Je sobota 7 hodin ráno. Společně s Dášou, Lenkou a Fandou uháníme v příjemně vytopeném Peugeotu do Rokytnice. Někde za námi jedou ještě Sýkoráci s Marcelem. Na parkoiviště přijíždíme ještě za šera a začínáme se chystat na výstup. Nic nenasvědčuje tomu, že se má počasí v poledne kazit. Je zataženo a na hřebenech se drží mlha. Jednotlivé vločky poletují vzduchem.
Ta pravá chumelenice má přijít až v poledne společně s větrem kolem 80 km/h. Třeba to nebude tak hrozný, tak raději nešířím paniku a sleduji Radkovo auto, které právě přijíždí a parkuje asi 50 m od nás. Pro Kačku to bude dnes první seznámení s chlupatými lyžemi a proto se rozdělujeme. Raďas s Kačkou jedou lanovkou na Lysou a Marcel se k nim přidává, aby je navigoval na odbočku na Zadní plech. Zbytek stoupá kolem prvních chalup lesem na Ručičky.
Všude plno čerstvého sněhu a tak prošlapáváme stopu a poměrně rychle nabíráme výšku. Na Ručičkách dáváme lok čaje a pokračujeme dále. Místy po kolenou, když podlejzáme stromy ohnuté pod tíhou napadaného sněhu. Na odbočce rozeznáváme v mlze postavy Raďase, Kačky a Marcela. Jsme rádi, že jsme zase pohromadě a pokračujeme vzhůru na Zadní plech. Na pásech sestupujeme na Krakonošovu snídani. Ke sjezdu to má hodně daleko. Pro ty co prošlapávají stopu to je spíš dřina. Dáváme zase čajíček a stoupáme směrem na Voseckou. Běžkaře brzo necháváme za sebou, jen jeden se nás drží a ve strmých pasážích legračně poskakuje ve stromečku. Tmavý flek vystupující z mlhy se mění na Voseckou boudu spoutanou vrstvou sněhu a námrazy.
Uvelebujeme se u kulatého stolu a objednáváme si boršč a pivo. Piva přibývají a tak teprve pohled na přišlé lyžaře, zasekané od hlavy až k patě sněhem, nás vrací do reality. Venku to už začalo. Spěšně dáváme ještě fernetové kolečko, abychom nabudily organizmus a vyrážíme do nepohody. Venku fičí, sníh lítá vodorovně se zemí a tak honem udělat fotečku před chatou a pak podél klacků obalených silnou vrstvou námrazy směrem k prameni Labe. O tůře po hřebeni nemůže být ani řeči. Kačence padají pásy a tak přichází ke slovu Marcelova kobercovka. Čtyři pásy napříč oběma lyžemi to spraví a můžeme pokračovat. Fanda s dívčí dvojkou Lenka-Dáša se nám začínají vzdalovat až mizí v mlze úplně. Jsme rádi, že vidíme tyče a tak pokračujeme.
Na odbočce ke Čtyřem pánům chci volat Lence, jestli náhodou nešli na Labskou, ale přes zafoukané brejle nevidím na founu jména. Podávám mobil Marcelovi, aby zavolal on. Fandovi mobil zamrzl, ale Lenčin naštěstí vyzvání. Dovídáme se, že odbočili ke Čtyřem pánům, tak honem přenastavit vázání, Kačce lyže nejedou, tak jí Raďas dává svoje a nadává na Šípuse, co mu to dal za pásy. Údajně byly úplně nové. Bojujeme s vichřicí, nafoukanými jazyky a přicházející tmou. Za Růženčinou zahrádkou nasazujeme čelovky a pokračujeme na Lysou. Tam volám znovu Lence. Dovídám se, že jsou na Dvoračkách a tak rychne polkneme něco čaje a sundáváme pásy. Rozdělujeme se.
Sýkoráci jedou k autu, já s Marcelem sjíždím na Dvoračky. Přes brýle nic nevidím, jen Marcelova blikající červená mě vede. Když se před námi rozsvěcují okna chaty na Dvoračkách, oddechujeme si a honem se hrneme do tepla. Společně s ostatními dáváme něco k jídlu a sdělujeme si čerstvé zážitky. Čas letí a tak znovu utahujeme přezky na lyžákách a rozsvěcujeme skomírající čelovky. Přijíždíme na sjezdovku a pokládáme se do prvích oblouků. Je to nádhera. Sníh je prachový a lyže v něm nádherně vykrajují stopu. Maximálně si to užíváme a říkáme si, jak je ten skialpinizmus přece jen krásnej. Když přijíždíme k zapadanému autu na parkovišti litujeme, že tím pro nás vše končí. Díky všem za bojovného ducha a dobrou náladu. Fandovi, že nás v pořádku dovezl a Kačence velká gratulace za odvedený výkon. Pro benjaminka to byl opravdu křest větrem a mrazem. Snad se už příště Krakonoš nebude zlobit a ukážem nám přívětivější tvář svých hor. Tak zase někdy příště na pásech ...