Když jsem dostal nabídku od kamarádů, se kterými jsem kdysi pořádal v Bižuterii vodácké tábory pro děti, vyrazit o druhém "dlouhém" víkendu na Otavu, nezaváhal jsem ani chviličku.

Předpověď počasí slibovala teplo a slunečno, ale noc na tábořišti v Radešově byla ještě pěkně studená. Druhý den ráno nás však již rozehřívá sluníčko. Úsek pod Čeňkovou pilou má docela dost vody. Jedu na nafukovací kánoi s Jirkou Laimerem a Vláďa  Linka s rodinou na raftu. Snažíme se neuvíznout na kameni, ale záhy se nám to daří a tak končíme v ledové vodě. Po krátkém, ale urputném boji táhneme loď ke břehu a nasedáme. Otevíráme rukáv v zadní části lodi, aby voda, která nás v peřejích silně zalévá, měla kudy odtéct. Pak už je vše v pořádku a další úsek až do tábora sjíždíme bez problémů. Vláďa s Magdou si to od Čenkárny sjíždějí ještě jednou na kánoi. Odpoledne přijíždí Jarda Hons s Majkou a tak si s ním horní úsek dáváme druhý den ještě na raftu. Z tábora pak jedeme již v plné sestavě na dvou nafukovacích kánoích a raftu. V řece je stále dost vody a tak nám cesta příjemně ubíhá. Táboříme před Sušicemi vedle chatové osady. Večer opět táboráček, idylka při kytaře a pak hup do teplého spacáku, protože noci jsou u řeky stále chladné. Další den projíždíme několika jezy a končíme pod hradem Rabí. Loučíme se Linkovými, kteří se již vracejí domů a jdeme do hospůdky na pivo. Koukáme na hokej a pak ještě rozděláváme oheň a vychutnáváme si romantiku posledního táboráčku. Ráno již balíme věci a sjíždíme poslední úsek s několika pohodovými jezy až do Horažďovic. Na řece jsme téměř sami, sluníčko pálí a nám se ani nechce věřit, že se již dnes vracíme domů. V Horažďovicích balíme lodě a plni nových dojmů a nádherných zážitků vyrážíme zpět k domovu.