2. leden: Dávám prášek do myčky, jeden neopatrný pohyb zkornatělým a po vánocích vykrmeným tělem a záda jsou v háji. Houser jak vyšitý a já s myšlenkou, že Jizerská 50 je za jedenáct dní, odcházím k lékaři. Lékařská věda pokročila a tak to snad nějak dopadne ...

Nedělní ráno je klasické jak už mnoho let nazpět v termínu, kdy se jede našemu srdci nejbližší lauf Jizerská pajda. Týden ládování Brufenem a několikero masáží od lazebnic udělalo své a v předvečer závodu se rozhoduji, že pojedu.

Nezviklá mě ani večerní telefonát od Jardy Klápště s informací o tom, že číslo přenechává mladýmu, jelikož má stejný problém v bederní oblasti. A tak odjíždí osamocen s dalšími šílenci v sedm ráno na Bedřichov, kde se potkávám s Honzíkem Kuskem a mažeme. Letos jednoduše, jelikož podmínky jsou vskutku ideální, prostě na modrý extráč. Po malém nedopatření s lyžemi, kdy mi Honza sebere moje a nechá svoje včetně hůlek, se stavím na konec druhé vlny a vyrážím. K mému překvapení potkávám Ivu Zemlerovou, o které jsem neměl tušení, že je tak dobrá. Běžím jak to jde a spíš než na tempo se soustředím na krásnou krajinu, kdy teplota je tolik pod nulou, aby si člověk běžkování fakt užil. A tak jsem najednou za 3hod. 40min nazpět na Bedřichově. Ještě nestihnu ani oschnout a už tu stojí nestárnoucí Honzík v čase 3 hod 52 min. Iva se vklínila mezi nás časem 3 hod. 49 min. Pěkné výkony mně blízkých soupeřů mě vedou k zamyšlení, abych začal něco dělat a nekochal se tolik. Nebo se jim budu příště dívat na záda, pokud na ně dohlédnu. Večer zakončujeme tradičně večírkem u pivka v pivnici na Žižkáči v již tradiční sestavě těch, kteří jsme se většinou účastnili. Totální závěr dne byl vskutku totální.  (Tafi)