V 17.15 byl odstartován závod OPEN. Už po 200 m nemám plíce. U stanice lanovky nevím kde, proč a čí jsem. Výstup sjezdovkou prožívám v uvědomování si, že bez tréninku a s vanilkovými rohlíčky forma nepřichází. Konečně vrchol a pásy dolu. Marně vyhlížím Blani, která tu měla být a fotit (popletla si sjezdovku a odešla jinam). Sjezd na Kolínskou je v pohodě. Super sníh, teplota -5 a snaha se alespoň trochu zklidnit. Sjezd do Javořáku je už horší. K neupravenému terénu přibývá občasná mlha. Tak volím opatrnost (neživí mě to) a spíš se snažím si to užít. Kolem mně proletí první z Elity z dlouhé trati. Připadám si jak odstavený vůz na trati F1. No nic, došourám se dolu a stoupám nazpět na Černou horu. Začínám být v pohodě a raduji se z každého předběhnutého. Předcházím jednoho, v kterém tuším svého soupeře v kategorii. Za chvíli mně předhání opět Eliťák. Frekvenci, kterou má se nesnažím ani zachytit. Černá hora, pásy dolů a jedem. Škoda mlhy v horní části sjezdovky. Od čelovky je vidět asi na metr, spodní část je ale už v poho a nastává lahůdka na manšestru. Celá sjezdovka není značená a v dolní části nevím, po které ze tří mám jet. Díky tomu mě dojíždí můj soupeř z kategorie. Následuje seběh bez lyží na kolonádu. Nechci mu to dát a tak ze sebe vydám vše. Cíl. Blani, čaj, pocit na zvracení. Vše dopadlo nad očekávání. Tři vteřinky náskoku mně dostrkali na 2 místo v kategorii.

Byl jsem rád, že po váhání jsem nakonec oblékl dres našeho oddílu a snad nás tím i trochu reprezentoval. Dík Blani za podporu, jak před startem, tak hlavně v cíli. Teprve cestou domu mi docházelo, že tohle byla opravdu radost, která se rodí z bolesti. (Tafi)