Po roční pauze se letos opět uskutečni noční závod na skialpech  Noc tuleních pásů, který se koná v Jánských lázních. Letos se Krakonoš opravdu zlobil. Jakmile jsem se zaregistroval, tak začalo sněžit. To bylo kolem druhé hodiny. A sypalo a sypalo. V době, kdy moji oddíloví kamarádi  již měli svůj úkol splněn a nasedali do aut, aby se vydali do svých teplých domovů, my stáli v Jánkách na kolonádě na startu 23 km dlouhého závodu s převýšením 1900m.

Je jasné, že růžová zahrádka to nebude. Trasu znám již z minulých let. Změna pak byla po třetím kopci v Peci, kde se po výstupu na Javor opět sjíždí po osvětlené sjezdovce do Pece a pak následně stoupáme nad Javor a dále až k Pražské boudě. Odtud již jen vyběhnout na Černou horu a sjet hlubokým sněhem do Jánek.

Během závodu mi několikrát omrzají prsty, jelikož dole je teplota těsně pod nulou a na kopci  kolem mínus sedmi. Ještě, že jsou zrušené mačky a kopec na Hnědý vrch jdeme jen v botách. Nevím, jak bych si tam zapínal řemínky. Ve sjezdech nevidím takřka nic. Navíc nové baterky  v čelovce (za nekřesťanské peníze) neskutečně rychle došly. Ještě že mám druhou. Před Pražskou dostávám hlaďák a už jen tak šourám. Naštěstí po sundání pásů Černý za sebou nikoho nevidím a tak si sjezd dokonale užívám. Zřejmě zažívám stejné pocity jako Jarda na Lysé hoře o pár hodin dříve. V cíli se láduji koláči, které tu vždy místní hospodyně napečou.Jsou fakt výborné. A zatím stále padá a padá.

Tak se ani moc nezdržujeme a vydáváme se na dobrodružnou cestu domů. Vše probíhá v pohodě až za Železný Brod, kde jsou popadané stromy na silnici. Po zvážení čekat nebo nečekat se vracíme a jedeme přes Malou Skalu a Sněhov. Ve tři hodiny, poté co jsme odházeli asi tunu sněhu u baráku, konečně uleháme s pocitem, že zážitky nemusí být opravdu krásné, ale hlavně když to dobře dopadne. Druhý den to člověk přehodnotí a již spřádám plány jak to bude 19.února v Pilsku a také na přechod Jeseníků ve zcela jiném pojetí.

Tafi