Skialpový křest

Již delší dobu s Lenkou plánujeme vyzkoušet si skialpové lyžování a konečně nyní se náš sen stal skutečností. V ACéčku u Honzy Šípala zapůjčujeme vybavení a v sobotu ráno vyrážíme s Fandou, Danou a Marcelem do Rokytnice.

Předpověď počasí neslibuje zrovna azůro a tak na sebe pod lanovkou navlékám fungl nové nepromokavé Devilky od Directu. Podle Marcelova plánu trochu mastňácky vyjíždíme lanovkou na Lysou, kde mlha houstne, padá sníh a fouká čerstvý vítr.

Nasazujeme pásy a vyrážíme směrem na Labskou. První kroky na skialpech, nic moc. Boty i lyže jsou těžký, pásy nekloužou, euforie se nedostavuje. Tam kde ostatní hladce sjíždějí, my s Lenkou vše poctivě odšlapáváme. Syntetickým pásům od Šípuse se klouzat moc nechce, zato super stoupají, akorát že na rovině nám je to k prdu. Pomalu si ale zvykáme, prodlužujeme krok a dostáváme nohy do pravidelného rytmu. Předjíždíme bandu běžkařů a sledujeme tyče, ztrácející se v mlze před námi. Za stálého sněžení přijíždíme na Labskou. S chutí na jedno orosené vstupujeme do restaurace. Číšník zpočátku něco brumlá, že má až od jedenácti, ale za pár minut již vlaje prázdným lokálem s černými kozlíky na tácu. Když se dovídá, že jsme také "ze severu", evidentně roztává a krmí nás historkami ze svého profesního i osobního života. Čas letí a po třetím kousku nám je jasné, že pokud se hned nezvedneme, už se dnes nikam nedohrabem. Kvapem platíme, nasazujeme lyže a mizíme v mlze.

Na začátku stoupání pod chatou se mi odlepuje pás na levé lyži a tak zastavuji. Zbavuji pás sněhu, holou dlaní vysušuji skluznici a pečlivě pás znovu přilepuji. Mezitím mi všichni zmizeli a tak si honem v hlavě přehrávám všechny varianty naší trasy, o kterých Marcel na chatě mluvil. Chvíli váhám a pak zahýbám doprava. Kolem jen ticho a neproniknutelná mlha na všechny strany. Zvyšuji tempo a po nějaké době dojíždím Fandu a uklidňuji se, že jedu správným směrem. Přijíždíme na Martinovku a obloha se začíná protrhávat. Mlha se zvedá a dokonce začíná svítit sluníčko. Sundáváme pásy a sjíždíme kolem Medvědí boudy až do Špindlu. S Lenkou si postupně zvykáme na chování lyží v neupraveném sněhu a celý sjezd si všichni náramně užíváme.

Cena lanovky na Medvědín 140 Kč nás trochu uzemňuje, ale nakonec dáváme mrzký peníz, nasedáme a míříme opět do mlhy. Nahoře viditelnost na dva klacky, nasazujeme opět pásy a stoupáme nekonečným svahem na Vrbatovu boudu. Začínám cítit otlaky na holeni a tak povoluji boty co to dá, ale zlepšení se nedostavuje. Na Vrbatce vytahujeme termosky s čajem a doplňujeme nezbytné tekutiny. Začíná se smrákat a tak se nezdržujeme a pokračujeme dál na Dvoračky. Trochu zápasím s nastupujícím šerem a neupraveným terénem v závěrečném sjezdu, ale nakonec doháním ostatní před boudou. Dáváme drštkovou a hovězí vývar s maxihouskou a s Marcelem jdu ještě do vyhlášené klobásky. Vše zapíjím černým kozlem a konečně zapuzuji pocit hladu.

Venku se mezitím úplně setmělo a tak před chatou nasazujeme čelovky a trochu zbytečně stoupáme svahem, abychom vzápětí jako bludičky kličkovali mezi smrky zpátky na cestu. Ke sjezdovce přijíždíme ve chvíli, kdy všechny rolby míří nahoru. Necháváme je projet a pak se jako supi vrháme na upravený "manšestr" a jako třešničku na dortu si vychutnáváme úžasný sjezd po nádherně upravené sjezdovce. Cítíme s Lenkou  únavu, ale spokojenost a nadšení pro skialpy ji několikanásobně převyšuje. Těšíme se, že si to zase brzo zopakujeme.  (Jarda)

 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign