Zas jedna hodina, kterou neprožijeme. Ve dvě jsou tři a tak vlastně vstávám o hodinu dřív. Jsem domluven s Šipusem  z AC centra na skialpový výlet do Krkonoš. Žádný závodění, žádný extrém.

Prostě pohoda. Moc se nebalím, protože je už vlastně jaro a podle času dokonce léto.

V půl deváté v Hrachově přeskakuji do Šipusova auta a společně s jeho kamarádem vodákem (poprvé na skialpech) nás Kačenka odváží do Jakušic, abychom byli dříve blíže ke slunci. Jaký omyl. Slunko sice je, ale na hřebenech funí velice svěží vítr. Tak necháváme těla zahalena ve všech vrstvách a snažíme se udržet tělo v teple pohybem. Původní plán sjet do Sněžnejch jam a vrátit se Polskem padá v momentě traverzování proledovatělé pláně na Violík. Po malé svačince a nafocení překrásných převějí sjíždíme lesem do Labáku, protože v ypsilonu je mraky kašovitého sněhu. Ale ani v lese není sjezd žádnou lahůdkou. Při výstupu k Labské boudě Radek poznává, že otočka v prudkém svahu není vždy jednoduchou záležitostí (viz foto). No a pak už jen na Dvoračky, kyselo, pivo a přes Čerťák domů. (Tafi)