Nikoho jsem nesehnal, Blani musí do práce a tak jedu sám. Javorový vrch u Třince je již tradičně místem  konání závodu ve skialpinismu. A tak jako tradičně je tu málo sněhu. Přijíždím v noci a spím v autě.

Dutá vlákna ve spacáku nějak nefungujou, a tak ráno stávám v šest hodin a koukám na teploměr na hodinkách mínus dva v autě. Koukám na spacák a tam komfort mínus patnáct. Sakra co jsem udělal špatně.

Nebo snad čínská dutina není dost dutá. Chci vařit snídani a vařič nefunguje. Jak je to možný je Americkej. Zlatej Sedláček. Mám trochu čaje v termosce, tak pojím chleba se salámem a jdu se přihlásit. Volím trasu Open a posléze jsem rád. Není dost sněhu a tak jsou tratě opět zkráceny a hlavně na dlouhý se běhá bez lyží i z kopce. Tak mě to nemrzí a vychutnám si čtyř kilometrový výběh na Javorový, lehký dvou kilometrový sjezd  po cestě a asi kilometrový výšlap zpět na Javorový k chatě, kde je cíl. Je mlha, že by se dala krájet a tak ani nečekám na vyhlášení a valím dolu a domu. Vždyť má Karel Jakoubě padesátiny, tak snad to bude lepší. A bylo!  (Tafi)