno vstát a nasnídat se

2. sbalit stany a popojet autama na další tábořiště

3. postavit stany a jedním autem se vrátit

4. hupnout do lodí a s přestávkami na jídlo a pití dorazit do připraveného tábora

5. po večeři zhodnocení denních výkonů, rozdílení cen a sestavení plánu na příští den

6. potom odchod do hospody nebo posezení u táboráku s kulturní vložkou a opékáním buřtů

Na první pohled perfektní plán má jedno slabé místo. Nesmí se minout tábořiště a přijít na to až po třech kilometrech. Náprava vyžaduje zdolání inkriminovaného úseku proti proudu. Nikdo není neomylný a tak srdnatě pádlujeme v nepříjemných peřejkách a bojujeme s proudem. Konečně jsme na místě. Jindy běžné vtipkování u piva střídají kritické připomínky děvčat, které nemají konce. Atmosféra houstne a pivo nám hořkne na jazyku. Naštěstí se po nějaké době daří postavit háčky do latě a vrátit běh zájezdu do příjemně vyjetých kolejí.

S přibývajícími kilometry na řece disciplína upadá a čím dál víc se pluje se sraženými loděmi za vydatné konzumace nápojů vybraných značek. Slunce pálí a tak přidáváme i osvěžující koupel. Naše putování si zpestřujeme i návštěvou Křivoklátu a úplně na závěr i návštěvou lomů Veká a Malá Amerika a Mexiko. Zájezd se po všech stránkách vydařil a domů se vracíme plni nových zážitků umocněných romantickými scenériemi Berounky. Děkuji všem za bezva partu a skvělou atmosféru a Pavlovi za zapůjčení perfektní lodě.

Prostě to nemělo chybu. Kdo se nezůčastnil o hodně přišel. Tak zase někdy na vodě Ahóóój.

Jarda