Uf ..., je čtvrtek večer a po náročném balení konečně odjíždíme do rakouského kempu na Salze. Jedem ve složení Míša, Marcel, Jirka a moje maličkost. Do Marcelova Jumpíka se krásně naskládáme i když sebou táhneme 2 Ria, 2 kajaky, kolo a vybavení na ferraty. Na Černém Mostě přehodnocujeme zásoby a pro jistotu ještě dokupujeme nějaká piva. Po úmorné cestě dorážíme ve 3 ráno do Wildalpenu, rychle stavíme stan a dáváme si jedno pivko na dobrou noc a hupky do spacáčků.

Ráno nás tahá sluníčko ze stanu a jako správní vodáci na vodu vyrážíme až okolo jedenácté. Já s Marcelem na háčku a kluci bojující na kajacích. Už ve Wildalpenu Jirku školí vlna pod kempem a krysí. Salza je vděčná říčka i když má 10cm pod stav sjízdnosti, některé úseky jsou mnohem zajímavější a vypečenější, objevují se hluboké průskoky a technické peřeje. Znovu přespáváme ve Wildalpenu, kde už není slyšet nic jiného než čeština.

Ráno není nač čekat, balíme a přejíždíme na slíbené ferraty k Hallstatu. Konečně přichází Marcelova chvíle, kdy z nejistého vodáka se z něho stává zkušený horský vůdce. Bez větších problémů nás provádí krátkou, ale za to krásnou, vzdušnou ferratou vedle lanovky. Po absolvování víme, že na žádnou jinou ferratu v okolí nemáme. Po krátkém rozhodování vyrážíme na jih, k rakousko – italským hranicím, do Birmbau k řece Gail. Večer vyprazdňujeme obaly a v půl třetí usínáme.

Ráno je trochu náročnější, nejen mentálně, ale i logisticky. Jsme jen jedním autem a na vodu chceme všichni, kluci musí na stop. Po dvou hodinách jsou zpět, rychle do neoprénů a šup na vodu. Je vedro a tak doufáme, že nás nějaká vlna pořádně ošplouchne, což na Gailu nebývá až takový problém. Míša s Jirkou se na kajaky necítí, přeci jenom, už je to o stupeň těžší než Salza a tak jedou spolu na Riu, naše osvědčená posádka s Marcelem zůstává stejná.Pod nenápadnou peřejí otáčí kluky zákeřná šikmá vlnka a tak jako první zkouší teplotu této ledovcové říčky. Ani naše posádka nezůstává pozadu a na „obrovském“ kameni schovaném pod vodou se otáčíme taky, voda je relativně teplá i když je všude po kopcích ještě vidět sníh. Zbytek cesty probíhá bez problémů. U auta si čteme SMS z domova a je jasné, že dobrodružství končí a musíme zpět do reality. Po dálnici cesta ubíhá rychle a ve 23hod. dojíždíme do Č. Budějovic, už se nám nikam dál dneska nechce, ještě že známe nenápadné vodácké tábořiště v Č. Vrbném. Dopíjíme zásoby a po krátkém spánku vyrážíme opět na cestu. Šťastně dorážíme do Liberce a velké díky patří hlavně Marcelovi, že to celé odřídil a přežil to s námi. :-)

 
Copyright © 2007 - 2020 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign