Tak jsem to nevydržel. Jako bych si už konec zimy bez návštěvy Tater ani nedovedl představit. Po rozhodnutí pro špatné podmínky letošní oddílové Tatry zrušit, ve mě začala hlodat myšlenka, zúčastnit se rozloučení se skialpovou závodní sezónou.
I přes nepříliš optimistickou předpověď počasí v pátek s Blani vyrážíme. Celou cestu nám rozkvetlé stromy připomínají, že jaro je tu. S příjezdem do Popradu se ale objevuje první voda na silnici. První otázka pani v recepci ,,Je všude tak škaredě jako tady'' nás utvrzuje v tom, že Tatry mají holt své klima. Naštěstí je tomu opravdu tak a další dny nás provází vcelku pěkné počasí. V sobotu ráno je teplo jak v červnu a polojasno. Jdu se zaprezentovat na závod. Mohu si vybrat. Jeden nebo dva dni. Atmosféra mě uchvátí a já se přihlašuji na oba závody.
Start je ve 12.00 před MÚ ve Smokovci. Trasa vede přes Hrebienok, Zámkovského chatu, Lomnický hrb, Lomnické sedlo na Skalnaté Pleso. Na Hrebienok se běží s lyžemi na batohu, jelikož tu není sníh. Odtud již na lyžích stále vzhůru. Teplo si vybírá daň. Voda ze mně teče jak z vodovodu. Na odbočce na Lomnickou kopu mám na nohách puchýře a pal se stává nesnesitelný. Zouvám botu a rovnám ponožku, ale příliš to nepomůže. Začínám litovat přihlášení na druhý den. (Ach ta ješitnost) Stoupání do lomnického sedla je nekonečné. Sjezd dolu Francouzkým žlabem je taky očistec. Do cíle se ještě dochází kopeček asi 100 m. Mám před sebou jednu ze závodnic, ale není v mých silách ji dojít. Cíl. Nohy v jednom ohni. Blani tu již dlouho čeká vcelku prochladlá. Nad Lomničákem leží mohutný mrak, tak oproti nám slunka moc neužila. Jak se dostanu k autu nevím. Pořadatelé nám zajistili svoz lanovkou, tak je to nakonec dobré. Ležím na posteli a přemýšlím co zítra.Venku poprchává.
Neděle. Venku jasno, o něco chladněji než včera. Padá rozhodnutí. Olepit nohy, vzít jiné boty a s vědomím toho, že zabalit se to dá vždy, jdu na start. Trasa závodu je následující: Najskôr presun na vlastných zo Starého Smokovca (lanovka je v revízii a na ceste je zákaz vjazdu) na Hrebienok, kde bol ostrý štart. Potom Zbojnícka chata, Výtokom kúsok dole, potom vystúpať do Priečneho sedla, zlyžovať popri Teryho chate pod Filmársky žlab a potom už len vystúpať do Lomnického sedla. To už má len takmer 600 výškových metrov. Dojazd ako deň predtým opäť pri lanovke na Skalnatom Plese. Cesta na Hrebienok je v pohodě. Ovšem po startu to vypadá, že závod končí na Bilíkově chatě. Okamžitě jsem v závěru závodního pole. Mám ale jediný cíl, pokusit se to dojít. V Bráně pod hankem jsem za 55.min. Pohledem vzhůru zjišťuji, že první jsou již pod Širokou. Na Zbojandě mám za sebou už jen jedno děvče. Sjezd Výtokom je lahůdkový, ale neodpočineš. Rychle pásy a stoupat dál. Pod Priečným sedlem už melu z posledního. Nahoře musím něco sníst a tak mně dobíhá poslední závodnice. Pohled dolu je dost ošklivý. Zmrzlá plotna neříká nic o pěkném lyžování. Vědom si svých sjezdařských kvalit, pouštím děvčata dopředu. Celý žlab se jede bokem. Dolina je už lepší a tak sjezd pod Filmársky žlab je pohodový a rychlý. Zato výstup žlabem je hotové peklo. Jde se na mačkách a jelikož sníh není příliš nosný, tak se občas bořím nad kolena. Výstup mi trvá hodinu. Teď už jen sjezd jako včera. Cíl. Potřesení rukou Miro Leitnerem objímačka s Blani. Přišla sem přes Zámkovského zase ve stínu. Přežil jsem. Můj čas pro porovnání 4hod.15 min. a vítěz 1 hod 57 min. Dochází mně, jaký je rozdíl mezi mnou a těmi přede mnou. Ale netrápí mě to, jsem šťastný, že jsem to zažil. Další dny již probíhají v duchu rekreace.
V pondělí jdeme s Blani na lyžích na Zbojandu. Vysoká oblačnost, ale pohodička. Potoky již bublají jarním táním. Na chatě pivko, polívka a samozřejmě čaj. Sjezd dolu probíhá v duchu školení, ale Blani to zvládá bravurně. Rozplývají se počáteční obavy a zdá se, že tomu přichází na chuť. Škoda jen, že to nejde až do Smokovce. V úterý jdeme pěšky do Mlynické doliny, ale jen po vodopád Skok. Svítí sluníčko, tak užíváme poslední pěkné počasí. No a po návratu dolů už jen světské radovánky. Halušky, langoše, píva. Ve středu ráno už Tatry nejsou. Je chladno, prší a pár metrů nad Smokovcem leží sníh. Balíme a jedeme domu. Moje poděkování patří Blani, že to se mnou absolvovala a trpělivě se o mě starala. A samozřejmě Tatrám, že nás nechaly prožít nezapomenutelné chvíle ve svém náručí. (Tafi)