Dámský gambit aneb Anděl na horách

Na neděli předpovídají meteorologové hnusně, tak se domlouváme opět na skialpy. V sobotu, kdy borci Jarda Klápště, Pavel Soukup, Tafi a Míra Novotný hájí barvy HK Jizery na Zlatém cepínu, kroužím s Lenkou a Janou Novotnou v Polských Jakušicích a zvykám si postupně na ženskou nadvládu.

Pouze jedno pivko za celý den, slibované odfrknutí za nejbližší zatáčkou jsem nějak nepostřehl, ale ta palačinka na Izerske Hale neměla chybu.

Večer ještě dolaďujeme formu na oslavě 50tin Táni a v neděli ráno už frčíme s Tafim a Blani do Rokytnice. Fanda s Janou a Marcelem už čekají na parkovišti, tak obouváme lyžáky, jako staří mazáci nalepujeme pásy a hurá na svah. Jana se nekompromisně ujímá pozice vůdce a vyráží po zmrzlé stráni březovým hájkem do lesa (prý nejkratším směrem) na Ručičky. Fanda si vzal od Marcela Hagany a mě půjčil svoje "rovňačky". Jsou podstatně lehčí než co jsem měl posledně od Šípuse a tak stoupám jak víno. Brzy se začínáme přehřívat a tak odhazujme vrchní vrstvy. Docela fouká a jemný, ale mokrý sníh, který létá vodorovně se zemí, se začíná některým nepříjemně lepit na pásy. Fanda závistivě pokukuje po svých pásech, které mi půjčil, protože se mu začínají dělat na těch od Marcela docela slušný bakule. Podobně je na tom Jana i Marcel a tak na rozcestí nad Ručičkami provádí Marcel postiženým jedincům nezbytný servis tabulkou ze směrovníku.

Debaty, zda-li se vydáme na na Zadní plech nebo odbočíme přímo na Dvoračky se neúčastním, protože mi je jasné, jak to dopadne. Fotím a pak se poslušně zařazuji na konec hada s démonem v bílé bundě na čele. Vybavuji si ze šachu dámský gambit, pověstný obětováním bílého pěšce na dámském křídle, vedoucí však v konečném důsledku k získání převahy. Obětování se nekoná a převaha se tudíž nedostavuje. Za Zadním plechem odbočujeme doprava a kličkujeme mezi smrky směrem, kde tušíme vršek Lysé. Vítr zesiluje a tak natahujeme opět vrchní vrstvu. Konečně jsme na Lysé a tak sundaváme pásy. Sjezdovka je docela slušně vydřená a tak opatrně sjíždíme k odbočce na Dvoračky. Zjišťuji, že Fandovy "rovňačky" je potřeba trochu víc nutit do oblouku, ale postupně si na ně zvykám. Spojka na Dvoračky připomíná zvlněný hřbet Lochnesské příšery. Skutečná hloubka některých vydřených prohlubní je vidět až na poslední chvíli a tak několikrát nedobrovolně "zastavuji", dle Tafiho stylem "Anděl na horách". Zjišťuji, že nejsem sám a tak si z jeho uštěpačné poznámky nic nedělám.

Konečně přijíždíme na Dvoračky. Dáváme drškovou, pivo a labužnicky se cpeme skvělými vdolky. Tafi slibuje v 15 hodin inverzi a tak dávám ještě dvě pivka a sleduji závistivé pohledy řidičů, kteří si uvědomují, že došlo k ne úplně optimálnímu rozdělení úloh. Inverze se nekoná a tak sjíždíme po totálně vydřené sjezdovce zpátky do Rokytnice. Docházím k závěru, že slunce ke "správné" skialpové túře jaksi nepatří, ale kdo ví, možná příště už bude všechno jinak. (Jarda)

 
Copyright © 2007 - 2021 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign